Stud

Povrchne o povrchnosti. Obraz? Videoart, ktorý vcelku rád zhliadnem v galériách, či na youtube. Lenže tam trvá tak maximálne desať minút. Toto, natiahnuté do hodiny a trišvrte, sa stáva navršovaním slučiek prázdnoty tým, čo Brandon robí najradšej - teda kefovaním samého seba. A je úplne fuk, či je pri tom sám alebo s niekým. Rozkrývaním diétne dialógových obrazov sa sa dá celý film skvele uchopiť. Jeden príklad za všetky: rozmazaný obraz epizódy Betty Boop, sledovaný súrodencami môže pôsobiť ako symbol nepripustenia si podnetov zvonka. A podobné blabla. Celok pôsobí chladne, nudne, podobne ako väčšina Antonioniho konštruktov o odcudzení. Všetko tu už bolo. No hudobne sa to počúvalo príjemne. Chápem adoračné reakcie: v jednom akorde s hrdinom filmu sa ukájajú všetci tí, ktorí nadšene opisujú slová ako "neschopnosť", "nemožnosť", "povrch" a "prázdnota" (veď hej aj ja som tieto slová použil:). Výstižný komentár: verbal (12.09.2012)

Je úchvatné sledovať kontrast a zvláštny paradoxný úkaz dnešnej ultramodernej spoločnosti - na jednej strane primeraná sociálna pozícia hlavného hrdinu, finančné prostriedky a istoty, na strane druhej jeho neschopnosť akceptovať vžité spoločenské normy. Shame rozoberá ,,fenomény" (konkrétne sexuálnu deviáciu) súčasnej doby a zároveň detailne odzrkadľuje zmätok a nešťastie vo vnútri ľudskej individuality extrémnou sexuálnou aktivitou a hľadaním vlastnej psychickej identity. Shame ma emocionálne a myšlienkovo rozpitval a z Fassbendera sa zrodila veľká herecká hviezda. (12.07.2012)

Frustrace, lhostejnost, neschopnost navázat vztah, či projevit cit a touha být za to všechno potrestán. Ideou podobné Americkému psychu, jen zabíjení vystřídala satyriáza, přičemž prázdnota už nemá dalších spoluhráčů a všechny vyjadřovací prostředky směřují přímo do jejího epicentra. Nestandardně dlouhé záběry made in McQueen (jogging, restaurace) vnáší punc reálné přítomnosti, Bobbittova kamera je schopna přiblížit pocity i beze slov a nad vším ční Fassbender, obnažující krom přirození i svou neuvěřitelnou hereckou přirozenost. Pravda, tato osamělost newyorkského běžce je antonymem sálajícího optimismu, přesto až to uvidíte někdy podruhé, není důvod sedět v horké vaně s nabroušenou břitvou, ale spíše ocenit film, který umí být k divákovi upřímný.. (24.04.2012)

Krutý paradox závislosti je, že transformuje zdroj potěšení do nevyhnutelné a nenasytné potřeby. McQueen natočil Shakespearův sonet 129 pro 21. století - Mrháním sil v tmách hanby pustošivé // je chtíč, když rve, co chtěl. Když teprv chce to, // zná jenom krev a zrady, sliby křivé, // surovec, vrah a lhář a sketa je to. // Hnusí se nám, jak poskytne nám slast, // jak máme to, co zoufale jsme chtěli, // hned nepříčetně zoufáme si zas, // že jsme mu, blázni, takhle naletěli. // Blázni, když chcem to, blázni, když to máme, // šílíme před tím, při tom, po tom též, // vteřinu štěstí dlouze odpykáme - // z příslibu blaha bláhová je lež. // To všechno každý ví, však nikdo neví, // jak peklu uniknout, když číhá v nebi. (17.02.2012)

Nepamatuji si, kdy naposledy mě nějaký film takhle moc emocionálně rozsekal. Při sledování McQueenova Hladu mi bylo špatně fyzicky, Shame má pro změnu silný dopad na psychiku. Pokud jsem si u režisérova debutu stěžovala, že některé scény jsou přece jen příliš zdlouhavé, u Shame už se McQueen alespoň trochu ovládal a podobné delší záběry tu sice jsou, ale ani na vteřinu se u mě nedostavil pocit nudy. Jistě, pro konzumního diváka to není, milovníci pomalejšího tempa vyprávění a hlavně filmů, které ukazují bolesti dnešní společnosti a vyvolávají silné pocity, budou nadšeni. O výkonu Michaela Fassbendera už bylo řečeno mnohé a jeho nenominování na Oscara mi dosud nedává spát. Po zhlédnutí Studu znovu a hlasitěji volám: "SHAME on you, Academy!", a smekám před úchvatným výkonem mého nejoblíbenějšího herce. (16.02.2012)