Terapie láskou

║Rozpočet $21miliónov║Tržby USA $132,092,958║Tržby Celosvetovo $236,412,453▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $10,531,595 //počet predaných kusov 409,034║ Tržby za predaj DVD v USA $14,972,827 //počet predaných kusov 770,537║ V prvom rade nemá to tu správnu ľahkosť aby to mohlo okrem navodeného flustrovaného dramatu aj zabávať, či patrične mohlo strhnúť a či možnosť patrične fandiť v plnom rozsahu trpiacim osobám, ako po hereckej stránke nie je čo vytknúť, dosť dobre to uhrajú, skôr režijne mi to nesedí, lebo neustále omieľaní vzťah okolo "múzy" Nikki je časom až otravný, scény s tanečkami fajn tie majú ako taký náboj, škoda že fakt výborná je až posledná štvrtina filmu, ktorá je neporovnateľne lepšia oproti predošlemú dejovému trápeniu. A zas nepochopený bonbónik je od akademikov "Nominated for 8 Oscars"??? /45%/ (23.01.2013)

Kdo je vlastně blázen? A kdo normální? Mně spíš příjde, že blázen je v každém z nás, jen je otázka, co, kdo a jak ho aktivuje. Tady ho Jennifer Lawrence a Bradley Cooper aktivovali ještě před začátkem tohoto příběhu a já vlastně už jenom vidím samotnou terapii. A musím říct, že se na to hrozně hezky koukalo. Hlavně na Jennifer Lawrence se hezky koukalo, speciálně když se kroutila u těch tanečků. Nicméně fakt musím uznat, že takhle originální romantiku jsem hodně dlouho neviděl. Poctivě bláznivou, upřímně lidsky vtipnou a realistickou tak, jak jenom život umí být. (07.05.2014)

Hrdinové screwball komedií se chovali jako blázni. Hrdinové Terapie láskou blázni jsou. Samozřejmě v mezích amerických indie romancí – čili jde o figurky s výstředním chováním a minimální psychologickou hloubkou, které jsou definované jenom jejich interakcí s bezprostředním okolím. Jemu sem tam ujedou nervy, ona má nymfomanické sklony, oba někoho ztratili. Teď potřebují emocionálně vyplnit uvolněný prostor a najít ztracenou rovnováhu (třeba v tanci). Víc pro pochopení příběhu a zakušení dobrého pocitu v závěru vědět netřeba. Russell vsadil na dobré herce a prudké slovní výměny, nepřekvapí tak, že mezi vrcholy filmu patří scény, v nichž po sobě křičí několik psychicky labilních postav, snímaných roztřesenou kamerou. Nejde ale o další projev „shaky cam“ syndromu. Nervní kamera je využívána v souladu s Patovým postupně tlumeným neklidem. Klidnější jsou scény u psychiatra a určitou harmonii pohyb kamery získává postupným sbližováním ústředního páru, které je však dlouho motivováno zištně, takže jistá nervozita a nejistota přetrvává. Kamera nás i v jiných scénách upozorňuje na to, co si postavy uvědomí teprve později (čtení dopisu), čím je vytvářeno napětí a vyvoláváno očekávání, jež alespoň zpříjemňuje cestu za předvídatelným zakončením. Je potěšující, že scénář oproti mnoha současným komediím nesestává jenom ze Scén a Hlášek a má také pečlivě promyšlenou strukturu (vyklenutý dramatický oblouk, chcete-li) – bez hluchých míst, s finále, v němž jsou svědomitě zužitkovány veškeré motivy. Skutečnost, že hrdina nemá své jednání plně pod kontrolou a kvůli „léčbě“ se musí naučit tančit, nijak neoslabuje důsledně androcentrický narativ (rodiče od Tiffany téměř nepoznáme, ti Patovi podmiňují rozuzlení) a také v jiných ohledech je scénář revizionistický jedině ve vztahu ke screwball komediím. Společenské normy jsou podrývány přenesením léčebného procesu z institucionálního rámce do vnějšího světa, resp. popřením dichotomie mezi „normálností“ a „bláznovstvím“. Oproti klasickým screwball komediím si zde díky realistickému kontextu (léčebna, prášky, agrese) uvědomujeme, že postavy jednají jinak, než jak je v jejich světě zvykem. Ani jedna z nich však nemusí postoupit do normálnějšího světa. Jinými slovy, všichni jsou blázni, jde jen o to, najít toho správného. 75% Zajímavé komentáře: imf, ScarPoul (25.02.2013)

Už u Russelova předchozí snímku jsem nechápal, proč je nominován na Oscara. Tady mi to sice hlava taky moc nepobírá, ale, nutno uznat, že Silver Linings Playbook je o něco lepší než jeho předchozí film. Spíše než drama mi film přišel jako komedie, která sem tam má nějakou dramatičtější scénu. Herecký ansámbl v pohodě, Bradley potěšil, Robert taky a Jennifer… je prostě Jennifer. Ta vytáhne kdejaký průměrný film. Kdyby film měl lepší scénář, tak jdu mnohem výše. Takhle 70 % s tím, že tohle je nejslabší film, který je nominován na letošní (2013) Oscary v kategorii nejlepší film. (05.02.2013)

Tentokrát jsem opravdu ve velkých rozpacích, jak bych měla ohodnotit film, kde bylo tolik slovních přestřelek, že jsem v tom měla chvílemi docela hokej. Vdechnout do příběhu tu správnou atmosféru je dost náročné, ale tady se jim jí podařilo naservírovat docela chaotickou, alespoň v té úvodní části. Nakonec všechno převážil vynikající výkon okouzlující Jennifer Lawrence a myslím, že by se našlo víc mužů, kteří by takovou terapii s Tiffany okamžitě přivítali (ovšem předpokládám, že bez toho tance). Příběh o dvou lidech, kteří trpí nějakou formou psychické újmy a každý se s tím snaží nějakým způsobem vyrovnat, ovšem ne vždy přijatelně pro své okolí. Porozumět takovým lidem je někdy velmi obtížné, tak jako tady to bylo například pro Patova otce. Bradley Cooper hrál taky skvěle a myslím, že do toho dal všechen svůj um. Oběma jsem fandila a dokonce jsem postřehla i fungující chemii i když ne v takové míře, jak bych si představovala. Ale po delší úvaze zjišťuju, že bych urazila jiné čtyřkové filmy, kdybych jí dnes dala taky. (14.01.2013)