Drak se vrací

Dokázat plout na stejné vlnové délce po celou dobu s filmem je velmi náročné, možná dokonce nemožné. Divák bývá často ponechán, aby si domyslel. Možná až příliš často. Tak trochu Godardovské kašlání na diváka. Samostatnou kapitolou je ovšem audio složka filmu, nejen samotná hudba, ale celá zvuková kompozice je naprosto úchvatná. Tolik nápadů a hravosti se jen tak neslyší. Kdyby existovalo něco jako šarmantní zvuková stopa filmu, tak já tady mám svého vítěze této pomyslné soutěže. (25.10.2018)

Eduard Grečner zde nepochybně lehce šlápl na paty Vláčilovi a Ilja Zelenka na paty Liškovi. Vynikající práce těchto dvou tvůrců, drží film pevně v rukou od začátku až do konce. Tato tvůrčí poctivost, z toho dělá nejen životní film zmíněného režiséra, ale i jeden z vrcholů slovenské kinematografie. Nádherné prolínání dějové linie, mysteriózní hudební doprovod plný šepotu i podivného smíchu, rozhled po kráse tatranské přírody i starodávných zvyků, v některých případech dokonce i rituálů, a celkově silný děj plný napětí z činů zúčastněných, neboť staré křivdy a spory jsou stále zde. Střet morální cti, odvahy i povinnost s počátky byrokratických manýrů místního výboru, který si raději vypije, než by sám zasáhl. Naprostým vrcholem filmu je ovšem Emília...překrásná, herecky zcela dokonalá, přičemž její role skýtá jedno slovo, vyřčené dvakrát...jen pár výjevů, dělající z filmu ojedinělý, silný filmový zážitek... (20.07.2013)

Tsunami Cunami film vo svojom komentári opísal a vystihol v skratke tak dokonale, že na viac sa nezmôžem. --- Zvyšok čisto iba pre mňa, nemusíš už ďalej "čítať" – Nostalgia Run #1: V rámci povinného čítania na strednej nám bolo počas hodín literatúry púšťaných mnoho filmov (námatkovo spomínam na Eža či Na Západe nič nového), ktoré na tvárach študentov prinášali únavu, znudenie a znechutenie. Grečnerov majsterštik bol však, z nejakého dôvodu, výnimkou a v pozore bolo počas sledovania mnoho ignorantov kultúry. Vtedy som ešte celkom presne nevedel, v čom sa skrýva krása a umenie tejto snímky, no cítil a tušil som, že tu ide o niečo výnimočné. --- O rok neskôr nám film(y) (a fakt kurevsky dobré) nepovinne na audiovízii a mediálnej komunikácii púšťal chlap ako sa patrí, prof. Janko A. (presne ten prototyp profesora, akým bol napr. Sidney Poitier v To Sir, with Love, či Hilary Swank v Freedom Writers), a vtedy som ho už precítil naplno. Inými slovami, jeden z troch dôvodov, prečo filmy milujem, je Janko A. a jeho predmet. O tom, že keď som mu raz do kabinetu doniesol DVD s The Devil's Double, ktoré mi o týždeň neskôr vrátil so slovami, že je z filmu na kompletku hotový, ani nehovorím. Veľký shout-out... (2013) (2014) (15.3.2017) (18.11.2018) (26.9.2021) (26.09.2021)

Drak sa vracia, to je tillichovská „odvaha byť...“ v priamej konfrontácii s „odvahou byť súčasťou...“. Kolektívne pohanské rituály v podobe pálenia chleba v slamenom venci sa tu zlievajú so šepotom, neklamným znakom akéhosi zvláštneho „vedomia“ miesta. Ozýva sa v ňom rozplynutie sa v kolektíve, ktoré si od jednotlivcov vyžaduje absolútne podriadenie sa. I Martin Lepiš sa o to pokúša - chce len v pokoji dožiť. Do tohto organizmu však nepatrí. A nepatrí doň o to viac, o čo viac prejavuje ochotu pomôcť – o čo viac prejavuje odvahu byť.... Je príčinou pohrôm a nešťastia, je uchvatiteľom, ktorého treba buď zabiť, alebo vyhnať. Nielen jeho vlastnosti, ale i príchod z hôr a jeho prezývka „Drak“ z neho robia antropomorfné stelesnenie nespútanej prírody. Pripomína upaľované stredoveké bosorky, ktoré sa, podobne ako draci, znášali na dediny na svojich metlách, aby vnášali chaos do pevného kolektívu stredovekej dediny. Drak však na seba neustále strháva pozornosť, kamera krúži vôkol neho a doslova maže okolité postavy s ich prostredím v šmuhách šialených švenkov. Podobne dominantné postavenie získava Drak aj v rozprávaní – najmä vo vzťahu k Šimonovi – k vyjadreniu vôle dediny. Rozpor medzi týmito elementmi napokon kulminuje v požiari, do ktorého akoby vybuchli city. V tom momente sa začína diať niečo zvláštne, či azda nepatričné. V scéne hnania kráv, ktorých bukot znie ako z iného sveta – z pekla, zrazu vidíme, ako sa neochvejný Drak stáva samotným prostredím – hlasom prírody, či azda nejakého božstva (podobne ako sme v úvode počuli hlas dediny). Z Draka sa tak stáva niečo „objektívne“ - bytie prichytené pri bytí vo svojej realistickej i symbolickej rovine. Hranice zanikajú a rozpúšťajú sa a my vidíme imanentné i transcendentné a subjektívne i objektívne v dvojjedinnosti. (napísané pre Hviezdne noci, 2019) (26.08.2021)

K vyprávění někdy netřeba slov. Mnohdy stačí obraz, pohyb a výraz. V tomhle filmu se, samozřejmě, mluví, ale mnohem více řekne jen samotná kamera. A naprosto úchvatná hudba, kterou kdybych poslouchal samotnou někdy v noci, tak se poseru strachy a umrznu mrazením. Výpravná stránka filmu je parádní, naprosto mě uchvátila. Že je zápletka, v podstatě samotná dějová linka, hodně prostá vůbec nevadilo, naopak, jen to pasovalo k celému tomu kontextu náhledu do starých (ne nutně dobrých) časů. I to několikaminutové nahánění krav z lesa nakonec mělo své kouzlo. A z dnešního hlediska jedno příjemné pozitivum - spousta známých tváří (od nichž si už ani nepamatujete jméno) "zamlada". (24.09.2015)