Pacific Rim - Útok na Zemi

Godzilla meets Transformers. Prozatím nejupřímnější z letošních letních blockbusterů, který si na nic nehraje a přímočaře, bez narativních kliček a významových přesahů, dává velmi zřetelný obsah pojmu „high concept“ (Monstra! Roboti! Velcí!). (S ohledem na předpokládanou merchandisingovou smršť by zvláštní rozbor zasloužila ve filmu přítomná fetišizace techniky - postavy opakovaně žasnou nad sílou a velikostí robotů, jejichž designem se kamera v dlouhých záběrech opájí... v něčem to připomíná prezentaci dinosaurů v Jurském parku.) Zápletka poskládaná z oblíbených scifistických a militantních motivů (Země v ohrožení, sdílení myšlenek, klony, mužská rivalita, nejlepší obrana je útok) nás usazuje do již známých diváckých pozic. Nechce se po nás více, než abychom trochu tupě a zcela pohodlně sledovali modifikované verze Top Gunu, Monstra, Dne nezávislosti nebo Hellboye (pro fajnšmekry je tady pak bonus v podobě bladerunnerovsky neo-noirového vizuálu Hong-Kongu a dost nepatřičného odkazu ke slavné „nosní“ scéně z Čínské čtvrti). Zrovna u filmu, který dává již svou marketingovou kampaní velmi jasně najevo, oč v něm půjde (a že v něm o moc víc nepůjde), mi absence originality nepřišla jako překážka ve vychutnání si čiré zábavy. Předvídatelnost dějových zákrut a omezení lidského elementu (zpřítomněného vyjma Elby zaměnitelnými a necharismatickými hezouny) na nezbytné minimum – jaegerovský koncept ostatně stojí na „transformaci“ lidí v mnohatunovou ocelovou příšeru (čili obdoba kooperativního hraní akčních her) – vyklízejí prostor vizuálně-viscerální akční jízdě. Zápasy těžké váhy jsou v rámci možností přehledné a různorodé, hlavně ale obrovské. Zhmotněný sen hráče videoher a čtenáře komiksů. Guillermo del Toro si ve velkém měřítku hraje jako malý kluk. Zejména díky jeho obrazotvornosti a smyslovému prožitku, který souhra neskutečného vizuálu a rockového soundtracku dokázala vyvolat, mne film bavil. Neintelektuálně, ale intenzivně. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, xxmartinxx, Macejko (12.07.2013)

Monstr scény jsou samozřejmě úderné, i když jsem se v těch CG záplavách létajícího plechu a ještěrčích vnitřností místy trochu ztrácel - tím spíš, že k nim obvykle docházelo za tmy a vydatného deště/pod mořskou hladinou. Podobně jako u malinko vtipnějších Transformerů mi tady však nebývale lezli na nervy snad všichni lidští gerojové, přičemž ten hlavní (Charlie Hunnam) byl z kategorie nestravitelných. Ani charisma Idrise Elby, které mě spolehlivě válcovalo v Lutherovi a The Wire, se tady moc nedostavilo. V konečném důsledku vás tak střídavě bije do očí triková technologie a do uší dialogy postav, jejichž plasticitu byste graficky znázornili úsečkou. Je vhodné poznamenat, že se jedná o druhý hollywoodský scénář pera mistra Travise Beachama, přičemž tím předchozím byl svým způsobem jedinečný Souboj Titánů - od teď si budu na jeho jméno dávat setsakramentský pozor. 40% (29.05.2014)

del Toro byl v hollywoodské první lize tak nějak na divokou kartu, protože se automaticky předpokládalo, že až jednou natočí opravdový velkofilm (podfinancované Hellboye a dementního Blejta tam řadit nelze), bude to událost. Zpětně je mi fakt líto, že bouchla eRková megalomanie V horách šílenství a Hobit přezrál. Protože Pacific Rim je v podstatě všechno, co se mi spojuje s pojmem bayovský generický blockbuster. Pár prvotních skvělých nápadů a opravdu gigantickou atmosféru odvála promluva pošahaného hipster vědátora, v níž do jedné věty nasáčkoval všechna klišé o mimozemské invazi a dál už lépe nebylo. Na to, že v podstatě třetina filmu je věnována jen vztahům mezi postavami působí Rim hole a nerozvitě, dokonce i miniaturista del Toro, který dokázal udělat sympatickou figuru i z chodící ektoplazmy, klouže ke křečovitým kreacím a castingovému přehrávání (mladší a méně talentovaný brácha Heatha Ledgera to fakt nevytrhne). Nebýt Rona Perlmana, troufl bych si tvrdit, že tam není jediná opravdu výstřední postava, jen sbírka přehrávajících klišátek. Dost mě zaskočila i neobratná práce s dějovými liniemi - aby jedna mohla pokračovat, druhá se zastaví a po pěti minutách navazuje na stejné místě, kde skončila. Občas to vede k obskurním oslím můstkům, jako např. SPOILER "postavy, které se dozví cenné info, musí běžet až do velína, aby to tam zařvaly do mikrofonu a varovaly Jägery, kteří mezitím tři minuty mašírují po mořském dně" / SPOILER. V čase startrekovského zběsilého vplétání dějů je to skutečně hutný retro. Guillerma tak poznáte především z perfekcionistického vizuálu, který působí dojmem, že si Gaspar Noe začal hrát s roboty a příšerami. Na tu neonovou nádheru plnou odlesků se fakt chytá málo co, navíc některé scény jsou vyvedné vážně závratně ikonicky a je rozkoš se na ně dívat (a to i ve 3D, které není tmavé a vůbec neruší). Takže co vzešlo z roky očekávaného del Torova přestupu k blockbusterům? Vizuálně a designově vypiplané retro, které nepobralo o moc více rozumu a svérázného vtipu než Transformers (byť je to realizační zručností z mého pohledu překonává). Bijte mě po hlavě tankerem, ale tohle je málo. (10.07.2013)

Pokud spadáte mezi cílovku (nebo máte dostatečný přehled), můžete PACIFIC RIM - ÚTOK NA ZEMI sledovat jako vysokorozpočtovou hranou podobu mecha a kaidžu eiga subžánru, zaštítěnou vážně se neberoucí variací na vojenská (melo)dramata. Musíte ale přistoupit na to, že postavy nejsou ničím víc než pouhými archetypy, které sice procházejí vývojem, ale ten není nijak psychologicky komplexní a je snadno předvídatelný. Podstatné jsou totiž mecha (obří stroje, které jsou ovládány zevnitř lidmi, jež musí být kompatibilní) a kaidžu (příšery upomínající na japonskou tradici, kterou v kinematografii popularizoval Ishirō Honda, ale čerpající i z poetiky klasických amerických monster filmů, na nichž se podílel Ray Harryhausen)._____ Myšlenkové a emocionální propojení mezi vojáky ovládajícími mecha je chytrou zkratkou, jak představit protagonisty, a zároveň vede k většímu napojení na hrdiny z divákovy strany, protože vzpomínky, vztahy a rozpoložení postav ovlivňuje cíl (zničení mimozemských parchantů). Způsob snímání akce v tzv. americkém plánu (od kolen nahoru) a kompozičně i umělecky nasvícené scény (různá barva umožňuje odlišit mechy a zároveň na sebe strhává pozornost) obří stroje i přišery dělají větší a atrakce s nimi jsou o to opojnější._____ Tato přímočarost bezchybně šlape první tři čtvrtiny, které mají jasný cíl (likvidace kaidžu před zavřením mecha programu) a které staví na paralelním vývoji dvou traumatizovaných postav. Spolu s prequel komiksem funguje film jako jeden celek, vyprávěný napříč dvěma různými médii, s nedůsledností v dávkování informací (čtenáři vědí, jak se to má mezi Mako a afroamerickým velitelem, není třeba zpomalovat vývoj kvůli oddálení odhalení). V poslední čtvrtině se ale řekne, že vše je jinak, k čemuž se použije odhalení z k dosavadnímu dění paralelně rozvíjené linie výzkumu - vyšetřování vědce. Ze snímku s dvěma protagonisty se stane "ansámblovka". A z významově prosté podívané dílo o nutnosti spolupráce mezi národy a rasami, které přejde od mecha a kaidžu eiga subžánru, jakožto hlavních inspiračních zdrojů, k (potenciální spoiler) americké filmové a literární tradici sci-fi s dinosaury a cestováním za pomocí červí díry (konec potenciálního spoileru)._____ Kdo dává přednost klasicky odvyprávěným snímkům, bude mít nejspíš problém s popsaným přeuspořádáním, ale bude rád za uzavření všech vypravěčských linií, zužitkování volných motivů a za významový přesah připravovaný během hodiny a půl změnami ohnisek mezi několika vedlejšími "figurkami". Kdo ale rád vyprávění napříč několika médii, bude poslední půlhodinu považovat za poněkud zbytečnou potřebu dostávat konvenčním požadavkům kladeným na blockbusterovou produkci._____ Více k neprávem podceňovanému snímku v recenzi Blu-ray vydání, které po obrazové a zvukové stránce představuje demo materiál a po bonusové zaujme svou profanouškovskou rétorikou, jíž jsou uzpůsobeny i všechny features. (23.12.2013)

V kině v 3D paráda!! Prostě ať si kdo chce co tvrdí, ale TOHLE je nejlepší 3Dčkovej film, jakej jsem osobně viděl. Počítám samozřejmě i Avatara. Fakt masakr, když kolem vás prochází vobrovský "godzilácký" příšery a pak proti nim nastoupí vobrovský roboti s všelijakejma zbraňovejma vychytávkama ... a pak se začnou řezat a řezat a řezat ... až to tam ku..a celý vybuchne BÁÁC!!! A vy jste prostě v tom a nestačíte se koukat kolem sebe ... tam najednou z moře zprava vyplave další jakási ještěrka, proplave kolem vás a začne se řezat s těma robotama !!! ...No tak asi takový pocity jsem u toho filmu měl. Je to zábava!! Čistá zábava, trochu militaristická, ale děkuju Torovi, že se úplně a zcela vyhnul mnou nenáviděnýmu "amerikanismu" celýho tématu. A i když dost dlouhá část je hluchá a kecy o propojení sice mají svůj fylozofickej význam, divák chce stejně vidět ty potvory, jak se řežou navzájem ... Je to geniální a úžasná pocta japonské filmové kultuře a to jak všem těm "moster movies" jako byly Godzily, Gappy, Gaosové a dobrá desítka dalších. Tak stejně je to pocta japonským "Mecha-anime" filmům a seriálům, které osobně docela můžu... Docela zajímavý kousek pro tento rok, zaujal, hlavně pobavil a díky bohu neurazil ... :-) (31.07.2013)