Kára plná bolesti

Príbeh dvoch kamarátov na sklonku 2. svetovej vojny v jednej slovenskej dedine. Tam sa bud človek prispôsobí podmienkam a bude si žiť lepšie, alebo ostane sprostý, pretože na to nemá žalúdok. Párnický obraz dediny a mentality ludí ponal formálne značne preštylizovane, až to pôsobí chcene a zbytočne melodramaticky až premúdrelo. Divák má pocit, že v dedine sú okrem starej mudrlantky na vozíčku iba dve ženy a o tie sa pochopitelne všetci bijú. Mne by viac sedel k látke strohý civilizmus, ako Párnického túžba ponúknuť film ako od Jakubiska. (04.03.2016)

Párnicého debut nemohol podľa môjho názoru dopadnúť lepšie. Príbeh je rozbitý na rôzne fragmenty ťahajúce sa počas jedného roka. Tieto fragmenty neposúvajú hlavnú rovinu príbehu z bodu A do bodu B - skôr slúžia ako prehliadka udalostí, dakedy významných, inokedy menej významných, ktorých hlavnou úlohou je vytvorenie určitých charakteristických čŕt dvojice hlavných hrdinov, ktorý majú veľa spoločného s Havettovými hrdinami s Ľalií poľných, ale ktorý vymenili roztopašnosť za vážnosť. Geišberg a Zednikovič sú tragický hrdinovia, chudobný, ale stále snívajúci. Druhá svetová vojna sa ich dotkne rovnako ako každého iného a všetky postavičky v ich dedine sú podriadené tejto dobe. Najväčším plusom je fakt, že všetky epizódy sú na konci filmu uzatvorené - majú dokonca spiritualistický charakter, pritom ústredná dvojica slúži ako zoznámenie sa s týmto lyrickým a tragickým svetom. Mnohý vyčítajú Párnickému, že nemá osobitosť. Podľa mňa je veľmi osobitý režisér, ktorého štýl sa nesie v tendenciách Jakubiska a Havettu a pritom zostáva trocha viacej nad vecou. Čím si ma rozhodne získal. (12.05.2013)

Film z čeledi slovenského magického realismu, tedy mně aspoň připadá, že má nějaký společný kořen s filmy E. Havetty, Š. Uhra či J. Jakubisky - takové to, míšení reality, poetičnosti a mýtu. Oba hlavní hrdinové by bez problému zapadli mezi Havettovy Ľalie poľné - outsidery společnosti, kteří se zde motají jak v začarovaném kruhu. Skvěle vykreslená maloměstsko-venkovská společnost ve slovenskom štátě, kde již doléhá blížící se fronta, která rozkládá již tak oslabenou pospolitost. Skvělá Z. Studénková v roli kurvičky, kterou nelze soudit. Ba i E. Vejmělková, kterou jsem měl jen za hezkou tvářičku (a stejně hezké tělíčko) z nějakých těch Básníků a Fontán pro Zuzanu, zde hraje velmi dobře. Závěrečné bombardování sice vypadá nesmyslně, ale ve válce se nesmyslné věci dějí. Spíše jej zde ale autor používá jako zcela mytický úder Osudu. Úder, který uzavírá osudy všech postav, a který osvobozuje (?) přeživšího hrdinu. Velice působivý film s velice působivou hudbou. (06.01.2013)

Slovenský venkov v období fašismu a soužití lidí v takovéto nelehké době v silném příběhu filmově laděného do poetiky. V Česku vzniklo mnoho takových snímků a na tomto příkladu je vidět, že i slovenská kinematografie se má čím pochlubit. Myšlenka a vůbec celá filozofie příběhu může být jako obvykle pro mnohé velmi těžkopádná, ale kdo danou látku správně uchopí, užije si snímek v celé své kráse a podstatě. (05.02.2016)

Jak už je u Párnického zvykem, natočil velmi povedený film, kterému však k dokonalosti zase cosi chybí. Vyšel pokus o zasazení do poetického rámce, ale možná bych ocenila větší vyhranění (nebo souznění, to již dle libosti tvůrce) se Slovenským štátem. Takhle sice tvořil součást děje, ale nikoliv nedílnou, leč zřejmě měl být důležitou složkou, což skutečně nebyl. (23.03.2016)