Ten, kdo stojí v koutě

Charlieho malá tajemství jsou příjemným romanticko-dramatickým překvapením. A co že mě tak mile překvapilo? Především námět, resp. děj filmu, který není trapný, ale naopak lidský a občas emotivní. Dále herci, kteří nepůsobí uměle nebo odpudivě a pouze pro cílovou skupinu teenagerů. Překvapily mě i zvraty a samotné provedení, mnohé myšlenky a docela působivý a dobře natočený závěr. (09.08.2013)

Charlie je takový dokonalý muž bez vlastností. Kromě toho nepůsobí jako kauzální činitel, jeho postava není aktivní, vše se mu jenom "děje", ke všemu se tak nějak omylem přimotá. Celý film jsem jen dumal nad tím, proč ho ta cool partička (Patrick, Sam, Mary Elizabeth, Alice a Craig) vzala mezi sebe a tak strašně moc si ho oblíbila. Jejich vztah není vystavěn na moc silném základu. Patrick si Charlieho oblíbí jen a jen proto, že ho neosloví Nothing, ale pravým jménem, Sam si ho oblíbí, protože si ho oblíbil Patrick, a tak to jde i dál - Mary Elizabeth s ním začne chodit, protože ho zaujme v představení Rocky Horror Picture Show, kam ho ale obsadili jen jako záskok, on sám o to nestál... Ale proč se s ním vůbec dál bavili, čím je zaujal? Charlie, který za celý film neudělá vůbec nic, kromě toho, že je to chudák, kterého je potřeba politovat kvůli jeho problémům, chudák Charlie, kterému umřela teta a jeho nejlepší kamarád se zastřelil, pojďmě ho utěšit. To, že rád čte knihy a umí na ně napsat skvělé referáty pro chápavého učitele, z něj ještě nedělá spisovatele, co vlastně na tom stroji psal? Deníček? Tohle nejsou žádní Heroes, ale docela obyčejní lidé lapeni v relativně solidně zrežírované, ale těžce vykonstruované zápletce, která zoufale postrádá atmosféru (a ani neví, v jaké době se to odehrává. Tohle byl konec 70. let?? A byl v tom nějaký tajuplný umělecký záměr, že to tak vůbec nevypadalo, nebo prostě jen neměli peníze na dobové oblečení a patřičnou výpravu?). (03.01.2013)

Film o mladých pro mladé. Každý máme tajemství, každý má své sny, každý se něčeho bojí. A s každým, koho potkáme, se nakonec budeme muset rozloučit. Slyšel jsem, že The Perks of Being Wallflower je krásný a dojemný film a jsem rád, že byl přesně takový, jaký jsem si ho představoval. Hlavní zásluhu na tom mají herci, kteří jsou opravdu přesně vybraní pro své role. Lerman je přesvědčivý a skvělý ve své roli, Miller je prakticky geniální, a pokud si Emma Watson bude vybírat takto skvělé filmy, tak docela lehce se odpoutá od nálepky "té holky z Harryho Pottera". Momentálně nemám, co víc bych napsal. 100 %. (09.07.2013)

Okej, možná mi to připomnělo nějaké moje vlastní traumátko, ale to, že jsem rozbitá osoba, by neměl žádný filmař brát jako štít pro své dílo. Takže když odstraním všechno sebenenávidění a závidění (a nedovedu si představit, proč jinak by někoho mohl tenhle film oslovit), tak mi zůstavají příšerné postavy a mizerná filmařská práce. Vážně bych byla ochotná diskutovat jenom o postavě Patricka, zbytek mi přišel prostě špatný. Budu se muset podívat na béčko o vlkodlacích, abych vůbec mohla jít spát. Protože jít spát takhle rozčílená je nepříjemné. (02.09.2013)

Nevěřil jsem, že mě americká pubertální reklama na cukrovou vatu dokáže nějak zasáhnout, ale tohle mělo vážně sílu. Je to sice jenom další variace na stokrát ohrané téma a s příchodem závěrečných titulků shledáme, že jsme se nedopracovali k ničemu překvapujícímu nebo duševně hlubokému, ale způsob, jakým je tenhle příběh o důležitosti přátelství natočen, si mě jednoznačně získal a připravil mi hned několik nádherných scén (všechny konfrontace Lermana s Emmou Watson jsem si díky jejich přirozenému herectví vyloženě užíval), které jen tak z hlavy nevyženu... Malý velký film, jinak se to nazvat prostě nedá. 85% (15.07.2013)