Prometheus

toho dementa Lindelofa by měli hodit do vetřelčího výběhu... Film, který měl být ultimátní odpovědí na všechno není ničím jiným než nelogickým, smysl nedávajícím žvástem, který v kontextu s vetřelci otevírá další milion otázek, na které bude teda sakra těžké odpovědět. Nebýt Scottovy neselhávající režie, v první polovině výborné atmosféry, příjemných hereckých výkonů a odkazů na "budoucnost" (technika, stylizace,...), nešel bych ani na ty tři. Obávám se, že tomuhle nepomůžou ani všechny DC na světě. Na druhou stranu, tenhle vesmír má stále potenciál a druhý díl by se mohl odvíjet ve zcela jiném stylu, a možná že ten by i něco dokázal opravit. PS: Fassbenderův David je ovšem přes všechnu tu scénářem danou trochu divnou motivaci a kroky skvělý. PPS: Streitenfeldova hudba neurazí, ale ani nijak extra nenadchne. Ústřední téma je ale obstojné a občas se objeví i pěkná hororově laděná skladba. (10.09.2012)

Dobre, nebudem tu filozofovať na trištvrte strany nad nejakou filozofickou, vizuálnou, epickou, bombastickou stránkou a ďalšími hovadinami, ale komentáre typu "záver je tuctová, béčková" a neviem aká vyvražďovačka ma pobavili ako už dlho nič. Nebyť záverečných 30 minút, tak tomu dám 1-2 hviezdy - maximálne, pretože keď sa v kine každú chvíľu pozerám na hodinky, kedy to už konečne skončí (alebo kedy sa už niečo začne diať), tak je asi niekde problém. Nádejný úvod, vzápätí zdĺhavá sci-fi nuda (áno, dokonale nakrútená, ale aj tak nuda), a konečne to pol hodinu pred koncom začne aspoň trochu pripomínať horor. Trochu neskoro, ale aspoň som sa toho dočkal, takže som nemusel odchádzať úplne nasratý. Očakávania sa však nenaplnili, miliardová "(ne)hororová" komercia očividne nie je nič pre mňa. (09.06.2012)

Když to vezmu kolem a kolem, vidím, že se toho tady ohledně Promethea už nakryndalo dost. Ale že mám potřebu taky k tomu něco nakryndat a čerstvě, hned po návratu z kina, tak jen v kostce: Tohle bylo, ty kráso, nejlepší čistokrevné sci-fi za poslední desítku let. Sci-fi, které si na nic nehraje (John Carter), nikde neopisuje (Avatar), nepřihazuje jiné žánry (všechny ostatní sci-fi/westerny/komedie/fantasy apod) a je inteligentní jako Vetřelec. Těším se na druhý díl. Neee, dělám si prdel! (08.06.2012)

Když bílá s bílou černou zplodí, tak vznikne Vetřelec bez Vetřelce po vzoru cimrmaního Hamleta bez Hamleta. S vetřelčí mytologií je to sice neslučitelné, ale onou dnes již kultovní specifickou "vetřelčí" atmosférou to oplývá jako nic jiného po roce 1979, ne že ne. Škoda, že se to tváří chytřejší než to ve výsledku je (i když těžko říci, když jde vlastně jen o první polovinu) a dvojnásobná škoda nadbytku zbytečných postav. Vizuálně ovšem podmanivé, v jednotlivých scénách mnohdy bez přehánění i dokonalé (Davidova vesmírná rutina, porod potratem, pád z nebes), ale jako celek zatím (minimálně do režisérské verze či pokračování) pouze zatraceně dobré. (07.06.2012)

Musím uznat, že studio Asylum tentokrát šlo do sebe. Scénář je sice stejně dementní jako v ostatních jejich flácích typu "Megažralok versus crocosaurus" nebo "Bitva o Los Angeles" a samozřejmě i tentokrát celý projekt okatě parazituje na zavedené mainstreamové značce, ale nyní tvůrci zainvestovali do krapet lepších herců a hlavně nalili víc peněz do efektů. Ani slepota z třpytek dokonale renderovaných obrazů ovšem nemůže zastínit klasické trademarky "ústavových" filmů jako jsou scénář vzpírající se jakékoli logice, herci křiklavě přehrávající šablonovité figury, jejichž motivace lze stěží shrnout na delším prostoru než je holá věta, schémata ohlodaná na samu esenci a samozřejmě zcela fantasmagorické a spoustou koksu vydupané absurdní nápady vyvolávající salvy smíchu (zde vládne útěk před gigantickou pneumatikou). Zatímco ostatní tituly od Asylum budou za třicet čtyřicet let zapomenuté, "Prometheus" bude mít stejný statut jako dnes nejtřeskutější a nejabsurdnější padesátková sci-fi béčka v čele s "Plán 9 z vnějšího vesmíru". Už se těším, jak ho budeme coby roztřesení pamětníci uvádět na Festivalu otrlého diváka pro pobavené publikum další generace. ----- Dobře, a teď trochu vážněji: "Prometheus" není nic jiného než "Ztracení", které někdo vyfutroval Erichem von Dänikenem a plácnul do universa inspirovaného vetřelčí ságou. Ve výsledku to znamená maximální dřenění atmosféry, permanentní tahání za fusekli, komplikované blafování hloubky a hlavně princip, kde divák je navnazen příslibem odpovědí, ale místo nich dostane jen stále absurdnější kontra-indicie a ještě více otázek. Ostatně není náhodou, že jedním ze scenáristů je právě člen losťáckého pisálkovského týmu. ----- Pokud bychom hledali koherentní interpretaci filmu, lze říct, že se jedná o velmi sofistikovaný výsměch filmovým fandům. Postavy starého Weylanda a androida Davida jsou ekvivalenty filmových fandů (první investuje nemalé prostředky do svých obsesí, druhý absorbuje veškeré vědění, stylizuje se podle oblíbených postav, neustále trousí hlášky a vše, co ví o lidech a životě, má z filmů). Jejich společným cílem je vydat se na bájné místo, kde byl stvořen jejich vesmír, aby se setkali s Tvůrci (jak příznačné označení), kteří jim mají zodpovědět veškeré otázky. A když se k nim konečně dostanou, Tvůrce je jejich otázkami akorát popuzen a vyjebe s nimi. Rovina reálného života je zde také zastoupena postavou Elizabeth. Coby obraz manželky filmového fandy je démonizována jako lůno, z něhož vzejde zdeformovaná bestie, ale když fanda přijde o všechno po traumatizující a vpravdě kastrační zkušenosti s Tvůrcem, nakonec stráví zbytek své existence jako impotentní schránka, která jen bude vozit starou za jejími zájmy. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (15.06.2012)