Anděl milosrdenství

Slovenské válečné drama odehrávající se na sklonku 1. světové války v zimě 1917/1918 na východní frontě v Haliči, konkrétně v okolí západoukrajinského města Stryj. Hlavní postavu ztvárňuje vdova Anežka po rakousko-uherském důstojníkovi Brunovi, údajně válečném hrdinovi, ve skutečnosti však po chladnokrevném zabijákovi nevinných a dokonce i dětí, jehož nakonec postihne strašlivá, ale spravedlivá smrt. Vdova Brunová (I. Timková) touží odčinit hříchy svého manžela a rozhodne se působit jako zdravotní sestra ve vojenském lazaretu. Tamtéž se seznámí se záhadným mužem Kryštofem, zřejmě nepřátelským agentem, disponujícím však zázračnými léčivými schopnostmi a po nějaké době mezi nimi propuknou vášnivé city. Snímek je laděn velmi pesimisticky, ukazuje lidi psychicky těžce poznamenané dlouhodobou nestabilitou (zaujme scéna s chlípným nevděčným kudrnáčem), jejichž myšlení se stalo stejně kruté jako válka sama, vše je podbarveno pochmurnou zimní nevlídnou pustou krajinou a povedenou hudbou. Drama M. Luthera podle Körnerovy předlohy popisuje dobře nelítostnou válečnou atmosféru, je situováno do zajímavé oblasti, herecké výkony byly též ucházející (i když mimo I. Timkové jsou pro mě jména herců neznámá), přesto však dílo nepůsobilo tak poutavě, aby to stačilo na nadprůměrné hodnocení. (21.05.2015)

Mrazivá "körnerovka" se spisovatelovou typickou premisou "život se s nikým nesere". Tentokrát ze zimní Haliče v průběhu 1. světové války. Perfektně vypointované a pěkně natočené. Scéna s věšením a bitka v koupelně jsou opravdu hodně ostrá jízda. Stejně jako ta zimní atmosféra, která se z filmu po chvíli rozlézá po celém bytě (kině). Co ale vedle scénáře celý film táhne je výkon Ingrid Timkové. Její chladná a tvrdá vdova z lepší společnosti, která v okolním marasmu na chvíli uzří plamínek naděje, je prostě božská... (19.10.2014)

Nadržená a nafrněná vdova po Rakousko- Uherském oficírovi si to během první světové války rozdává v polním lazaretu se zajatcem s podivnými léčitelskými schopnostmi, ve snaze odčinit manželovi válečné zločiny na civilním obyvatelstvu. Ten však ze zajateckého tábora uprchne a paničce tak trošku hrábne v makovici. Po hudební stránce super a první půlka filmu nabízí tajemnou atmosféru zasněžené krajiny a vojenského lazaretu, ale pro mě prostě nudné a hlavně předramatizované a mám z toho pocit, že se film chce tvářit jako něco víc, než čím ve skutečnosti je. Celkově z toho působí televizní zpracování a podle vizuálu bych to čekal tak o deset let starší, než to ve skutečnosti je. (16.10.2014)

Přesně tyhle typy filmů v naší kinematografii postrádám. Máme Signum laudis, Švejka a hotovo. Jakoby první světová válka ani nebyla. Holt jsme válčili za Rakousko a to se dnes nenosí. Ale že to byla taky naše vlast, "kterou ovinuly nějaký mraky", na to už se dnes málokdo pamatuje. A tak je příběh z haličské fronty o to cennější. Luther dokázal prostě vytvořit takovou trochu "ujetou" atmosféru v níž se odehrává příběh "zažehnutí staré svíce" neboli vdovy, která si toho s manželem moc neužila a zamiluje se do zajatce. Kolem poskakují podivné panoptikální figurky (šéf nemocnice, stráže, zachráněný tulák), ti jsou všechno, jen ne normální. Snaha vylíčit dobu vymknutou z kloubů způsobem originálním se vydařila. Mně se příběh líbil.80% (01.09.2013)

„Nesúďme, aby sme neboli sami odsúdení...“ Klasicky tíživý film podle Vladimíra Körnera rozehrává různé pocity a zejména způsoby jednání uprostřed náročných situací za války, kdy skoro „každý myslí hlavně na to, aby přežil.“ Byla tu schopnost důstojníka, manžela velet popravám a vykonávat nadřízení i za cenu zbytečných obětí mezi lidskými životy, nápad s pohřbením sebe zaživa a následném vyléznutí pro činnost ve výzvědných slubžách a na druhé straně jedna uvnitř raněná duše křehké, ale statečné ženy, schopné sebeobětování pro pomoc, ctící potřebu zachování čestného svědomí a čestné pověsti... aneb jak praví její kolegyně: „Za vojny je väčší kumšť žiť, ako umierať...“  Líbila se mi i vedlejší postava zřízence Fera, která prostředí armádního ústavu v napjaté době dodávala až jemně bizarní nádech. Výborně napsaný příběh mě okamžitě vtáhl silnou působivou atmosférou, kterou pomáhají dotvářet zasněžené exteriéry kolem lesa a zámku stejně jako hudební doprovod složený ze skladeb klasické hudby. [80%] (25.09.2022)