Elysium

Abych to jen objasnil, nízké hodnocení nedávám proto, že by mi bylo Elysium ideologicky odporné (neskrývaně pohádková myšlenka o vzájemné pomoci je sympatická a navíc přesahuje ideologický rámec), spíš mi jde o to podání, které je na Blomkampa až překvapivě nezáživné a poměrně krotké. Souhlasím, že se stylistickou rozdílností, která stojí na dvou polarizovaných světech, se tu pracuje vcelku důsledně (shaky-camové rvačky na Elysiu se asi dají obhájit pomyslným splýváním obou světů, ovšem přijde mi to už trochu na hraně), ale vypravěčsky je to nezvládnuté. Snímek nevytváří téměř žádné napětí, protože vše je jasně dané a předem odhadnutelné a ten proces, ve kterém se dospívá k cíli, není zábavný. A jen si odškrtávat pomyslná políčka při využití deadlinů nebo načasování zlomů ve vyprávění mě nebaví, když to nemá šťávu. Chápu, že čistě z hlediska hollywoodské blockbusterové tradice nebo případného míšení poetik je Elysium pro někoho docela podnětné, ale u mě to přebíjí nízká prokreslenost (i ideologická) fikčního světa (jasně, hraje se na typy, ale podle mě to nefunguje), která svým jednoduchým černobílým náčrtem pro mě není nijak intelektuálně stimulující. Navíc pokud bychom se tedy chtěli bavit o přejímání postupů ruské montážní školy a jejich následné kombinace s hollywoodskými konvencemi, v obou případech si film vybírá to horší (typy a schémata) a dohromady to není moc průkopnické nebo objevné. Něco jiného by bylo, kdyby se tu třeba pracovalo víc s detailem nebo alespoň náznakem s intelektuální montáží - takhle ta "typovost" není stylem filmu nijak dál podpořená a rozvedená, nebudeme-li se bavit o zjevných věcech jako kostýmy, akcent apod. Je to škoda, protože určité momenty vypadají slibně a je z toho cítit snaha o trochu hlubší charakterizaci postav i světa (roboti jako prostředek zotročení pozemšťanů, který se po vykonané revoluci stává naopak synonymem pro diktaturu proletariátu; Krugerova sadistická povaha je vyjadřována typem zbraní, které používá atd.). Spíš než odvážný antikapitalistický (nebo komunistický, chcete-li) pamflet mi to ale připadá jako povídka o imigraci a zdravotní péči pro všechny, kterou by mohli ve favelách pouštět dennodenně, ale nikdo by stejně nehnul prstem. (10.09.2013)

Ohlasy vyjadrujúce sklamanie z Elysia nie sú na mieste. Blomkamp totiž v zásade naservíroval presne to isté, čím sa vyznačovala jeho prvotiona a rozdiel je jedine v tom, že Elysium vsádza na známejšie herecké tváre a sociálny presah je o niečo umiernenejší. Mne to asi tentokrát stačí a vďaka svižnému tempu logické nezmysly nebijú až tak do očí ako u filmu, ktorému boli omylom pripísané oscarové ambície. Od skutočných velikánov na režisérskej stoličke má však Blomkamp poriadne ďaleko. 70% (10.10.2013)

Blomkamp je režisér, akého súčasný fanúšik sc-fi žánru hľadal veľmi dlho. Keďže Scott o sci-fi zakopne raz za dekádu a startekovská séria je predsa len trošku uhladenejším popcornom, tak na drsné, čistodrvné sci-fička si musím počkať (s výnimkou minuloročného Dredda) práve od tohto tvorcu. R-ková prístupnosť sľubovala teda veľmi slušný nárez, čo film aj potvrdil, ale mám taký dojem, že ešte sa dalo trošku pritvrdiť. Násilie a akcia ale kupodivu neodrezali cestu emóciám, čo nebýva v tomto type filmu pravidlom, a tak som rád, že poctivý príbeh mal na konci zmysel. Dunivé akčné sekvencie nemali konca a vizuálne eskapády naozaj splnili svoj účel. Len keby sa trošku viac zamerala pozornosť na zaplátanie zopár chybných zdrojových kódov v scenári, bola by to dokonalá filmová show. Škoda, že tento film nenarobí v pokladniciach kín taký prievan ako režisérov vstup do prvej ligy, ale dúfam, že to štúdiá neodradí, aby dali peňáz tomuto parchantovi aj na ďalšiu nadupanú fajnotku. 90%. (15.12.2013)

Tož jak začít. Jsem jedinec, který se přes teoretické zařazení do skupiny mladý (zatím ještě jo) vysokoškolsky vzdělaný, relativně slušně vydělávající, politicky řadí na přesně opačnou stranu, než bych měl patřit dle předvolebních "analýz". Takže jsem byl na to "socialistické vyznění" docela zvědav. Film vlastně svým úhlem pohledu silně připomíná dva roky staré In Time. Ani to nebylo prosto diskutabilních momentů, ale přecejen v rámci vytýčených pravidel fungovalo celkem logicky. Elysium ovšem od základu trpí spoustou nedomyšleností a logických chyb. Tak například na začátku vidíme, jak Max žije ve městě plném policejních kontrol, v reálu ale veškerá bezpečnostní opatření působí pozoruhodně bezzubě a finální boj o celou stanici probíhá v řádu 3 proti Bournovi - totiž Maxovi (jo, má tam sice jakousi podporu ze strany těch podivných ilegálů, ale ti jsou tam jen aby se neřeklo). A tak bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Na druhou stranu nemyslím, že by počtem logických chyb film nějak obzvlášť vybočoval ze současného průměru. Horší je, že na rozdíl od Distriktu 9 celé to pozadí děje prostě nepůsobí příliš reálně a věrohodně. Distrikt 9 působil upřímně. Tohle je opravdu do značné míry naivní nedomyšlená proklamace "všichni se musí mít dobře" bez ohledu na to, jak by to v reálu mohlo fungovat. Zajímal by mě střih "po pěti letech". Docela slabé jsou postavy a dialogy. Přiznávám, že "srdce otevírající" promluva Freyiny dcery o přátelství hrocha a surikaty (ve světě, kde už nežijí ani žirafy) mi přivodila menší záchvat smíchu. Přesto jsem ve finále docela spokojený, protože navzdory naivitě filmu tam na druhou stranu nebylo nic, co by mě přímo namíchlo a všechno to režisérovo zaujetí pro moderní flinty a hračky a vůbec ten celkem realistický dojem ze světa budoucnosti (byť je celá Země reprezentovaná jediným městem jako obvykle) se mi líbí. Ale doufám, že příště do toho nasadí taky nějaký pořádný děj. (31.08.2013)

Hrdé béčko s řadou vkusných propriet a detailů a svižným dějovým kolotočem. Řada věcí však zůstává využita jen z půlky nebo úplně opomenuta (endoskeleton je jen zbytečným lákadlem, uspěchané finále). Srovnání s Blomkampovým debutem ubližuje Elysium hodně. Přerod ze sobeckého člověka z davu v hrdinu lidu je tentokrát velice nepřesvědčivý, Matt Damon v titulní roli nevýrazný a nadhozené sociální téma tak nemá konkrétní podobu a neodráží se v konkrétních situacích (vzpomeňme na Wikusovo sbližování se s „fookin prawns“). Největším kamenem úrazu však bohužel není absence emocí, ale absence pořádné akce. S tou se sice chytře šetří a jednotlivé segmenty jsou pěkně navrženy, ale rozklepaná kamera, rychlý střih a převaha detailních záběrů brání diváku se v akci orientovat, natož si jí užít. Záměrné zastřešení béčkovými hereckými výkony (bez výjimky!) nejvíce pochopitelně sluší démonickému nasranému komikovi Sharlto Copleymu. (29.08.2013)