Prometheus

Hezky se na to kouká, ale smysl to nedává vůbec žádný. Strhující řemeslo, atmosférické fragmenty, Fassbender, Theron a Rapace, avšak celek tupý tak, že se za tvůrce i zastydíte. Po všech těch virálech a sebevědomých prohlášeních, kterými Fox našponoval očekávání na maximum, se cítím trochu podveden. A hlavně zklamán. P.S. Je úplně jedno, zda ten film obsahuje "něco jako Vetřelce". V jakémkoliv případě to Promethea neposune nikam ani o píď. 65% (01.06.2012)

S odstupem se Prometheus jeví jako další (s Konzultantem) z nedoceněných pozdních filmů Ridleyho Scotta, které se svojsky odmítají podřizovat diváckým požadavkům spojeným s (vysokorozpočtovou) hollywoodskou produkcí. Scott například zatvrzele znemožňuje publiku prožívat uspokojení ze splněného cíle. Jeho hrdinové jsou často naivní, trochu přihlouplí snílci, ne nepodobní samotným fanouškům alieního univerza, kteří jako správní geekové očekávají jasné, do kánonu zapadající odpovědi na předestřené, ve Vetřelcích nezodpovězené otázky - když už tedy jde o něco jako prequel. Jenže tato očekávání jsou nakonec brutálně smetena ze stolu, a to jak ve vztahu k fikčním postavám, tak ve vztahu k fanouškům. K tomu chci jenom dodat, že Prometheus přitom nepostrádá sofistikovaný černý smysl pro humor, když řadu důležitých postav nechá ironicky zabít tím, po čem samy toužily (spoilers ahoy). Zhulenec Fifield s tím druhým pseudovědcem zažívá jasný homoerotický pnutí (Janek je napomene, aby tam spolu v tunýlku moc nelaškovali) a pak to dostane vaginopenisem přímo do pusy. Podobně Vickersová, která si to rozdá s Janekem, nakonec zahyne pod obřím tmavým ptákem (Engineerova loď). Weyland, kterej chce nesmrtelnost, to v nejvtipnější scéně filmu schytá od utržený Davidovy hlavy (sám nesmrtelnej android a jeho vlastní výtvor). A tak dál. Abyste si tyhle subverzivní hrátky užili, je potřeba přijmout určitou iracionalitu scénáře, která je ale opodstatněná výše uvedeným, a navíc - sami nemůžete tušit, co je v takové situaci "pravděpodobné", protože jste se v ní nikdy neoctli a nevíte, jak byste reagovali (paradoxně zastánci tohoto přístupu zhusta Prometheovi vytýkají právě nelogičnost). (01.06.2012)

Spoilerová dojmologie! Je tomu plus mínus pár dní přesně deset let, co jsem viděl prvního Vetřelce, film, který vzbudil můj zájem o kinematografii jako takovou a otázka, co všechno bylo před tím, mě vlastně hryže už dekádu. Z čistě subjektivního hlediska k tomu tedy nemám výhrady, protože film mi moje otázky zodpověděl. Především potvrdil to, že vetřelci jsou biologická zbraň, kterou asi neovládne nikdo. Potud dobrý. Ale když se na to kouknu s odstupem, podpořeným krátkou pofilmovou debatou při čekání na rozjezd, dost dobře nechápu, proč scénáristi museli ten film v druhé polovině zlomit do polohy survival hororu, přičemž postavám nadělili logiku neschopných teenagerů. Vizuálně, včetně výtečného Streitenfeldova audia, tomu taky není co vytknout, (teda, až na Weylandovu masku, to je fakt průser) ale chybí mi tam jediná kulervoucí scéna, něco, co by mě táhlo do kina na druhou projekci. Což je vlastně strašná škoda, protože první hodinu Scott tvořil zajímavější svět, než nedávno James Cameron. Po vylezení ze sálu spokojená čtyřka, protože marketingová kampaň šla mimo mě, ale během dvacetiminutové cesty domů se ten film rozležel až příliš. (07.06.2012)

Sice blbě odvyprávěné (nedořečenosti, nelogičnosti, předvídatelné zvraty), ale v tomto případě jsem extrémně shovívavý, anžto jsem dostal, co jsem chtěl - velkorozpočtový vesmírný sci-fi horor na velkém plátně a konečně i film, který mytologii kolem Vetřelců razantně rozvíjí a neservíruje jen další vyvražďovačku s nimi. Hrozně mě bavilo sledovat všechny ty nové předvetřelcovské obludky a hledat v nich stopy budoucího Vetřelce. Prequelovitost mě tu narozdíl od TERMINATOR: SALVATION neotravovala, ale bavila, remakovitost už méně. Epické, technicky špičkové a napínavé od atmosférického začátku až do uspěchaného konce. Scéna operace sebe sama bylo silné kafe. (12.06.2012)