Konfident

Na filmu se mi líbila jedna věc a to parádně vystižená "drž hubu a krok" atmosféra komunistického režimu. Jinak ale to je veskrze průměrný snímek - zejména díky hodně zkratkovitému scénáři a celkové nedotaženosti. Komedie to rozhodně není, člověk se sice občas zasměje nad absurditou situace, ale jinak je to hlavně drama... s parádním Mádlem nutno dodat. (15.07.2013)

Zas raz sa potvrdila slabá stránka slovenských filmov, nad ktorou sa snáď v každom filme pozastavujem. Niektorým postavám sú do úst vkladané také vety, ako keby boli na recitačnej súťaži Hviezdoslavov Kubín, pričom to celé vyzerá nedôveryhodne a umelo, samotní (niektorí) "herci" celkovú "neautenticitu" ešte prehlbujú. Napr. taký Martin Geišberg je sympaťák, aj ako spevák OK, ale nie je to herec. Tak isto niektoré časti príbehu ostali akoby nedokončené, nedopovedané (napr.fotky..) Aby to nevyzeralo, že len frflem...Eštebák je v rámci "dobových filmov" dielkom, ktoré si zaslúži pozornosť a ako celok sa mi určite viac páčilo ako nepáčilo.:) (05.02.2013)

Smutně „přemotivovaný“ pokus vykreslit normalizaci ve více barvách než jenom v černé a bílé. Vinou přemíry nevyužitých motivů (uprchlík z úvodu, kompromitující fotografie) a postav (Goldflam, Stuhr) je Konfident nanejvýš slibným náběhem na seriál, nikoli dramaticky kompaktním filmem. Hodně se pracuje s náhodami, postavy jednají zkratkovitě a často není zřejmé, jestli jsou vážně tak neprozíravé, nebo jde jenom o důsledek nedůsledné distribuce informací. Zaplevelenost v zásadě thrillerového příběhu, který opatrně uždibuje z Ucha i Životů těch druhých, prvky snové poetiky, slovenského senzualismu a českého humoru typu „smějící se bestie“, odpovídá nejednoznačnosti lidských charakterů, což ale neomlouvá, že je toho na jeden film zkrátka moc. Kdyby se prolínal pouze pohraniční eastern s normalizační komedií (a s tím i veřejné se soukromým), mohlo by jít o pozoruhodné probádání zatím opomíjených „hraničních“ prostorů československé kinematografie. Jenže namísto rozličných sfér jsou, místy velmi sitkomově, zkoumány lidské povahy, do nichž náležitě okleštěné normalizační symptomy pochopitelně vměstnáte snáz (a s menší pravděpodobností tím naštvete toho, kdo v normalizaci zažil). Snaha relativizovat veškerá rozhodnutí a na každé postavě odhalit i něco obyčejně lidského (ať v dobrém či zlém) navíc ke konci působí poněkud mechanicky a nejasné je v důsledku také nesené sdělení – jsou blbci ti, kteří zůstali, nebo ti, kteří zkusili uniknout? Nebo jsme blbci všichni, čili – proč bychom se tím nepobavili? Přes všechny námitky ale vítám i takto nedůslednou snahu čelit ostalgickému moru a ukázat, že normalizace nebyla jenom o Michalu Davidovi a sbírání céček. 70% (22.06.2012)

Když nad tím tak přemýšlím, máme těch filmů popisujících komunistické časy opravdu požehnaně a tenhle nepatří zrovna mezi ty úsměvné. Příběh o tom, kam člověka může dohnat tíha doby a okolností, jak těžké je odolávat nátlaku režimu, když lusknutím prstu vás i vaše blízké může zničit. Je to ale také zároveň příběh o tom, jak se nezaprodat a v pravou chvíli umět použít své dovednosti proti útlaku. Osobně si nedovedu představit žít v téhle době - radši svobodný a chudý, než zabezpečený otrok doby a režimu! (23.02.2013)

Bilbordu s J. Mádlom som asi 2 týždne nevenoval takmer žiadnu pozornosť. Hovorím si, zase jedna z jeho pubertálnych komédií, ale potom som zazrel malými písmenami napísané meno režiséra - Juraj Nvota. A v tom momente som bol rozhodnutý ísť do kina. Je to fajn pocit, byť pri tom, keď sa slovenská kinematografia postupne hrabe z hrobu von. Nvota na to má. Už Muzikou dokázal, že áno a dokázal to znova. Mádl na moje prekvapenie zapadol veľmi dobre a prekvapil ma. V ostatných úlohách i tých menších, je množstvo známych i neznámych hercov. Najviac priestoru dostáva rádioamatér Adam s manželkou, ale i eštebáci s Vetchým a Budařom na čele. Príbeh dokáže zaujať, dialógy mi nepripadali trápne, ako sa v poslednej dobe často stáva (iba sem-tam), hudba je skvelá a napríklad scény so stíhačkami sú úplne bombové. Krátke, ale účinné. Ich prelety v kine vytrhávali sedačky...Na filme je vidno i nemalý rozpočet a koprodukcia Slovensko, Česko, Poľsko sa vydarila a film dokáže uspokojiť diváka v každej z týchto krajín. Asi najviac ma pobavil záver s pointou, Hajdu s výťahom a farebným televízorom i jeho žena (Nvotová), ktorá od zlosti tresla z dverami. Aj súdruhovia eštebáci, chcú mať farebnú telku...60%. (02.05.2012)