Terapie láskou

Asi už stárnu nebo co, ale tohle je po Perks of Being a Wallflower podruhé za měsíc, co jsem byl opravdu dojat. A tentokrát ještě o několik stupňů více, než v předchozím případě. Téhle romantice se totiž nedá nic vytknout od výborného scénáře, přes nenápadnou avšak brilantně přesnou režii až po hereckou třešničku na dortu. Po herecké stránce se tomu totiž opravdu nedá co vytknout, Bradley definitivně ukazuje, že kromě ocenění za sympaťáka roku bude brzo brát i všechna různá ocenění, Robert De Niro tu nominaci také získal po právu. Nejvíc si ale celý film pro sebe ukradla kouzelná Jennifer Lawrence, ze které jsem zkrátka nemohl odtrhnout oči. Dramatická i romantická část navíc společně fungují na jednčku a na vtipných scénách se zde překvapivě také nešetří. Takový pozitivní příval energie jsem po filmu již dlouho neměl, navíc to ve mně po pár dnech stále roste a roste. Druhé a další podívání je zkrátka podmínkou. (17.01.2013)

Výborný herecký film. Oscarový humbuk je v tomto případě sice přehnaný a příběh neponouká žádné zapamatování hodné autorské myšlenky, ale je to těžká pohodovka s krásně vykreslenými charaktery, která je pro mě jedním z nejvíc upřímných znázornění obyčejné americké rodinky posledních let. Tam, kde autenticita spáchá sebevraždu, plnohodnotně ji zastupuje hmatatelná chemie mezi Bradleym a božskou Jennifer, která (ta chemie) mě přimrazila do sedadla a která (ta Jennifer) mi rozproudila zbylé pubertální hormony a nenechala na pochybách, že si Oscara zasloužila víc než kterákoli jiná herečka, která se nejmenuje Meryl Streep. Jedná se sice o čirou karikaturu, jak už je u O. Russela zvykem, ale vtipnou a dle nadšeného přijetí zjevně také výstižnou. (29.03.2013)

Romance pro blázny. Nejsou tu klasické romantické typy, jsou tu samí blázni, jeden vedle druhého. Je jedno, zda se někdo léčil v psychiatrické léčebně nebo ho pánové v bílých pláštích tak nějak zapomněli doma, tady jsou lidi, se svými obsesemi, které potkáváte kdekoliv a kteří své problémy léčí svými specifickými postupy. Vytváření pouta mezi lidmi skrze to, co mají společné a v čem si jsou blízcí je přeci naprosto normální a přirozené. Tak proč ne u bipolárního jedince se sklony k násilí? Na mě to fungovalo, i když jsem si uvědomil že ta Jennifer Lawerence je vlastně tuctová holka, která má pěkné tělo a vlasy (ale kdyby ke mě lezla po čtyřech...hm:)). Vždyť v troše toho šílenství je vlastně i zvrácená vychytralost... (28.01.2013)

Nejkrásnější pohlazení po duši, jaké jsem zažila za hodně dlouhou dobu. Tiffany a Pat jsou dva lidé, se kterými se život nemazlil, dokázali se však postavit a najít svou pravou terapii. Velká poklona Davidovi O. Russellovi nejen za režii, ale i za ten fantastický scénář, každá scéna má pevně dané místo, má smysl a většina slovních přestřelek směřuje k nějaké pointě. David má navíc smysl pro velké momenty, vždy danou scénou dokáže zaútočit na to správné místo diváka. Film, u kterého se budete smát i plakat, někdy i oboje zároveň. Jennifer Lawrence a Bradley Cooper jsou fantastická dvojice, chemie mezi nimi byla obrovská, Bradley podal svůj dosavadní nejlepší výkon a Jennifer zde má hned několik silných scén, kterýma mě totálně uzemnila. Krásně natočený film, který je vyloženě dárkem pro všechny, kteří zažívají nějaké špatné období, a mám pocit, že právě pro ty to David celé točil. Úžasný filmový zážitek a už se moc těším, jak si na to zajdu do kina a tento malý skvost představím dalším a dalším známým. (13.01.2013)

Protože Jennifeeer Laaawrence.. s černými nehty!! Jinak to nepřeberné množství ocenění a ještě mnoha nominací ve hře nechápu. Holt neurotičtí Američané potřebují své neurotické hrdiny. Dva looseři. Ona a on. Ona hledá klid po smrti manžela a roztahování nohou na potkání. On po propuštění z blázince stále sní o své ženě, která už dávno roztahuje nohy jinému. Rázovité postavičky kolem to nezachrání. Nějak výrazně naštvaný jsem po projekci nebyl, to určitě ne, nicméně po nekompaktním a rozpačitém kousku Divoká stvoření jižních krajin tu máme další lehké (předoscarové) zklamání. Spíš zklamání proto, že jsem čekal výrazně víc. S přibývajícími minutami stále víc průhledný kalkul, který se rochní v neučesané mozaice vztahů, která vlastně vůbec není nijak zamotaná a komplexní, jak by si možná tvůrci přáli. Je tu jen plejáda prapodivných postav, které nejsou z masa a kostí, a nebýt výše zmíněné dvaadvacítky s černými nehty, nevím, jaká slova bych tu volil. Emočně velmi nestálé, dramaticky povrchní, komediálně podprůměrné. Ukecaný scénář ještě neznamená kvalitní scénář, očekávané filmy z loňska holt letos zatím svou pověst nenaplňují. Žádný optimismus do žil mi tahle banda, která smrdí prvoplánovostí, bohužel nevlila.. navíc Bradleymu Cooperovi zatím horko těžko přicházím na chuť. (19.01.2013)