Orel Eddie

Nikto, kto ma pozná, ma nemôže obviniť z toho, že by som zbožňoval skokanov na lyžiach, Hugha Jackmana, ani Tarona Egertona. Takže sa nemožno čudovať tomu, že som Orla Eddieho tri roky úspešne obchádzal. Potom som ale videl celkom vydarenú a zábavnú upútavku v televízii, nedalo mi to... a áno - je „to“ tam. Feel good jazdička rovnako predvídateľná, ako zručne natočená, vtipná, milá, rozkošná i dojemná. Nebudem sa na nič hrať, toto je proste za klasických a pekných 80%. Produkcia: Matthew Vaughn a Claudia Schiffer. Na tej istej Olympiáde súťažili aj Kokosy na snehu; to musel byť fakt zaujímavý ročník. (14.03.2019)

Orol, ktorý bol v podstate nemotorným tučniakom. 3 hviezdy dávam za zopár vtipných situácií, super výkon Hugha Jackmana, ktorý prevýšil celé svoje okolie a hlavnú myšlienku, ktorá mala spropagovať, že Olympiáda má svoje motto, ktorého sa už dávno nedrží. To slávne „nie je dôležité vyhrať, ale zúčastniť sa“ má niečo do seba. Avšak s obdivom niekedy pozeráme skôr na karikatúry športovcov, ako na tých skutočných, ktorí sa dennodenne trápia, aby mohli bojovať o tie najväčie méty. Hlavný hrdina zobrazujúci anglického skokana Edwardsa je znázornením sile vôle niečo dosiahnuť, niečoho sa zúčastniť, zároveň ale nechýbajú momenty, keď si poviete, že tento človek asi nebol celkom v poriadku. Obavy o jeho duševné zdravie potvrdzuje nezmyselnými skokmi bez tréningu s ohrozením vlastného života. Nakoniec dosiahol svoju účasť na Olympiáde, netreba ale zabudnúť, že tento človek skončil tak ďaleko posledný, že by ho predbehol aj Uganďan bez lyží. Hoci vidíme, že na konci Olympijských hier v Calgary si spomenuli v záverečnom príhovore aj na neho, netreba zabudnúť, že pre istotu potom následne Olympijský Výbor zmenil pravidlá kvalifikácie tak, že Edwards sa už nikdy na Olympiádu nekvalifikoval. Takže voči komu je tu ten obdiv, voči človeku, ktorý bol duchom trošku slabší a proste si len zaumienil štartovať tam, kde nikdy nemal mať? Ľudia takéto typy radi obdivujú, netreba ale zabudnúť, že v podobnom duchu sme ešte donedávna obdivovali aj Pistoriusa. (17.06.2016)

Přihlouplá rodinnná story o tom, jak si retard šel za svým snem. Těžko se dá pochopit, co tohle vlastně dělá v áčkové filmařině, protože šablonovitější příběh letos jen tak nedostanete. Jackmanova postava je předvídatelná od A do Z a hlavně těžce nudná a nezajímavá. Edgerton hraje cosi co má být sympatické a máme s tím soucítit, ale neděje se tak. Snaha přiblížit se svým nekonfliktním postojem a odlehčenou dramaturgií např. Kokosům na sněhu je okatá a nepříjemná, protože tahle patlanina nemá ani šarm, ani nenudící příběh. Totální ztráta času, navíc s digitálními skoky ala Simír v Kobře 11. Jediné, co to zachraňuje od totálního kolapsu je pár dobrých momentek a opravdu neotřelá tématika skoků na lyžích. To tady totiž dlouho nebylo. (11.06.2016)

Eddieho příběh rozhodně stojí za to vidět, ten je bezesporu za plný počet, bohužel zpracování už tak špičkové není, takže srovnání se sportovníma peckama jako třeba Rivalové či Million Dollar Baby nedává o plné palbě moc uvažovat. Ale příběh se sportovním a olympijským duchem je to fakt mimořádný. Dá se doporučit. 80% (09.07.2016)

Vaughnova produkce cítit je. Komu se líbili Kingsmani, ten ať se připraví na zděšení v podobě, že Tarona téměř nepozná. V tom chlapci vězí zatraceně veliký talent. Ještě jsem nekoukal na wikipedii, takže nepoměřuji co je a co není v příběhu pravda. Film svou pohodovostí běží jako po másle. Vlastně se tam toho zase tolik moc neděje, ale je to tak zručně natočené, že nuda opravdu nehrozí. Opět platí že Vaughn to se současným divákem prostě umí. Samozřejmě takový film nemá šanci v dnešní době uspět, protože skokani na lyžích už nikoho neohromují tak jako tomu bylo před nějakými 30 lety. Tvůrcům patří jednoznačný díl. 75% (16.06.2016)