Godzilla

Pocta originálním Godzillám. Jako děcko jsem na satelitu (RTL, SAT 1, PRO 7) tyhle věci přímo hltal a Edwards zdá se taky. Tenhle realističtěji pojatý katastrofický film je na míle daleko vzdálený popkornové kamarádce z devadesátých let. Bacul je tu vlastně za klaďáka a lidi jsou tady jenom proto, aby byli sem tam zašlápnuti nebo sežráni. Velká škoda nevyrovnaného scénáře, který na jedné straně skvěle skrývá a přednáší celou mytologii velice svěže, na druhé selhává v lidské rovině, kde i vinou mizerného Aarona Taylora-Johnsona divák nemá k hlavnímu hrdinovi vztah a často proklíná obecnou lidskou hloupost (svým způsobem jde stále o věrnost originálům, ale už nadbytečnou). Jediný Bryan Cranston mačká ze své postavy maximum a je monstrům obstojným přihrávačem. Trikově špičkové, závěr je přehlídkou oku lahodících záběrů, které kombinují moderní styl natáčení s tradicí japonských kaju filmů. Vyměňte lidi a sem s dvojkou! (18.05.2014)

Hollywood Made in Japan. Kašlu na ploché postavy, kašlu na otravná hollywoodská klišé a zas a znovu kašlu na přísnou kritiku ostatních. Nová Godzilla je natolik velkolepá, že snese i těch pár bezzubých výroků rádoby erudovaných chytráků, které stejně skončí pod tíhou její monumentálnosti. Tady jde o větší měřítka. Tam, kde Pacific Rim připomínal barevnou transformeří omalovánku, tam Godzilla konečně plní vlhké sny svých fanoušků. Občas navodí atmosféru a strach z neznáma, místy (možná i nechtěně) pobaví a ve dvou případech dokonce tají dech (scéna na železničním mostě a výsadek parašutistů). Design Godžiry se vrátil k původnímu japonskému konceptu (a vlastně i stejné naivitě), Muta připomenou Cloverfieldskou svini a stometrové ještěrce nelze nefandit při závěrečném souboji s poslední brutální fatalitou. Zážitek z nejlepšího kina v ČR nejen rezonuje, ale sílí. Jo, byla to pecka! (15.05.2014)

Destrukce divákova očekávání. Emmerich to začal před lety, trailery v tom pokračovaly. Nedivím se 70 %, protože tenhle film jde proti všemu, co si "obyčejný" do kina přinese. Jenže se toho nebojí a to je na tom hrozně sympatické. Edwards jde proti očekávání "amíci vs. příšera co ničí svět" a nabízí spíše o dost dražší a preciznější verzi Monsters s maximálním ohledem na japonskou kultovní sérii o opravdu velké ješterce. Už úvodní titulky naznačily, že tohle půjde v trochu staromódnějších kolejích a jsem rád, že následující dvě hodiny byly plné napětí a zoufalství a přitom nenabídly prostor pro divákův výsmech. Edwards film drží pevně v rukou, vykresluje skvělou atmosféru, působivé obrazy a díky němu drží film jako celek s inteligentním podtextem i přes pár chybiček (nechci rozebírat elektřinu, ani na co fungoval detektor atomovky, dvojnásob neřeším "great escape", ...). Tenhle film se nebojí jít vlastní cestou, odvážnou a prochází mu to. Už jen za ty pohledy diváků, co čekali něco jiného, to stálo. Tam kde byl Emmerich guilty pleasure, tam je Edwards guilty smart. PS: líbí se mi, jak vojáci prostě všude budou brát ty svoje směšné zbraně, i když protivník je veliký jako mrakodrap:) PPS: tenhle film budou mít rádi v Rakousku, jádro pryč! (15.05.2014)

Výživná spielbergovina, ktorá pracuje s tušením neznámeho a ľudským pohľadom na epickú skazu, je v každej scéne plná originálnych režijných nápadov a nádherne graduje k mohutnej deštrukcii. Prvotriedna filmárčina, ktorá niekoľkokrát vtipne ide proti diváckym očakávaniam. Desplatova hudba funguje stopercentne. (22.05.2014)

Čekání na Godot... Ehm, Godžiru. Což by nevadilo, kdyby šlo o čekání „co proto" a nikoli "wanna be otcovsky spielbergovské"; ostatně Čelisti či Válku světů to prací s akční stránkou "ze subjektivního pohledu lidských rodinu nadevše ctících mravenců" stojící na naznačování a neviděném spíše než první signální připomíná možná až příliš. A to především díky nadužívání tohoto přístupu, protože co je sympaticky skryté a navnazující v první polovině, to se v druhé zákonitě přejí až do té míry, že to začne být zcela ukradené, protože když po dvaadvacáté pouze naznačujete a skutek po dvaadvacáté opět v poslední možný moment utekl, tak co z toho, že? Pouze dějová vata a plytké postavy, další vata, vata, Watanabe vysvětlující "vo co sakra gou" a to celé prokládané "musím se vrátit k rodině a Godzillu přitom neuvidím zato nonstop uslyším" v tisíc a jedné variaci a aniž by alespoň jedna z postav zaujala. A aby toho nebylo málo, tak v tomto smrtelně vážně se beroucím schématu to jinak veskrze sympatické klasiku ctící pojetí hrdinného monstra působí jako Godzilla v porcelánu. Ono je ostatně vypovídající, že nejlepší i nejhravější na tom jsou již úvodní titulky. (14.05.2014)