Toast

Nebýt Heleny Bonham Carter v jedné z hlavních rolí, nejspíš bych na tenhle film nikdy nepřišla a kdyby přece jen, tak bych si ho asi nepustila. Ale byla jsem překvapená, že se mi to docela líbilo. I když, nedivím se, že Nigel byl tak trochu jinej, v životě to opravdu neměl jednoduchý, matka byla divná, otec naprostej magor. HBC mě znovu ujistila v tom, že ty role šílenejch ženskejch (prosím, moc prosím, neobsazujte jí nikdo do ničeho normálního) jsou jí jako šitý na tělo a kvůli rolím jako je tahle, jí zbožňuju. Jediné, čeho jsem litovala, bylo, že se mi tam nedostalo více Freddieho Highmora jako "dospělejšího" Nigela, já ho pořád vidím jako Karlíka a on už vyrostl a je z něj docela pěknej kluk. 4* (30.09.2011)

Zpočátku slibné retro postupně ztrácelo kouzlo, skoro jako by nemělo víc co říct a točilo se už jen za vlastním ocasem, jestli ono to nebude námětem Nigela Slatera (jenž si na samém konci i zahrál), v jehož životě se zase nestalo tolik zajímavostí, aby vystačily na celovečerní film a malou fantazií scénáristy, který nedokázal látku rozvinout a na konci zase hezky složit, aby divák nezůstal jaksi neuspokojený ... Ovšem pro Helenu Bonham Carter - Řád zlaté vařečky :-) (20.03.2013)

Do konce filmu jsme se nedozvěděli co bylo příčinou psychopatického jednání postavy, kterou ztvárnila Helena Bonham Carter. Freddie Highmore tam hraje všeho všudy dvacet minut a že by předvedl něco, z čeho bych se měl posadit na zadek se říct nedá (hlavním hrdinou je bezesporu ten klučina, co hrál jeho mladší verzi). Ten film není ani komedie, ani drama, je to takový připálený pork pie (tedy něco, co už podle názvu zní odpudivě). Konzumovat pouze na vlastní odpovědnost. (03.10.2011)

"Neodpoutávej se nikdy od svých snů! Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít." (Mark Twain) Pro mě osobně to byl velmi příjemný zážitek z britské kinematografie, navíc podtržený bezvadným hereckým výkonem Helen Bonham Carter. A skvělý soundtrack mě jen ujistil v tom, že jsem se rozhodla přidat ještě jednu hvězdu. (02.02.2012)

Pěkný malý retropříběh o tom, za co lze vděčit životnímu nepříteli. Jediný důvod, proč nedávám Toastu pět hvězdiček, je, že tento takzvaný nepřítel je v podání Heleny Bonham Carter nejsympatičtější postavou filmu a některé scény (zejména úplný závěr) kvůli tomu nefungují, jak by měly. Ale asi nemá smysl opakovat, co jsem napsal v delší recenzi. Autor Billyho Elliota se pokusil vstoupit podruhé do téže řeky a myslím, že se mu to docela podařilo. Toast je v porovnání s jeho starším filmem méně okázalý, méně sociálně kritický a víc komediální. Vřele doporučuji každému, kdo má rád malé britské komedie jako Tichý hlas. 80% (28.05.2011)