Apollo 18

Paranormal Activity na Měsíci. Nápad dobrý, technické provedení (moduly, vozítka, povrch Měsíce) velice slušné. Ale chladné je to jak psí čumák, nemá to atmosféru, nějaký pocit pro diváka, nic. Vlastně mi i to tajemství, co se tam děje, bylo časem tak nějak jedno. Mám pocit, že tomu chybí prostě schopnost budovat napětí, což je umění. Tady prostě vše tak nějak teče a zvraty jsou podány nanicovatě. Tam, kde by před 30 lety filmy Johna Carpentera začínaly, tady se už skoro končí. MOŽNÝ SPOILER! Jinak teda taky nějak nechápu, jak by se kdo dostal k těmhle nahrávkám, hlavně po tom Bum (btw, super titulek! .-)) (26.11.2011)

Je důvod, proč jsme Měsíc už nikdy víc nenavštívili...... Nízkorozpočtový horor odohrávajúci sa na mesiaci? Nebol by to úplne márny nápad tvorcov, keby toho ukázali viac a použili normálnu kameru. Takto sa dá pravým hororom nazvať len práca kameramanov. Je to síce autentické, ale jednoducho nič nevidno. Neprehľadná nuda. (13.02.2012)

Pár slov o souvislosti mezi Pablem Picassem, Apollo 18 a Sofoklém. ____ Ač se to nezdá, představuje Apollo 18 nesmírně zajímavý experiment, kde je určitá monotónnost děje vyvážena různými způsoby, jak je tento děj vizuálně zaznamenán. Apollo 18 dodržuje jednotu místa času a děje, známou z antických her, kde se také o všech ostatních událostech dovídáme díky chóru nebo z úst poslů či účastníků hry, zde z úst velící základny na zemi. Dokonce i klíčoví astronauti jsou tři, podobně jako u Sofokla, který jako první zavedl v antickém dramatu tři herce. Tato jednota děje spolu s určitou jednotvárností a nedějovostí (v tom filmu se toho vážně moc nestane) je ovšem vykompenzována doslova a bez nadsázky desítkou různých vizuálních formátů, záznamů, tonalit, barevných podání - přesně po vzoru zákona zachování energie aneb když někde uberu (story), musím jinde přidat (styl). Takže tu máme pohyb po ose zrno-šum-vyžehlenost DNRkem, barevný záznam i černobílý, statický kamery v rohu po lehký 16mm do terénu, různý poměry stran od 1.33 po 1.85, trhání a chyby v obrazu, změny fpska, a do toho ještě průzory skafandrem nebo okénka v lodi (tematizace rámů obrazu, řekli by jistě nějací fajnšmekři přes vizuální studia)… a tohle se děje fakt po celý film, je to až neuvěřitelný, jako byste si neustále nasazovali jiné brýle s jinými skly. Důležitost tak ve filmu nemá to, co se odehrává před kamerou, nýbrž to, co se odehrává v kameře, z čehož je patrné, proč určitá dějová monotónnost filmu zas tak nevadí (velmi podobný princip různých záznamů využívala found footage duchařina Grave Encounters, kde to bylo obohacený ještě třeba o noktovizory – vidění ve tmě). Apollo 18 tím překlápí 3D dění do 2D záznamu, který je klíčový, podobně jako to udělal Picasso, který ovšem přidal o jeden rozměr víc, neboť překlopil 4D do 2D - Picassovy obrazy žen s dopředu hledícíma očima a nosem na stranu byly pokusem zobrazit čtyřrozměrnou perspektivu, protože ten, kdo na ženu hledí ze čtvrtého rozměru, vidí její tvář, nos i týl současně. Že se to Picassovi podařilo, zatímco filmaři nemají se čtvrtým rozměrem šanci moc hnout, je celkem logické, jelikož film má mnohem blíž k reprodukci skutečnosti než malba, která je expresivnější. (19.12.2011)

Footage filmy nemůžou fungovat bez reálného chování hrdinů, A posádka Apolla 18 vypadá, jako by NASA sebrala skupinu chlápků z hospody a poslala je náhodou do vesmíru. Je to přesně ten typ hororu, kde chodí blondýny v noci venčit psa do lesa, když kolem běhá maniakální vrah. Jen si to představte na Měsíci. (28.11.2011)

Ta snaha o autenticitu je naprosto úžasná. Funguje to skvěle. Co pohořelo, je absolutně nezáživ[CENSORED]řítel a celková neatraktivita toho, co dělá astronautům na Měsíci problémy. Bohužel musím konstatovat, že na horor jsem se silně nudil a VŮBEC se nebál (jedno, dvě mrazení). Čím víc mě to ale mrzí, tím víc jsem si - jak si uvědomuji zpětně - užil atmosférickou vesmírnou expedici jako takovou. (12.12.2011)