Orel Eddie

Nikto, kto ma pozná, ma nemôže obviniť z toho, že by som zbožňoval skokanov na lyžiach, Hugha Jackmana, ani Tarona Egertona. Takže sa nemožno čudovať tomu, že som Orla Eddieho tri roky úspešne obchádzal. Potom som ale videl celkom vydarenú a zábavnú upútavku v televízii, nedalo mi to... a áno - je „to“ tam. Feel good jazdička rovnako predvídateľná, ako zručne natočená, vtipná, milá, rozkošná i dojemná. Nebudem sa na nič hrať, toto je proste za klasických a pekných 80%. Produkcia: Matthew Vaughn a Claudia Schiffer. Na tej istej Olympiáde súťažili aj Kokosy na snehu; to musel byť fakt zaujímavý ročník. (14.03.2019)

Na skoky na lyžích se občas mrknu, ale nijak zvlášť se o to nezajímám, tudíž jsem ani nevěděl, kdo byl Michael Edwards. Tento film nám však hezky od začátku odvypráví jeho příběh a je to velice zajímavý a silný příběh. Orel Eddie nám ukázal, že i když nejste ve svém sportu nejlepší, přesto můžete být úspěšný. Film je natočen skvěle, myslím, že se vše povedlo na jedničku a Egerton s Jackmanem předvedli vynikající herecké výkony. (24.10.2017)

Olympijský duch pošel už někdy v polovině 20. století, zbyl po něm pouhý olympijský puch a i okřídlený Kuberténův výrok o převaze účasti nad vítězstvím se od té doby stal úsměvným kýčovitým anachronismem, který by se z fleku dal tisknout na hajzlpapíry. Typický moderní olympijský „amatér“ v životě lopatu neviděl ani v televizi a hnán vpřed sponzorskými „dary“ výrobců sportovního oblečení a náčiní, menstruačních vložek, jogurtů, piva, aut, nevýhodných půjček a hypotečních úvěrů či předražených mobilních signálů jak je rok dlouhý pouze urputně dopuje a pod nálepkou „Sportem k trvalé invaliditě“ neúměrně huntuje své tělo, jen aby byl slavný, nesmazatelně se zapsal do komerčně vyhajpovaných análů, sponzoři mu zvedli plat a ve třiceti dostal oprávněné ZetTéPéčko spolu s nejmodernějšími kloubními náhradami a teplým funkcionářským místečkem v naprosto nekontrolovatelné díře na prachy zvané Státní olympijský výbor. Proto je velmi milé až exotické, když se občas mezi tu vysteroidovanou strojovou „amatérskou“ elitu procpe nějaký nesponzorovaný nemotorný manták, jenž se z celé své blahoslavené duše opravdu chce „jen zúčastnit“. Být už tehdy v Kelgery internety, stal by se Orel Edý bez pochyby vatařem a nejslavnějším Tytrubkářem všech dob. Veřejnost totiž nesmírně zvráceně miluje sledovat a lajkovat retardéry, dementy, mongoloidní potraty a jiné postižence, ať už skáčou na lyžích nebo zpívají, že milujou Májnkraft. Zaostalá zrůdička Edouš by byl ideálním vzorkem a rozhodně už tenkrát i daleko lépe naplňoval ony správňácké olympijské ideály čistoty ducha než třeba tehdejší skokanský fenomém, sociopatický násilník a egoistický kokot Matti Nykänen. Taxe ten zabrzděný velkobritský pták alespoň dočkal vlastní limonádičky naplňující hřejivým pocitem srdíčka všech romantických snílků, že když má jeden veliký sen a jde si odhodlaně za svým, taxe mu splní, ať je to retard, jaký chce. No, já jsem kupříkladu za všechny ty potencionální oběti rád, že se Edýmu nezdálo třeba o kariéře leteckého dispečera, velitele jaderné ponorky nebo Houmra v Dukovanech. Každopádně je to film na úrovni Kokotů na sněhu, negerského to bobu ze stejné olympiády, tedy milý, příjemný a zábavný, ačkoliv se skutečných událostí drží asi jako mrdka na skle a je notně dramaturgicky popkornově dopatosovaný. Mimo jiné páreček škaredých, proplešlých, nudných a otylých strejců, který ve skutečnosti učil toho létajícího downa příliš nepadat, nahradil překrásný kůl boreček Hjů, aby si na své přišly i dámské karpální tunely, a i řádně zhnusený Výron Egrtn (mimochodem herecky výborný) je oproti původnímu nedonošenci pořád ukrutný sympaťák. (23.04.2017)

Příjemný svižný začátek mě vskutku navnadil, ba až skoro dojal, opřel mě do sedačky a pln emocí a dojmů, vstřebával jsem tuto koprodukční životopisnou komedii s úplným nadšením a úžasem. Tohle zkrátka mému filmovému oku zcela lahodilo. Jak po stránce režijní i technické (střih, kamera), tak i po stránce hudební. Matthew Margeson si zaslouží velký palec nahoru, za krásný soundtrack, který si s radostí pustím ještě jednou. Na druhou stranu zde byla hodně cítit spíše negativní pachuť zpropadené americké produkce. Hlavně co se týče přehnaných emočních linek a přeslazených řečiček, kterými hlavně závěr filmu dominoval. Přesto všem vřele doporučuji tuto (trochu jinou) podobu Kokosů na sněhu. :-) ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (21.04.2016)

Neskutečně příjemný film a oscarový kvido-gustík Egerton. Hodně emotivní kousek, kterej umí vyvolat slzy soucitu, smutku, dojetí, i štěstí. Jen mi dost vadily hrozně, ale hrozně moc jednoduchý vedlejší postavy, jejichž vykreslení hraničilo jednak s demencí a jednak s podprůměrnejma americkejma komediema. Ale jinak paráda. (14.04.2016)