Jiná země

CITÁT - Jupiter obživl - dýchal........... Začátek příběhu je celkem krutej. Čekal jsem trochu jiný děj. Film má celkem slušnou atmosféru, zvláštní hudbu a velmi povedenou kameru. Bohužel se mi vůbec nelíbila forma vyprávění. Některé scény jsou moc zdlouhavé a lehce nudí. CITÁT - Já jsem někde na té druhé planetě................ (26.04.2015)

Až na přílišnou rozvláčnost, jež byla vlastně po celou dobu k dobru přesvědčivému výkonu Brit one-woman-show, což je vzácně k vidění, šlo o nadstandardní snímek. Mohl by být terapií pro lidi s opravdickou touhou po 2. šanci, pak splnil psychologický prvek svou funkci. Formou sci-fi se dá příběh pojmout jako zhmotnění vnitřních bolestí a tužeb nebo se prostě jedná o čirou fantazii tvůrce, co nepostrádá invenci. Tak či tak nebýt místy pomalého tempa, jde o výjimečný počin střetu fikce a reality. Závěr přesně splňuje poslání filmu ukázat složitý proces od pocitu viny k očištění, znovu opakuji pro lidi, kteří měli smůlu, špatný den, či jinak udělali neúmyslný čin a své utrpení těžce nesou. Stejně si myslím, že většina trestanců nezná lítost; co říct na válečné zločince dodnes žijící v klidu exilu bez soudu, bez trestu. Jak je to u nich s nárokem na další šanci a zpytováním svědomí?! (27.08.2013)

.Kode 46, Ink, Another Earth... Tři nezávislé filmy, které jsou natolik rozdílné, že najít mezi nimi podobu mi chvilku trvalo, přičemž jejich názvy byly to první, co mě po shlédnutí filmu napadlo, až po chvíli jsem zjistil, že mi Another Earth připadá jako kompilát esencí z prvních dvou jmenovaných, z Kódu 46 jako by si bral fakt, že scifi prvek je jen pozadím pro mnohem zásadnější část filmu a z Inka zas prosublimovala lehce snová atmosféra a výborná, intimní, komorní hudba a vznikl... Zajímavý film, který občas sráží chyby ve scénáři, nebo zbytečné prodlužování některých scén, které by mohli být dobré, byli-li by lépe natočeny, jenže ona je kamera občas průměrná, občas zbrklá a rozhodně nepomůže minutovému záběru na hlavní hrdinku přejíždějící prsty po jakýchsi pleších. (teď myslím pleších od slova "plech", je to přípustné slovo?). Možná se to snaží tvářit moc artově, možná je to místy zdlouhavé, ale možná, jenom možná, se mi prostě a jednoduše líbilo. (12.08.2013)

Psychologické filosofující drama pro velmi trpělivého diváka. 1) Námět na půlhodinovou povídku roztáhl ve svém filmovém debutu 32letý režisér, koproducent, kameraman a střihač Mike Cahill na trojnásobek, aniž dodal větší výpovědní hodnotu. Výsledkem je nuda a nuda. Zřejmě nejsem onen citlivý a otevřený divák, jemuž je podle Radka99 film určen. 2) Psychologické drama s fantaskním prvkem nemá se sci-fi příliš společného, jak ostatně naznačuje i totální ignorance fyzikálních a dalších přírodních zákonů pokud jde o sesterskou planetu Zemi 2. (20.03.2014)

Uhrančivé, zvrácené a mrazivé. Sci-fi je zde pouze kulisou, zástěrkou a, ač se to nezdá, o druhou Zemi jde až v poslední řadě. Nakonec by zde zrcadlová planeta naší Matičky ani být nemusela, ale budiž, její motiv je také využit. V nádherných meditativních obrazech za doprovodu melancholické hudby (hmm, na Melancholii si samozřejmě nelze nevzpomenout) se zvolna odvíjí příběh dívky, jíž jeden pohled na oblohu změnil zcela život, převrátil její budoucnost, ba co víc, nejen jí. Nestačí přijmout trest, je nutné činit pokání, přiznání a vnitřní vypořádání se. Hlavní hrdinka cítí, že není dostatečně silná, ale chce, musí uzavřít jednu důležitou kapitolu svého života. Pokud se necháte vtáhnout, budete s napětím prožívat nelehkou cestu k pravdě a poznání. Spíše artová záležitost směřuje k očekávanému konci, což mi vůbec nevadilo. Nezajímalo mě jak, ale kdy... (06.06.2013)