Kára plná bolesti

Dovolím si tvrdiť, že sa jedná o jeden z najlepších slovenských filmov. Z deja priam sršia historické reálie slovenskej dediny počas Slovenského štátu. Režisér a scenárista neskĺzli k nejakej idylicky sfilmovanej rozprávke, za čo im ďakujem. Dvojica hercov (Geišberg, Zednikovič) priam excelovala v postavách naivných dedinských žobrákov odkázaných jeden na druhého. Za zmienku stojí, že obaja herci rok po natočení tohto filmu excelovali aj v ďaľších skvostoch slovenskej kinematografie Zednikovič (Utekajte už ide), Geišberg (Alžbetin Dvor). Len škoda, že po revolúcii obaja nedostávali dostatočný priestor vo filmoch. Určite by sme sa od nich dočkali aj iných skvelých výkonov. Dúfam, že aspoň pánovi Geišbergovi sa ešte podarí natočiť pár dobrých filmov. (06.06.2007)

Občas mi vadila kamera, chvíli sem, chvíli tam. Tento film je tak divácky náročný, že jsem chvílemi poklimbával. Děj přešlapuje, nikam se neposunuje a ono vlastně ani není kam. Je to spíše sbírka příhod, každá je jiná, každá má jiný konec, většinou truchlivý. Teprve až na konci filmu se dá říci, že k něčemu konečně dosměřoval, ale to už je pozdě. A Samozřejmě, že i tento závěr musel režisér dodrbat jakýmsi rádoby psychem. Čímž se připravil i těch dvacet procent co jsem chtěl dát. (12.05.2016)

Normalizacia v roku 1985 v byvalom Ceskoslovensku zarezavala do vsetkych oblasti zivota spolocnosti /politika, radio, televizia, noviny, kultura/ a tak sa tocili taketo nicnehovoriace priemerne filmy. Marian Geisberg este celkom vedel hrat, a Zdena Studenkova bola fajn, ale inak sa nic nedeje a nuda dostala neprirodzene vela priestoru. Nic nehovoriaci normalizacny priemer, po ktorom sa pravom zem zlahla hned po natoceni. 50 % (14.04.2015)

Párnicého debut nemohol podľa môjho názoru dopadnúť lepšie. Príbeh je rozbitý na rôzne fragmenty ťahajúce sa počas jedného roka. Tieto fragmenty neposúvajú hlavnú rovinu príbehu z bodu A do bodu B - skôr slúžia ako prehliadka udalostí, dakedy významných, inokedy menej významných, ktorých hlavnou úlohou je vytvorenie určitých charakteristických čŕt dvojice hlavných hrdinov, ktorý majú veľa spoločného s Havettovými hrdinami s Ľalií poľných, ale ktorý vymenili roztopašnosť za vážnosť. Geišberg a Zednikovič sú tragický hrdinovia, chudobný, ale stále snívajúci. Druhá svetová vojna sa ich dotkne rovnako ako každého iného a všetky postavičky v ich dedine sú podriadené tejto dobe. Najväčším plusom je fakt, že všetky epizódy sú na konci filmu uzatvorené - majú dokonca spiritualistický charakter, pritom ústredná dvojica slúži ako zoznámenie sa s týmto lyrickým a tragickým svetom. Mnohý vyčítajú Párnickému, že nemá osobitosť. Podľa mňa je veľmi osobitý režisér, ktorého štýl sa nesie v tendenciách Jakubiska a Havettu a pritom zostáva trocha viacej nad vecou. Čím si ma rozhodne získal. (12.05.2013)

Příběh barvitě a vcelku poeticky zobrazující pestrý, ale nesnadný život v zapadlé slovenské vesnici v době války. Chudí jsou odsouzeni k chudobě anebo ke způsobu obživy, který není právě počestný. Hodnota filmu tkví ani ne tak v příběhu samotném, jako spíš ve vykreslení různých figurek, které tvořily vrstvy tehdejší venkovské společnosti v jakémsi vnitřně uzavřeném světě, jenž nakonec válka rozmetala obrazně i doslova. Zejména v závěru přechází film až v jakési metaforické obrazy. Námět to není špatný, ale provedení občas schází větší režijní zručnost a propracovanost, některé scény jsou zbytečně rozostřovány lacinými televizními triky, což možná mělo působit tehdy moderně a efektně,  ale dnes to vyznívá spíš rušivě. Postrádal jsem také větší emoční hloubku - děj plyne bez většího vnitřního napětí, a to i v jinak tragicky zabarvených situacích. (04.05.2021)