Apollo 18

Gallego se ze španělských lesů v předchozím El Rey de la montana odstěhoval rovnou na Měsíc. Příběh tří kosmonautů, kteří s hrůzou zjišťují, že nejsou v dalekých hlubinách vzduchoprázdna sami, je sám o sobě zajímavý, jeho provedení však pokulhává. Zvolená forma found footage sice navozuje pocit autenticity, ale také silně překáží, a to hlavně v klíčových scénách. Zrnění, šum, otřesy a výpadky obrazu divákům schválně znemožňuje vidět víc, než by měl. Co však funguje spolehlivě, tak je strach z neznáma, klaustrofobie a vůbec celá ta bezvýchodná situace. Škoda toho závěru, který je zbytečně rychle ukončen. Nejpůsobivější jsou tak scény v tmavém kráteru, tam je jeho největší síla. (03.11.2011)

Pár slov o souvislosti mezi Pablem Picassem, Apollo 18 a Sofoklém. ____ Ač se to nezdá, představuje Apollo 18 nesmírně zajímavý experiment, kde je určitá monotónnost děje vyvážena různými způsoby, jak je tento děj vizuálně zaznamenán. Apollo 18 dodržuje jednotu místa času a děje, známou z antických her, kde se také o všech ostatních událostech dovídáme díky chóru nebo z úst poslů či účastníků hry, zde z úst velící základny na zemi. Dokonce i klíčoví astronauti jsou tři, podobně jako u Sofokla, který jako první zavedl v antickém dramatu tři herce. Tato jednota děje spolu s určitou jednotvárností a nedějovostí (v tom filmu se toho vážně moc nestane) je ovšem vykompenzována doslova a bez nadsázky desítkou různých vizuálních formátů, záznamů, tonalit, barevných podání - přesně po vzoru zákona zachování energie aneb když někde uberu (story), musím jinde přidat (styl). Takže tu máme pohyb po ose zrno-šum-vyžehlenost DNRkem, barevný záznam i černobílý, statický kamery v rohu po lehký 16mm do terénu, různý poměry stran od 1.33 po 1.85, trhání a chyby v obrazu, změny fpska, a do toho ještě průzory skafandrem nebo okénka v lodi (tematizace rámů obrazu, řekli by jistě nějací fajnšmekři přes vizuální studia)… a tohle se děje fakt po celý film, je to až neuvěřitelný, jako byste si neustále nasazovali jiné brýle s jinými skly. Důležitost tak ve filmu nemá to, co se odehrává před kamerou, nýbrž to, co se odehrává v kameře, z čehož je patrné, proč určitá dějová monotónnost filmu zas tak nevadí (velmi podobný princip různých záznamů využívala found footage duchařina Grave Encounters, kde to bylo obohacený ještě třeba o noktovizory – vidění ve tmě). Apollo 18 tím překlápí 3D dění do 2D záznamu, který je klíčový, podobně jako to udělal Picasso, který ovšem přidal o jeden rozměr víc, neboť překlopil 4D do 2D - Picassovy obrazy žen s dopředu hledícíma očima a nosem na stranu byly pokusem zobrazit čtyřrozměrnou perspektivu, protože ten, kdo na ženu hledí ze čtvrtého rozměru, vidí její tvář, nos i týl současně. Že se to Picassovi podařilo, zatímco filmaři nemají se čtvrtým rozměrem šanci moc hnout, je celkem logické, jelikož film má mnohem blíž k reprodukci skutečnosti než malba, která je expresivnější. (19.12.2011)

Více než dobře zpracovaný zajímavý nápad, který mi připomněl atmosféru povídek A. C. Clarka. Vyjma filmu Monstrum jsem vlastně neviděl žádný sci-fi či hororový snímek z poslední doby natočený stylem "Našli jsme tuhle pásku a děje se na ní to a to", a nejspíš i proto na mě Apollo 18 tak zapůsobilo. Technické provedení bezchybné, herci bezproblémoví, finále příjemně vygradované, stopáž tak akorát. (27.08.2012)

Apollo 18 se zařadil mezi mé výstavní kousky, u nichž se můj osobní dojem naprosto neshoduje s průměrným, často až podprůměrným zdejším hodnocením. Pro mě se jedná o jeden z nejlepších "Found Footage" hororů, jaké jsem viděla. A tím spíše, že se nejedná o mainstreamový blockbuster, ale nízkorozpočťák s neznámými herci. Myslím, že do daného žánru se jedná o zcela nový příspěvek. Atmosféra je budována naprosto skvěle, s patřičnou dávkou napětí, a s postupujícím dějem začíná pořádně houstnout. Stejně jako se začínají objevovat dosud skryté a zneklidňující informace o celé misi. Snímek velmi rychle uteče a jeho zdařile mrazivý závěr je silnou tečkou za celou misí Apolla 18. Pro mě se jedná o značně podceněný film. Ale samozřejmě, jedná se také o jednotlivý divácký vkus:) (18.09.2012)

Slabší odvárek toho co by kosmotauty mohlo potkat na Marsu. Autenticita jednoznačně, ale v poslední době již je těchto zaručených pravdivých událostí a nelezených video materiálů prostě hodně. Ano, divák občas prožívá trošku toho příjemného mrazení v zádech, ale nevyhnu se dojmu že tohle šlo natočit ještě lépe. (16.12.2011)