Železná lady

Nebyť typologicky presne zvolenej a samozrejme rigorózne hrajúcej Meryl Streep tak potom ani pes neštekne. Ono to aj tak po týždni z hlavy vyfučí, kedže Ms. Lloyd akosi ušlo, že curriculum vitae tak povestnej političky by malo vychádzať predovšetkým z detailného zmapovania jej aktívnej kariéry, prípadne neopomenuteľných okamihov zo súkromia a až potom by mohlo (ale nemuselo) dôjst k zbytočne okázalému dramatizovaniu (schýza). Takto v pamäti ostane len záblesk z ďalšieho životopisného "romániku", ktorý k svojmu predobrazu síce vzhliada, no veľký úspech mu na poli dômyselných biopicov teda neprináša. Tak nejak zjednodušene by sa dalo povedať, že Phyllida sa skrátka preflashbackovala... (10.01.2012)

A mně to docela sedlo. Nejen díky fenomenální Meryl Streep, ale tentokrát má velkou zásluhu i jinak docela zatracovaná (na divadle to má přesně naopak) režisérka Phyllida Lloyd. I když moc nepohlídala, aby na sebe jednotlivé výjevy lépe navazovaly, výsledek docela uspokojí. Určitě souhlasím, že by si tahle dáma zasloužila komplexnější portrét a nebyla tu jen proto, aby se zalíbila všem, nicméně desítky jiných životopisných filmů dopadly podstatně hůř. Pro tentokrát berme zavděk to, co je, tvůrci nezaujímají pražádný hodnotící postoj. Nekritizují jí, ani neoslavují. Zarputile intelektuální publikum si tak zřejmě nepošmákne, protože hlavní postava je tu vykreslená pouze jako obdivuhodná politička (vyvedla Británii z ekonomické krize, zdárně bojovala o Falklandy, čelila odborovým stávkám), případně těžce dezorientovaná žena, kterou sžírají stařecké halucinace. Takže tu máme klasiku rozdělenou mezi soukromí a veřejnou roli. Streep, jejíž hrdince ubývají síly a pomalu bilancuje, je jednoduše výtečná. Obešel bych se naopak bez výjevů z hrdinčina mládí (nejsou zajímavé a logicky v nich nevystupuje třínásobná držitelka Oscara a osminásobná laureátka Zlatého glóbu). A i některé konkrétní útržky jejího života by mohly být lépe zdůvodněné. Jinak spokojenost. U životopisných filmů to rozhodně nepíšu často. (03.09.2014)

Veľmi komorný film. A dobrý. Výkon Meryl je ozaj slušný, hlavne vďaka umiernenosti (už ma trochu unavovali všetky tie sošky pre urevané a ukričané postavy v životopisných filmoch). Prekvapila má réžia - film je väčšinou dosť obyčajný, ale má pár scén, ktoré majú skvelé emócie (a nemyslím tým práve dojákové scény). Lepšie ako POSLEDNÝ ŠKÓTSKY KRÁĽ, rovnako dobré ako KRÁĽOVNÁ, slabšie (či skôr menej živé) ako KRÁĽOVA REČ. Za ďalšie plus považujem fakt, že z filmu sa nedozviete, prečo je Thatcher vlastne obľúbená... (26.03.2012)

Nebýt Meryl Streep, tak film je nekoukatelný. Zasloužený Oscar za tuhle roli. Od celého filmu jsem čekal úplně něco jiného. Do 105 minut příběh Iron lady nacpat nejde a o to více mě zarazilo, když snad 30% stopáže sledujete Iron lady ve stáří, kdy ji tak trošku už hrabe. Obrovské zklamání. Tahle látka měla obrovský potenciál. (14.05.2012)

Britská režisérka Phyllida Lloydová po svém úděsném debutu Mamma Mia! přichází se svým druhým filmem a tentokráte už v něm zpracovává ryze britské téma - biografii ,,Železné lady" Margaret Thatcherové. V předešlém faktu už je však první háček, neboť biografickým je film jen z části, z té další jde o psychologickou studii stářím a halucinacemi trápeného seniora, kterým je shodou okolností právě někdejší britskou premiérkou. To by samo o sobě nebylo na závadu, kdyby tato skutečnost měla nějakou hlubokou výpovědní hodnotu, ale spojení Železná lady - bezbranný starý nemocný člověk mi příliš nefunguje. Jistě, chápu ten primárně se nabízející paradox a pokušení zobrazit kontroverzní političku a vůdkyni coby chvějící se stařenku, ukázat, že Železná lady nebyla v jistých momentech života zase až tak železná, ale přijde mi to laciné a tak trochu škoda. Asi bych také nejásal nad tvůrčím konceptem, který by mi coby divákovi ukázal Ronalda Reagana, souputníka baronky Thatcherové, v biografii coby dementního staříka postiženého Alzheimerovou nemocí, i když je tato nemoc nesporným a neopominutelným životopisným faktem, Reagana bych ale jako divák chtěl viděl rastrem politiky, ne rastrem jeho jistě hrozné nemoci. Žensky empatický přístup paní režisérky zřejmě zabil politický rozměr, možná také ten fakt, že Margaret Thatcherová byla političkou vysoce kontroverzní a tvůrci nechtěli její politickou dráhu interpretovat jednostranně, proto použili k jejímu vykreslení metodu ,,kočkopsa" (jak by řekl nejmenovaný český barončin epigon), ani černá, ani bílá, ani hodná, ani zlá, prostě naše paní premiérka. Velikost britského impéria, jako třeba v úchvatné loňské Králově řeči, oslavena rozhodně není. Co je však nesporným faktem, to je úžasný a strhující herecký výkon Meryl Streepové, jestli za tuhle roli nedostane letos Oskara, tak už vážně nevím... PS: (připsáno 27.2.2012) Takže, Meryl, gratuluji, získala jsi ho zcela po zásluze... (25.02.2012)