Milion let před Kristem

Pro tyhle filmy mám slabost, ne jen proto, že jsem se dřívě věnoval archeologii a sám nějednoho skrčence vyrušil v místě jeho posledního odpočinku nějakým tím záchranným archeologickým výzkumem. Proto tyhle pravěké a další filmy z prehistorického období vždy vítám. Na tohle jsem narazil náhodou a i přes jeho stáří jsem si řekl, že do toho půjdu. Vždyť na pravěku prakticky z hlediska výpravy není co zkazit. No teď se sám sobě směji. Tenhle film samozřejmě není žádným historickým snímkem s dob počátků lidstva. Je to prostě guilty pleasure ze šedesátek plné bitek gumových dinosaurů a polonahých prsatic. On už jen ten název že?  Lidstvo 1 000 000 let b.c. ? Aha! :-). A je to docela škoda. Film totiž několikrát ukazuje potkávání se homo sapiens s neandrtálci. A jak věda zjistila, někdy se naši předci obou vývojových větví spojovali do tlup,většinově ale náš inteligentnější druh člověka neandrtálského systematicky likvidoval a vytlačoval tak dlouho až tento druh vymizel...  Tohle nám bohužel zůstalo do dnes a některé národy na východ od nás se to stále snaží praktikovat. Kupodivu jsou to spíše teď ti neandrtálci. Ve filmu mne zaujala halda věcí. Už jen ta lokace. Vždy když jsem někde kopal pravěk, bylo to rovinka, u vody. Tady naši předci obývají jakési sopečné nehostinné pohoří (kam chodili pro vodu netuším) s pouští kolem po níž pobíhali obří gekoni. V pravěké tlupě hned zaujmou sexbomby s Rachel Welchovou v čele a vtipné jsou ty dvojdílné kožky, které člověk moderní objevil až ve čtyřicátých letech dvacátého století. Občas když nějaká Veveřice při pohybu odhalila ze svých boků a stehen více než asi chtěla, objevovali se bílé neopálené proužky... :-). Při trestání zloděje pečínky, když začal řvát bolestí kamera zabrala jeho řvoucí ústa a chrup pečlivě vyspravený amalgánovými plombami. Inu, nesmíme ten lidský pravěk moc podceňovat. Jakmile se na scéně objevil první bazilišek už jsem se jen smál. A pak se ocitneme v duhohorách a divák už jen zírá. A já jsem se zase musel v duchu hluboce poklonit našemu Karlovi Zemanovi, který o celých jedenáct let dříve naservíroval s panem mistrem Zdeňkem Burianem takový pravěk, který do té doby nebyl k vidění. A nedávno to s neskrývaným úžasem a úctou  říkal sám nějaký slavný režisér, když poprvé viděl Cestu do pravěku a  letopočet jejího vzniku - 1955.  Tlupy černovlasých a blonďáků s Amazonkami dovádějících v příboji dujících na mušle byly boží. :-). Souboje gumových ještěrek byly k popukání, ale i tak musím objektivně uznat některé detaily a to místy docela slušné propojení herců s animacemi, například při házení oštěpů, nebo  postupně dodýchavající skolené ještěrky...  No co dodat na závěr? Pro Rachel bych se asi taky tehdy vypravil s tlupou do cizí jeskyně si ji ukrást. S tou by asi zakládat lidstvo chtěl každý chlap. V šedesátých letech byl svět ještě tfujky a idolem krásy nebyly třistakilové nebinární afroameričanky radujícíc se ze své rozmanitosti. Šedesátky byly ještě v podstatě takový lidský pravěk. Do filmů se dávaly krásné štíhlé herečky a chlapům se to tehdy líbilo. Prostě jak říkám, úplně primitivní doba. Eště že už je to pryč a máme tu diverzitu! Ale jelikož i já jsem vlastně jeden z posledních neandrtálců svého věku tak hrdě přiznávám, že Rachel je tu božská. Jestli na film koukat? Určitě ano. Jednak je to zajímavá záležitost z hlediska tehdejších triků a pak to nechtěně opravdu dost baví. Závěrečný epický souboj tlup přerušený výbuchem sopky mi připomenul vtip ještě z dob království Gusty Husáka, kdy jakýsi partyzán-hrdina dávno po válce ve škole na besedě stichlému žactvu nahnanému do školní telocvičny vypráví příběh z konce války: ,,První den jsme zabrali mostík přes říčku my, druhý den jej zabrali nacisté, třetí den jsme zabrali mostík zase my, čtvrtý den jej zabrali nacisté, pátý den jsme zabrali mostík my, šestý den hodně prřelo, přišla velká voda a mostík spláchla. Dávám za 3 otesané pazourky a Tumaku ty můj praprapraprapraprapratáto, - velká závist! :-)  * * * (13.07.2024) (méně) (více)