Železná lady

Prvýkrát, čo mi niekde vadil Jim Broadbent. Dobrý film, nezaujatý, konštatujúci a nesúdiaci. Čo rozhodne nepotreboval, bola jeho komická postavička. A halucinácie, popri štátnických gestách, prejavoch a ideách, značne ponižujúce. Tá forma nepustí, rozpráva o zásadovom človeku; jeho rozhodnutia sú možno chybné, no nevyjadruje sa k nim, aby si každý urobil vlastný názor. A pritom ho polku filmu vykresluje ako magora, ktorého vrcholom je revolúcia manželovho šatníku (22.11.2014)

"Vždy cíl máš mít a za ním si jít..." Tento film je hereckým koncertom M. Streep, ktorá za svoj výkon dostala zaslúženého Oscara. V tomto smere je film špičkový, pretože divák vidí, že sa do toho Meryl oprela zo všetkých síl. Problém je, že herec môže filmu výrazne pomôcť, ako aj v tomto prípade, ale všetko jednoducho neutiahne. Jednotlivé krátke scény či už z politického alebo súkromného života sú výborné. Stará Margaret nakupuje mlieko, je u doktora, háda sa v parlamente, volí ťažké politické rozhodnutia, kolegom neváha naložiť a prehovoriť im do duše...Dobové zábery skvele dopĺňajú obraz o vtedajšej dobe. Veľký problém má film s neustálym preskakovaním medzi politickým a súkromným životom, v ktorom Alzheimerom postihnutá Margaret všade vidí svojho manžela. Týchto "duchárskych" scén, kde hovorí s mužom, no v skutočnosti sama zo sebou je viac než je nutné. Filmu by sedelo vrátiť sa ku klasike a vyrozprávať ho chronologicky, ale to dnes zrejme nie je moderné a preto sa vždy vymyslí nejaká iná forma ako v tomto prípade. Mne však nesadla. Film 60%, Meryl Streep 100%. (05.10.2016)

Mamma Mia! Strašně záživný a strhující snímek! Tedy v případě, že rádi sledujete senilní britské důchodkyně, jak roztřesenýma rukama snídají vajíčka natrvrdo a blábolí se svým mrtvým manželem. Tahle Metla, metla Labouristů a noční můra všech Falbrů, by si určitě zasloužila nějaký dobrý film a ne chaotické, povrchní a zmatené Babí léto, u kterého jsem neustále očekával, kdy se objeví Zindulka s Brodským a zanotují si s jako vždy vynikající Meryl ve frontě na neadekvátně daňově zatížené, předražené mlíko "Money money money". Tohle by byl průser i kdyby hrál Margarittu Dustin Hofmann. Být teď paní Thatcherovou, z posledních sil vezmu chodítko, doplazím se k Lloydové na čaj a mezi upjatou, konzervativní konverzací ji umlátím francouzskýma holema. Na druhé straně ovšem něco tu Syphillidu aspoň na chvíli zabavilo a udrželo ji od do nebe volajícího ztrapňování charakterních herců a parodování ABBY. (04.03.2012)

Vstup do choré mysli... O Margareth Thatcher si myslím své („je to nebezpečná bestie“) a nutně nemůžu pominout (vlastně každý, kdo o této dámě něco ví/slyšel), že jakákoliv filmová podoba její životní pouti se zákonitě střetne s mým/vaším dlouhotrvajícím úsudkem. Střet přitom neberu v negativním smyslu, taková kolize je prospěšná, pokud podporuje schopnost argumentovat a dodává podněty. Servilní oslava a jednoznačně zdrcující kritika by ve mně vzbudily obé stejný pocit znechucení a to tím více, čím by se tvářily jako objektivizující reportáž, co loví neznámé skalpy. S Železné Lady mám dojem, že přesně toho si tvůrci byli moc dobře vědomi. Nabídli účelné vyprávění událostí optikou senilnějící paní, zajaté ve vzpomínkách a dávno neúčinných proklamacích, které platí už jedině na ustaranou a pocitem méněcennosti zkroušenou dceru + chápavé okolí. Nadmíru nehostinná první část snímku dá najevo, že dobrodružství z poslaneckých lavic a drsné výroky při masových demonstracích nejsou hlavní náplní filmu. Celé vzrušující období vlády a donekonečna diskutovaných rozhodnutí film nahlíží formou flashbacků unavené Thatcher, vlastně souborem roztříštěných vizí, jejichž relativnost je v každém okamžiku úplně evidentní. Nejen, že máme možnost vidět odpudivé odboráře a demagogicky naladěnou opozici, ale také vskutku státnické reakce pevné vůdkyně. Meryl Streep dokonale vytvořila nesnadný most mezi Thatcher političkou a normální ženou. Propaganda? Tentokrát nemám ten dojem, důležitý je průvodce filmem a nějak podobně se Thatcher ve vzpomínkách ke své politické dráze možná opravdu vrací. Rozumným krokem bylo zapojení autentických záběrů stávek a nepokojů, které politička možná opravdu vytěsňuje a vidí dnes pouze na obrazovce. Film je jejím snem, tancem s Reaganem v oparu (falše či vítězství?), kde hodnotící soudy tvůrců zastupuje úvodní část jejího mládí a částečně senilní a churavějící žena. Forma tenhle portrét nemá šanci vytrhnout, nenabízí než konzervativní podívanou bez čehokoliv originálního. Což je ale možná při zobrazované osobnosti další nenápadné plus... (01.03.2012)

Margaret Thatcher - Iron Lady, Odborové koště. Asi každý ví, že to neznamenalo oblibu v domácím žehlení a uklízení.. Zvolený koncept vyprávění lze pochopit (konfrontovat nyní silně korodující železo s tím, jak kdysi bylo skálopevné), nicméně forma jak je tomu činěno je krajně nešťastná. Ať už těžkopádně naroubované asociace, snaha o korektnost měnící se v mdlost, či absence momentů o síle falklandské desetiminutovky. Když tak nad tím přemýšlím, ona asi byla nejsilnější ta úvodní scéna s nákupem mléka, která defilovala pomíjivost - jak lidskou, tak politického odkazu konzervativní baronky. Jinak v rámci životní vyváženosti doporučuji zhlédnout spolu s Brassed Off od Marka Hermana.. (15.10.2013)