Režie:
Karel JonákScénář:
Robert ZárubaKamera:
Pavel BrynychHrají:
Miroslav Táborský (vypravěč), Jaromír Jágr, Ondřej Pavelec, Jakub Voráček, Vladimír Růžička, Alexandr Ovečkin, Roman ČervenkaObsahy(4)
Dokument zachycující český hokejový tým na Mistrovství světa 2010 v ledním hokeji, které se konalo v Německu. Dokument je obohacen i o rozhovory s hráčí. (maroush)
Recenze (120)
'To byly rány, to bylo neskutečný ... a oni přebíhali z pokoje na pokoje, co se tam radovali nebo co tam hráli za hry... takže jsem je na to akorát upozornil, a pak už to bylo vcelku v klidu.' 'Určitě jsme hráli dál tajně, protože on to nikdo nepozná a kdyby někdo klepal, tak se podíváme kdo to je a když, tak bysme to sklidili rychle. ()
To byl gól, asi ještě silnější zážitek než Vídeň 2005, což je daný tím malým očekáváním, ale o to větší paráda na konci, dodneška mě sere, že jsem na Rachnu-kachnu nemohl vidět živě. Ale pak koukat na tu ruskou squadru, jakejch šest jmen tam drtí tři naše a stejně to těm sólistům z východu není nic platný, to je nezapomenutelný. Bohužel k dokumentu samotnýmu, obávám se, že éra, kdy těmhle sestřihům budu dávat plnej počet, už vinou někdy až zbytečnýho stříhání a zbytečně hrdinskejch gest a keců skončila někdy po Naganu. ()
Mám rád sportovní sestřihy s původním komentářem. Je to o to umocněné. Asi všichni jsme prožívali cestu turnajem, a je fajn si to znovu připomenout. Hodně rozesmutní vidět Marka a Rachůnka, a poslouchat jejich názory na turnaj, ale jak mluví Jágr, je vidět, jaký člověk to je. Jakoby okolo sebe měl neviditelnou auru. Pěkné. ()
Úžasný dokument o největším hokejovém zázraku všech dob. Během sledování mi sem tam ukáply slzy štěstí, ale i smutku za Marka a Rachůnka. Jarda Jágr by mohl o hokeji psát knihy a vyučovat ho, jen ukázal proč je nejlepším hokejistou světa. Všichni mluvili rozumně a závěrečná historka o Jirkovi Novotném neměla chybu. Bylo opravdu krásné si znovu připomenout tento okamžik, navždy zapsán zlatým písmem v mé hlavě, i v době kdy hokej prožívá nejčernější dny své historie. Nikdy nezapomenu. ()
Tohle asi nepotřebuje žádnej extra výmluvnej komentář. podobně jako třeba u Nagana se ani zde nehodnotí až tolik kvalita dokumentu, jako především téma na který je zpracován. Jo tohle byla událost. Nagano už si moc nepamatuji, ale tenhle turnaj mám v živé paměti. Vlastně kdybych to bral filmovou logikou, tak je to dost klišoidní pohádka z nerealistickým happyendem, ale tohle se stalo! Důkaz, že nejlepší příběhy píše život sám. Jo a to, že Džegr nedostal za svůj památnej projev Oscara je vrchol nespravedlnosti! 100% ()
Reklama