Anděl milosrdenství

Přesně tyhle typy filmů v naší kinematografii postrádám. Máme Signum laudis, Švejka a hotovo. Jakoby první světová válka ani nebyla. Holt jsme válčili za Rakousko a to se dnes nenosí. Ale že to byla taky naše vlast, "kterou ovinuly nějaký mraky", na to už se dnes málokdo pamatuje. A tak je příběh z haličské fronty o to cennější. Luther dokázal prostě vytvořit takovou trochu "ujetou" atmosféru v níž se odehrává příběh "zažehnutí staré svíce" neboli vdovy, která si toho s manželem moc neužila a zamiluje se do zajatce. Kolem poskakují podivné panoptikální figurky (šéf nemocnice, stráže, zachráněný tulák), ti jsou všechno, jen ne normální. Snaha vylíčit dobu vymknutou z kloubů způsobem originálním se vydařila. Mně se příběh líbil.80% (01.09.2013)

Typický körnerovský příběh, ponurý, drsný, pesimistický. Takové byly všechny války a ty světové zvlášť. Körner se tentokrát zaměřuje na rakouský týl na ruské frontě, nyní právě dost posunuté na západ, až někam k městu Stryj, kde na následky popálenin umírá rakouský důstojník, za nímž přijíždí jeho manželka, která před smrtí naposled viděla manžela vraždit místní civilisty. Chce odčinit manželovy zločiny službou v polním lazaretu, kde se osudově setkává s mladým Kryštofem, zajatcem a léčitelem. - Musím se opakovat, ta drsnost příběhu člověka nutí se dívat stále a stále, ačkoliv se děj příběhu poměrně dost vleče... Film uveden na RTVS k úmrtí scénáristy M. Puobiše, takže nečekaná, ale docela vítaná změna programu. (09.08.2019)

Ingrid Timková vo svojej možno najlepšej úlohe ako vojnová vdova. Príbeh pobláznenia alebo lásky sa najskôr pomaly rodí, aby sa v poslednej časti filmu už len potácal do očakávaného baladického konca. Nie všetko sa na konci filmu vydarilo, ale skvelá prvá polovica stojí za to. Úvodné vešanie je také, aké musí vystihnúť charakter jedného človeka, ale celý zvyšok filmu je iný, tak sa toho netreba zľaknúť. –––– Za vojny je väčší kumšt žiť ako umierať, miláčik. –––– Aj my predsa máme trochu právo na šťastie, nie? – Šťastní v mori nešťastných. (28.08.2015)

Jedno se autorům musí nechat. Dokázali ukázat hrůzy 1. světové války i bez toho, aby diváka zavedli přímo na bojiště. Stačí jen stísněná atmosféra lazaretu a pohled na raněné vojáky. Bohužel tohle platí o první polovině filmu. Pak se už jen mluví, mluví a mluví... Nejhorší na tom je, že ty řeči ani k ničemu nevedou, takže z celkem atmosférického snímku se rázem stává užvaněná a natahovaná konverzační nuda. Když se k tomu ještě přidá naprosto nesmyslný milostný vztah mezi vdovou po rakouském majorovi a válečným zajatcem, je to definitivní konec. Bohužel, tohle je promarněná šance. Ale aspoň jsem si procvičil slovenštinu... (14.11.2010)

Slovenské válečné drama odehrávající se na sklonku 1. světové války v zimě 1917/1918 na východní frontě v Haliči, konkrétně v okolí západoukrajinského města Stryj. Hlavní postavu ztvárňuje vdova Anežka po rakousko-uherském důstojníkovi Brunovi, údajně válečném hrdinovi, ve skutečnosti však po chladnokrevném zabijákovi nevinných a dokonce i dětí, jehož nakonec postihne strašlivá, ale spravedlivá smrt. Vdova Brunová (I. Timková) touží odčinit hříchy svého manžela a rozhodne se působit jako zdravotní sestra ve vojenském lazaretu. Tamtéž se seznámí se záhadným mužem Kryštofem, zřejmě nepřátelským agentem, disponujícím však zázračnými léčivými schopnostmi a po nějaké době mezi nimi propuknou vášnivé city. Snímek je laděn velmi pesimisticky, ukazuje lidi psychicky těžce poznamenané dlouhodobou nestabilitou (zaujme scéna s chlípným nevděčným kudrnáčem), jejichž myšlení se stalo stejně kruté jako válka sama, vše je podbarveno pochmurnou zimní nevlídnou pustou krajinou a povedenou hudbou. Drama M. Luthera podle Körnerovy předlohy popisuje dobře nelítostnou válečnou atmosféru, je situováno do zajímavé oblasti, herecké výkony byly též ucházející (i když mimo I. Timkové jsou pro mě jména herců neznámá), přesto však dílo nepůsobilo tak poutavě, aby to stačilo na nadprůměrné hodnocení. (21.05.2015)