Danny Rose z Broadwaye

Trochu jinačí komedie od Woodyho Allena nabouchaná výbornými dialogy a klasicky zmateným a zbrklým Allenem v hlavní roli. Což o to, příběh je opravdu velice zajímavý, originálně natočený, ale nebavil jsem se u něj tak jako u jeho jiných komedií i když u některých scén jsem se překvapivě zasmál. Film ani netrpí dobře odvedenou stopáží, která je pro takovéto filmy jako stvořená. Celkově vzato se vyplatí na film podívat jen pokud opravdu Woodyho Allena milujete, jinak to bude čistý průměr i když plný humorných sekvencí a chytlavých dialogů. --- Skočím si pro bílou řůži - Nač chceš růži? - Pro jednu ženskou - Praskne to a budeš platit troje alimenty! (25.04.2007)

Je to poměrně klasický Allen, jen nijak nevyčnívá ani nezpracovává (pro mě) zajímavé téma. Dvě věci se mi líbily: 1. způsob vyprávění, kdy je vlastně vše, co se dozvídáme o Dannym, jen součástí vzpomínání několika komiků v restauraci; v tom je možná celý Dannyho problém, protože nám nepředstavuje nic víc než jen "hospodskou" histroku (která jako taková nemá potenciál utáhnout film); 2. část s hitchcockokovským "nepravým mužem", tedy záměna identit a prchání před mafiány v tomto duchu; bohužel jak se rychle rozjede, tak i rychle skončí. (08.01.2016)

Tentokrát som sa nedočkala filozoficko-hláškoidného náletu, čo mi vzhľadom k Woodyho potenciálu dosť prekáža. Woody si síce berie na paškál vzťahový prepletenec a konečnému dojmu pridáva na intenzite aj Woody ako večný smoliar dívajúci sa na svoju osobu kriticky a zároveň triezvo a reálne, ale postava Mii Farrow ma mierne iritovala a nemôže za to len moja mierna antipatia k tej herečke. Allen je jeden z tých nepredvídateľných filmových tvorcov, u ktorých sa hodnotenie ich snímok u mňa pohybuje na rozličnej škále stupnice a nikdy neviem z obsahu predpovedať, ktorý z tých filmov to bude. (02.10.2010)

Tentokrát poněkud seriózněji pojatý Allen. Spíše hořká komedie, než klasický střelený Allen, kterého známe. Mia Farrow je nezvykle utlumená, Allen předvvádí svého klasického ukecaného intelektuála, i když tentokrát mnohem citlivějšího a zranitelnějšího. Ten filmeček je strašně příjemnej, konec je hrozně hezkej (Allen pracuje s prostředím a ta New Yorská ulice vytváří atmosféru sama o sobě), ale podruhé už se na něj asi nepodívám, narozdíl od jiných Allenovek. (23.04.2007)

Jasný příklad Woodyho nostalgického a šťastně romantického období. Příběh vyprávěný skupinkou sedící v restauraci je podle očekávání nejsilnější právě ve chvílích, kdy Allen perlí jako neurotický manažer a je z něj krásně znát, jak moc má pan tvůrce rád kabaretní vystoupení ze staré školy. Síla tohoto snímku k divákovi nepřijde v průběhu geniálních slovních gagů ani při romanticky gradujícím závěru, ale až po skončení závěrečných titulků, kdy mu nezbývá nic jiného než opustit tuhle kouzelnou náladu. (30.04.2007)