Polski film

Dnes jsem se pustil do repríz, a tak jsem si zopakoval i tuto téměř deset let starou záležitost. Z původních čtyř hvězdiček jsem musel jednu odebrat, protože se mi film zdál být na druhý pokus poněkud nevyrovnaný. Jeho první půle mi přišla lepší a zábavnější, zatímco u druhé jsem se místy až nudil. Ve výsledku šlo o takovou zvláštní magořinu, která v průběhu času postupně ztrácela tah, a nemůžu se zbavit pocitu, že si tvůrci v tomto případě sami uškodili tím, že příliš přepálili stopáž. S nějakým tím prostříháním scén a s tím souvisejícím zkrácením stopáže by se zřejmě ta čtvrtá červená ještě udržela. Musím ale každopádně vyzdvihnout postavu produkční Jany Plodkové; ta mě dokázala pobavit úplně pokaždé. / Poučení: Pozor na Havláta! (19.03.2022)

,,CO JE NA NÁS ZAJÍMAVÝHO?“ … ,, VŠECHNO. LIDI NÁS ZNAJ“...... /// O klucích, kterým hrabalo a nějakým způsobem se dostali do filmu …. Herci co hrajou sami sebe (Liška Lišku, Matanoha…. no dyť nejseš blbej…). Ale i když hrajou sami sebe, ještě to neznamená, že jsou to voni! Tak tohle je úlet, kterej v jistejch fázích solidně baví, jindy zase míň a nakonec bych klidně bral, kdyby to nebylo tak dlouhý. Bacha, nad touhle filmovou sázkou na tváře, recesi, absurditu, exhibicionismus a fascinaci modrým pozadím neběduju ani nelamentuju. Vlastně je to docela fajn, že maj lidi čas a chuť (a prachy) na natočení takovýhle píčoviny, která by se hlavně díky typu humoru, mohla stát španělskou vesnicí českýho filmu. Hledáte přesah? Silnej konec? Soráč, ale já ho nenašel…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mrdám celou Partičku, nejlepší je Komediograf! (tam nikoho nemrdám….) 2.) Zjistím, proč někteří jezděj kvůli tomu, aby je někdo ,,šukal“, do Polska. 3.) Jsem oblečenej jako čurák, ale nehraju čuráka. Jsem čurák. Jednám jako čurák, chodím jako čurák, cítím se jako čurák, su čurák? /// PŘÍBĚH ** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (21.02.2013)

Jamáci, damáci, famáci, poláci...všechno to jsou čuráci! Ironie, nadsázka, humor, mystifikace, sebereflexe...pořádně hutný koktejl nápadů v jednom experimentu s hereckým ansámblem Komediografu. O kterém českém filmu lze říct, že má v sobě tvůrčí a stylistické postupy Charlieho Kaufmana, Petra Zelenky a Davida Lynche? Od Karamazových nejinteligetnější domácí počin. [Přesná stopáž: 109 min] (23.02.2013)

Shlédl jsem v archivu kina Aero www.aerovod.cz V domácí branži se říká, že existují filmy dobré, špatné a z Brna. V Polsku má zase výraz "český film" týž význam jako u nás "španělská vesnice": něco, v čem se ztrácíte. A z propojení obou průpovídek lze složit přibližnou představu, jak vypadá premiérový Polski film. Těžko se popisuje, ještě hůř posuzuje. Liší se. Spíše než film připomíná televizní sérii Partička; nakažlivou energií, kdy se herci baví leckdy víc než divák, i střídáním vskutku geniálních žertů s vatou. Ostatně i Polski film stvořila herecká partička a jeho žánr nazvala reality film, což značí něco mezi kabaretem, hraným dokumentem a mystifikací zároveň. Aktéři se představí ve stylu Dobrý den, jmenuji se Tomáš Matonoha, jsem herec, má žena je taky herečka.V něčem přiznají barvu, něco nadsadí, něco si vymyslí úplně. Načež se pustí do společného projektu, ve kterém se potká trocha recese, trocha besídky, trochu zpovědi, hodně legrace a hodně nesmyslu. To vše ve tvaru plném zcizujících vstupů, jenž se rozpadá jako hokejový zápas na třetiny. Úvodní "rádoby" dokument se rozjíždí pomaleji, než přijdou vtipné, ač do zahraničí hůře přenosné motivy televizní soutěže AZ kvíz či nepoužitelné navigace, již namluvil "šumlující" Pavel Liška.Ani výrok "To bude film jako Brno" asi kina na západ od Aše nezboří, zato lesk karlovarského festivalu vytěžili tvůrci do mrtě od médií po módní přehlídku s Johnem Malkovichem. Do stylizace videodeníku se vejdou i rodinné kapitoly o rozvodu a bulváru či kouzelná domácí modlitba "u Polášků". Místy je smích na hraně vulgárního trapasu, místy vůbec na hraně, při předstírání smrtelné nemoci, ale pokaždé se dostaví. Polski film připomíná nastavovaný sraz spolužáků po letech, kdy se ne a nechce jít spát. Hra na provinční ztracence dobývající velký svět zabírá vždy spolehlivě, ale sama nestačí. Tady dostane vzpruhu ve druhé, nejlepší, třetině, kdy se děj přesune do Polska. Jiskří to mezi českou a polskou kráskou i mezi oběma kulturami, výtečně účinkuje motiv filmu ve filmu, pobaví odkazy na polskou oblibu děl Petra Zelenky či umělý smích vypůjčený ze sitkomu a vrcholné kouzlo nekorektního humoru zařídí urážka víry. Na hodinku by to byla příjemná zábava. Jenže rozsah tvůrci přepálili a zjevně nevěděli, kdy a čím skončit. Jinak se nedá vysvětlit přilepená závěrečná třetina, která legraci potápí rychleji než Titanic, umolousaná absurdita pro absurditu. Polski film zkrátka posbíral silné detaily do slabého celku. Ale za to, že párkrát opravdu od srdce rozesměje, má ode mě hvězdu navíc. (28.05.2020)

Režisér si pozval své kámoše/dobré herce, aby mu zahráli ve filmu sebe/dobré herce. Dokumentárním stylem zaznamenává jejich životy při natáčení filmu a sem tam více či méně střídá fiktivní příběh ve filmu z realitou filmu samotného. To jsou tak jediné chvilkové momenty, kdy se musíte namáhat s přemýšlením. Mohla z toho být pořádná slátanina, ale ze všech postav čiší taková pohoda a přirozenost, že jejich příběh a kadence humoru dokáže dlouho bavit. Ke konci zábava slábne, ale když už nic jiného, tak se jedná o svěží vánek na českém filmovém nebi komedií. (05.07.2012)