Valčík

Těsně po skončení filmu jsem byl přesvědčený o tom, že si to ty čtyři hvězdy zaslouží, už jen kvůli tomu, že střihač neměl téměř žádnou práci… :-) Ale po pár hodinách se mi to rozleželo v hlavě a musím chtě nechtě ubrat. Tenhle film je točen v jednom záběru a to já opravdu obdivoval, ale jinak to téma zkorumpovanosti společnosti… mě moc nezaujalo (aby jo, když Čechům je tohle známé, speciálně s tím fotbalem, že ano…) Spíše mě zaujal příběh o dceři a otci, který by si zasloužil trochu více probrat (dát mu větší prostor). Taky se mi líbilo, jak se režisér vypořádal s tím, že nemůže (či nechce?) stříhat - scény přecházejí ze současnosti do minulosti jen tím, že kamera se odkloní jinam od hlavních představitelů, kteří momentálně ve scéně účinkují (řekl bych, že tohle používají hlavně divadla /tam samozřejmě pracují se světly a to, na co se máte soustředit, osvětlí, zatímco v pozadí se staví kulisy pro novou scénu/). Takže suma sumárum mi v hlavě z tohohle filmu utkvěl fakt, že je natočen jen v jediném záběru a ta linie s otcem a dcerou. Jinak mě to nechalo chladným. 60 %. (06.07.2011)

Pomalu, ale jistě, rázně, na jeden zátah, tu a tam v rytmu valčíku se line tenhle příběh. V hotelu začíná a také končí. Mnoho liských příběhů, mnoho pravd smutku, radosti i zklamání, tohle vše se zde prolíná naprosto přirozené, z jedněch dveří do druhých. Nechybí zde žádné téma. Fotbal, korupce, politika, láska, touha, či beznaděj, tohle vše ja tady zastoupeno naprosto věrohodně a přirozeně. Škoda, že měl tenhle valčík tak málo minut, osobně bych si ho dal klidně o třetinu delší. (23.01.2015)

Několik příběhů vzájemně se prolínajících a v různých časových rovinách takovým zajímavým způsobem, že musím Valčíku zvednout hodnocení i kdybych nechtěla. Potlačila jsem prvotní nechuť poslouchat mírně vyšinutého profesora a dohadování fotbalových veličin, mírné zklamání z některých hereckých výkonů, ale ve výsledku jsem byla nadšená. Jeden z těch filmů na které se chci rozhodně podívat ještě jednou, protože jedna projekce mně tady nestačí (04.05.2015)

Nakonec nešlo o zkoušku, zda-li dokáži sledovat nepřerušovaný tok vyprávění (a tedy změnit navyklý způsob recepce, kdy každý střih umožňuje „vydechnutí“), ale zda-li dokáži sledovat film natolik banální, samoúčelný a špatně zahraný. Chápu, že na jeden zátah těžko uhlídáte kvalitu hereckých výkonů, proč ovšem nejsou role přizpůsobeny formě? Smích a pláč a jiné složité emoce jsem hercům ani trochu nevěřil. Podobně, jakkoli obdivuji režisérovo odhodlání nezřeknout se běžných prostředků filmového vyprávění (flashbacky), jsem nevěřil, že smyslem tohoto počinu bylo něco víc než ukázat „já na to mám!“. Bezmyšlenkovité silové cvičení. Doporučuji smysluplnější cvičení Mika Figgise (Časový kód) a Alexandra Sokurova (Ruská archa), jež jdou mnohem dál než k prvotnímu okouzlení z možnosti realizovat díky moderním technologiím odvážný nápad, s nimž na poli žánrové kinematografie mnoho let zpět koketoval třeba Alfred Hitchcock. 50% (06.12.2010)

Zpusob jakym je film natocen je uchvatny. Rezii i kameramanovi davam plny pocet. Jen mi trochu vadila vedlejsi dejova linie, kdy se ruzni bossove bavi o korupci a budoucnosti ve fotbale. Tento cas a energii bych pridal do pribehu Assunty ( a jejich vzpominek ) a otce Lucie, ktery byl velmi zajimavy. I diky jiz zminene kamere a " uhlu pohledu " me zaujaly civilni herecke vykony. (06.07.2011)