Polski film

Všichni si myslí, že herectví je umění přetvářky. Ale herectví je umění vcítit se do situace, ne do přetvářky kurva. Třeba tyhlety hadry jo. Sem oblečený jako čůrák, ale nehraju čůráka. Já sem čůrák. Jednám jako čůrák, chodím jako čůrák, cítím se jako čůrák, sem čůrák. A těmhle mým oblíbeným čůrákům, dávám plný počet. Díky za Pavla Lišku (♥) i za ostatní čůráky s jedinečným humorem. Víc takových čůráků! A Havlátů! (21.02.2013)

Parta čtyř známých herců se rozhodla zavzpomínat na svá mladá léta. To vše v experimentálním snímku, který ačkoliv sází na osvědčené berličky k zábavě diváka, funguje v celku i jako originální zábavná komedie postavená na u nás ne zrovna obvyklém mockumentary žánru. Obsahuje však také velké množství chyb a hluchých míst které trošku ztrpčují skoro dvouhodinovou stopáž filmu. Pokud se ovšem naladíte na osobitý humor, bavit se budete i přesto dobře. Pokud vám úvodní dvacetiminutovka nesedne, doporučuji hledat někde jinde. [75%] (28.09.2012)

S těmi čtyřmi musela být za jejich bezstarostných let studií na JAMU úděsná, ale fuckt úděsná legrace a věřím, že se tehdá ti čtyři tomu všemu šíleně nasmáli, až se za svá bezstarostná břicha popadali a hurónsky se plácali do svých absurdních kolen, ale jinak nikdo. Smiřte se s tím, že ve Sklepě nikdy nebudete, hoši. Být tehdejším děkanem JAMU, mlátím teď hlavou o stůl, co že to ta alma mater produkuje za čuráky. A tak si reklama na zbytky jídla mezi zuby, zkrachovalý, fešácký neherec z debilního sitcomu Planety opic, katalogový, kůl sociopat a nějaký naprotektorovaný nýmand z Brna střihli pásmo kokotích etud, při jejichž sledování se mi sama od sebe smíchy vymačkala zubní pasta, vychechtali se mi baterky v ovladači, na gauči řehtal pes, i když normálně štěká a já jen s kameným výrazem ruského, optimistického komsomolce pokýval znechuceně hlavou a suše pronesl: "Dada." Jo, a Polášku, příště zkus šprcky. Na takové to domácí píchání. Budeš hvězda! (18.04.2013)

V kůži Marka Daniela aneb dlouho jsem šukal český film, který by mi tak páchnul. Líbí se mi, že je Polski film sofistikovanej a pevnej, a přesto působí nahodile a improvizovaně, že je vtipnej, někdy až dadaisticky vtipnej, že se nedá napodobit, že je osobní a v globálu vlastně i pravdivej a existenciálně rezonující (nejen stárnoucí herci to maj těžký), že je nekompromisní a nebojí se kvůli katarzi odehnat diváky v poslední třetině pryč, že se tváří jako blbina, a přitom je skoro o všem, že si je vědom odkazu Petra Zelenky a že jsem se u něj mohl smát i jako divák, který považuje herectví Tomáše Matonohy v Comebacku za strašlivej průser, a ještě při tom cítit soulad s tvůrci. A speciální plus za to, že má film do sebe vtělenou kompletní recenzi Mirky Spáčilový. (13.07.2012)

Bylo to vážně vtipný nebo to mělo být vtipný? Velice se omlouvám, že tento styl nějak nejsem schopná ocenit. Jediné, co bych tak mohla ocenit, je totální zmatení, které jsem na konci filmu dostala. Vůbec nevím, zda teda hráli sebe nebo hráli někoho jiného, zda to měla být komedie nebo drama, jestli šlo tedy o film ve filmu nebo jestli to vůbec dávalo smysl či šlo jen o snůšku nahodilých obrazů, které mohly někomu, když mu bylo dvacet, přijít jakože cool. Cool mi to nepřišlo, vtipné taky ne a o té inteligenci lehce pochybuji. Vtipnej byl akorát Honza Budař, kterému tímto děkuji, kvůli němu jsem ochotná to neposlat do jámy odpadové. (25.05.2013)