Režie:
Jens LienScénář:
Nikolaj FrobeniusKamera:
Morten SøborgHudba:
Ginge AnvikHrají:
Sven Nordin, Åsmund Høeg, Sonja Richter, John Lydon, Herman William Bendtsson, Camilla Friisk, Trond Nilssen, Tony Veitsle Skarpsno, Gisken Armand (více)Obsahy(1)
Nostalgický pohled na punkové snění a dospívání v silně pro-socialistickém Norsku 70. let. Po nečekané tragické události se dospívající Nikolaj snaží vyrovnat s bolestnou ztrátou. Útěchu najde v právě se rodící punkové vlně, jeho idoly se stávají Johny Rotten a Sex Pistols. Z Nikolaje se stává rebel, ale i přesto všechno, za ním jeho volnomyšlenkářský otec, který se za každou cenu se snaží odlišovat od uniformní a konformní společnosti, stojí a bezpodmínečně ho podporuje. Film o vzpouře, punku, konfliktech mezi hippies a stoupenci punku. Silný příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o síle rodinných vazeb, které, i když se sebevíc snažíme, jdou jen těžko zpřetrhat. (Severský filmový podzim)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
Tak tohle mě zklamalo. A hodně. Byl to takový kočkopes, který ovšem nebyl ani pořádným dramatem, ani pořádnou komedií. A už vůbec nebyl tím, za co ho distributor vydává. Komplikovaný vztah otce se synem? A kde? Vždyť si naprosto skvěle rozuměli a otec syna mohutně podporoval. Konflikt mezi punkem a hippies? Ani náhodou. Jediný konflikt tu byl s jakousi norskou obdobou teddy boys a s učitelským sborem. A nakonec i ten přechod k punku nebyl důsledkem bolestné ztráty. Co se samotného vykreslení punku a muziky týče, tak to je jen soubor klišé včetně toho., že aby jste hráli punk, nemusíte umět hrát. Musíte. I ty Pistole, jejichž muzika provázela celý film, hrát trochu uměly. Nejsvětlejším okamžikem tak bylo krátké vystoupení Johnnyho Rottena, ale to Syny Norska v mých očích zachránit nemohlo. 30% ()
Pokud jste vyrostli na punku a máte rádi Sex Pistols a Iggyho Popa, tak je to film pro vás. Ostatní možná utečou z kina. Kromě příjemného příběhu o mladých punkerech na konci 70. let v Norsku, uvidíme také hipísáckého otce, který je nadšený snad pro všechno, co jeho punkerský synek udělá. A to je asi to poslední, o co takový punker stojí. Ale když je nejhůř, objeví se Johnny Rotten. ()
,,CHAOS JE BLBOST. OSOBNOST JE BLBOST, VŠECHNO JE BLBOST, ALE JAKMILE TO POCHOPÍŠ, ZJISTÍŠ, ŽE V ŽIVOTĚ JE VŠECHNO MOŽNÉ. ACH ANO, SVOBODA JE HOVNO. HOVNO JE SVOBODA....“ /// To bylo tenkrát, když i v Norsku byla Coca cola černou krví kapitalismu, klukem z plakátu byl Johnny Rotten, fotřík jezdil (pravda už v jetým) hippie‑volkswagenu a malej Nikolaj začal poznávat, co je ta pravá známka punku. Film s trochou atmošky Občanskýho průkazu, ale s větší porcí rodinnýho dramatu o klukovi, hledající prostor pro osobní revoltu (nebo je v tom všem ztracenej?) a to všechno v rytmu (nejen) Sex Pistols. Film řešící závažnější věci než je punk. Dalo by se říct, že ze života. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Teori og Praksis“, kterou napsal v roce 2004 Nikolaj Frobenius, jsem nečetl. 2.) Hledám návod, jak si doma vychovat (svýho) pankáče. 3.) Thx za titule ,,MaD“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Príbeh jedného mladičkého punkáča, ktorý sa, tak ako mnoho jeho vrstovníkov nechal ovplyvniť albumom "Nevermind the Bollocks" od Sex Pistols a zažil svoju vlastnú punkovú revolúciu. Nórská spoločnosť však v 70. rokoch nebola moc naklonená punkovej subkultúre a už vôbec nie chuligánským činom. Herecké výkony sú fajn, chýba tu ale výraznejší dramatický oblúk a prim tu hrá ujetý humor. Ale úplne najviac mňa tu vytáčala postava, ktorú hrá Sven Nordin. Zahral tu totiž vymletého hipísáka so sympatiami ku komunizmu a jeho postava mňa totálne znechutila. Na druhú stranu som sa však dobre bavil u mnohých scén, kde hlavní hrdinovia robia bordel a ako soundtrack tu hrajú práve songy od "pištolí". Pripomenulo mi to moje vlastné punkové časy. ()
Z ukázek jsem se na Syny Norska těšil nejvíc z celého Severského filmového podzimu a jak moc jsem se na něj těšil, tak moc mě zklamal. Připadá mi, jako by film sám nevěděl jestli je komedie, nebo drama a celou dobu se rozhoduje zkoušením jednoho žánru a za chvilku zase druhého žánru, což podle mně nevypadá vůbec dobře. Rozhodně jsem se u toho nezasmál tolik jako u jiných filmů na festivalu a rozhodně to nebylo tak dramatické jako třeba Královské klenoty. Jinak teda jedná z mála špičkových postav je Otec Nikolaje, ten je fakt borec. [Severský filmový podzim 2012 - Kino Atlas - 17.11.2012] ()
Reklama