83. Annual Academy Awards

Franco po mozkové obrně a Hathaway většinou na speedu, takže moderátoři letos nic moc. Trn z paty tahali Billy Crystal se starým Douglasem a třeba Downey Jr. s Lawem také nepřišli s prázdnou. Líbí se mi energické děkovačky Christiana Balea, ten chlap má vyřídilku jako v málokterém jeho filmu. A měl by pomalu nabírat muskulaturu pro dalšího Batmana, protože kdyby se v téhle kondici promenoval před Killer Crocem, může Alfréd rovnou objednat rakev. Taky mě sejří, že akademici zazdili Scorseseho Prokletý ostrov, mého favorita na ocenění zlatou soškou za film roku. Jinak se žádné překvapení nekonalo a nakonec to celé bylo takové nemastné neslané. Rozhodně nejlepší byl úvodní sestřih nominovaných snímků, doplněných o postavy moderátorů slavnostního večera, to jsem se od srdce zasmál. A těm, co nadávají na nekonečné reklamy, doporučuji mou taktiku - přes den neposlouchat rádio, nečíst noviny a internety, odpoledne si stáhnout ceremoniál v HD, osekaný o reklamy a máte krásný, ničím nerušený večer s předáváním Oscarů, skoro jako v přímém přenosu :) (02.03.2011)

Přístup balvana Franca k Oscarům by se dal charakterizovat takto: Frankly, my dear, I don´t give a damn. Ve 127 hodinách mu odpadla ruka, tady evidentně ústa a mozek. Anne Hathaway zas působila jako postava Rachel Berry z Glee, klubko nervózní energie, které se (bohužel) nedá vypnout. Jako kdyby si každý z nich vzal jinou drogu. V kombinaci s několika podivnými kolážemi to byl největší moderátorský výbuch poslední dekády. Mládí vzad, geronti /nebo Gervais nebo klokan Jackman/ na pódium. /originální verze/ (28.02.2011)

Koukám, že v hodnocení letošních cen Akademie působím jako černá ovce mezi bílými. Pokusím se to objasnit. Pro mě je možnost sledovat všechen ten lesk oscarového světa natolik silným zážitkem, že bych takto pálil, i kdyby tisíc klarinetů. V mém případě totiž předávání zlatých plešounů nespočívá v tom, že si nařídím budík na půl druhou, a zpod peřiny zapnu televizi. Já týden před oscarovou nocí ruším školu, vydávám se stopem do Prahy, abych zkouknul co nejvíce nominovaných snímků, a jízdu zakončuji ve Světozoru přímým přenosem udílení cen, za jehož každoroční zprostředkování nepřestanu být ČSFD nikdy vděčný. No a po jeho skončení mířím na Černý most, abych celý zážitek uzavřel dostopováním domů. Neberte to jako chvástání, nýbrž jako přiblížení skutečnosti, proč hodnotím tak, jak hodnotím. Ovšem, mám-li být spravedlivý, musím uznat, že letošní ročník byl poněkud chudý. Téměř žádná doprovodná vystoupení, i když jsme na ně před přenosem byli lákáni, statická a nevýrazná moderátorská dvojice, jejíž vrchol přišel již před nástupem na jeviště. Klip, kdy James a Anne putují po nominovaných filmech, byl famózní, avšak divákovo natěšení z něj na věci příští později přešlo v mírné rozpaky. Ceremoniál měl spád, to ano. Možná však až příliš velký, vždyť jde o vyvrcholení filmového roku! Vzpomínám na udílení cen v roce 2009, kdy kupříkladu v kategoriích Nejlepší herec a herečka v hlavní roli měl každý z kandidátů svého ´kmotra´, který jej představil. Letos něco podobného předvedl pouze Jeff Bridges, který vskutku zraje jako víno. Abych však vyvážil kritiku i pozitivními záležitostmi, obrátím list. Za pozitivní shledávám především samotné rozdělení sošek. Našel bych jen pramálo výsledných s otazníkem. Kupříkladu ocenění za hudbu pro The Social Network mě s ohledem na práci Zimmera a Rahmana zamrzelo. Ale budiž, světu vládne inovace. Mrzí mě též, že vyšel naprázdno film 127 hodin. Tentokráte mě totiž Danny Boyle opravdu oslovil. Ale zpět ke kladům. Mězi ně patří překladačské moderátorské trio, které se narozdíl od loňska vyhnulo trapným momentům a přesvědčilo mě, že o filmech skutečně něco ví. Dobrým tahem byla také přítomnost samotných hudebních skladatelů, jejichž skladby byly nominovány. Sečteno a podtrženo; opět povedený výlet za oscarovou nocí. Závěrem bych rád promluvil k těm, kteří se rovněž zúčastnili projekce ve Světozoru. Víte, dalo by se předpokládat, že uživatelé filmového portálu jsou filmoví fanoušci. Dále by se dalo předpokládat, že účastníci oscarové noci z řad vyvolených portálu ČSFD jsou filmoví fajnšmejkři. A dalo by se tudíž předpokládat, že filmoví fajnšmejkři vědí, jak se v kině mají chovat. Mám tím na mysli ten neuvěřitelný, mnou dosud neviděný bordel, který zůstal pod sedačkami. Ono je je to vlastně jedno, někdo to uklidí, že? Já ze sálu odcházel poslední, když tam zbyli právě už jen uklízeči. Nechtějte vědět, co si o vás, tedy i o mně, zkrátka o nás, povídali. O nás, o filmových fanoušcích z ČSFD. Nádherná pověst, děkuji... (01.03.2011)

Moje druhé předávání Oscarů... A nuda nuda, šeď šeď. Martin s Baldwinem byli sice výrazně trapnější, než Franco a Hathaway, zároveň se ale vloni našlo několik vrcholů, které v letošní konstantní nezajímavosti chyběly... Výsledkem je tedy naprosto nezajímavý večer, který začal a skončil, aniž by dokázal zanechat nějaké dojmy (kromě rozhořčení nad nominacemi a některými výsledky, které ale s řemeslnou kvalitou večera nemají nic společného)... (02.03.2011)

Spíše zábavné, než vážné. Nicméně americký humor je mi takhle mnohem milejší, než když se pokouší naši moderátoři o vtipnost na předávání Slavíků, Andělů, Miss ČR apod. Jsme prostě suchaři. V tomhle je mi americký národ velmi sympatický, že se nebojí vstát a tleskat, že se nestydí zasmát se z plného hrdla. Jojo, máme se stále co učit... Anne Hathaway byla kupodivu dobrou volbou a dokázala, že je i vynikající zpěvačkou. Ale tomu se já ani nedivím. James Franco byl docela suchej, Anča to za něj celou dobu táhla. Ale není se čemu divit, tak trochu doufal, že ta zlatá soška zacinká, takže nervozita určitě fungovala a soška nakonec bohužel nezacinkala. Tak snad jindy Franco ;-) ..........(pozn. stejně jako uživatel N.Strauber se nemůžu smířit s Oskarem za chabou hudbu v Social Network a za podprůměrný vedlejší herecký výkon Melissy Leo ve Fighterovi) (01.03.2011)