Polisse

Máte práci, která s vámi nechodí domů a při zpětné inventuře dne se vám občas prožene hlavou maximálně myšlenka, jestli jste všude zhasli, zamkli? Tak v pařížském policejním oddělení péče o děti ji nemají, nenosí si ji do svých domovů v aktovce, ale pod kůží a její náplní je špína, špína a zase špína... a uklizeno nebude nikdy. Jak se s tím vyrovnat? Kde čerpat sílu pro každý nový den, který přinese jen další její nános, a co dělat, když ani domov nemá pevnou kotvu, protože osobní život není vůči pracovní frustraci imunní? Možná náhradní rodina složená z pracovního týmu - která rozumí rozčarování z každodenní bezmoci a nebo se dovede společně radovat z malého vítězství nad ní (krásná, spontánně působící scéna s tancem, kde je vysloveně cítit ten přetlak, který musí ven), aby se poté znovu nechala spoutat smutkem z nemožnosti změnit svět - se pro mnohé může stát jediným útočištěm... i tam jsou však jedinci s vyšší citovou zainteresovaností ohroženi více, než ostatní. Ani koncový pohled na zářijovou ulici plnou dětí zde není úlevný, vybízí k myšlence, kolik se na ní namátkou pohybuje dětí, stravovaných strachem z vlastních příbuzných... Spokojenost s realistickým zpracováním a hereckými výkony mírně kalila trochu zbytečně vygradovaná hysterie (ač výtečně zahraná), skóre však vyrovnala veselá scéna s chytrým mobilem, nesrovnala jsem se jen s podružnou epizodou okolo policejní fotografky, jejíž postava mě celou dobu neskutečně iritovala, holt každý není Clint Eastwood a měl by si uvědomit, že jeho místo je jen na jedné natáčecí straně, což není úplně špatná zpráva, někdo nemá co dělat na žádné z nich ;-) (01.10.2014)

Zajímavý až polodokumentární náhled do oddělení dětské policie, která má za úkol chránit děti před pedofily a sexuálními predátory, což zde bývají i vlastní otcové, či děda. Trochu mi to připomínalo Patrolu, akorát ve Francii. Má to televiznější look, ale zase to přidává na autentičnosti a je tu detailně natočená každodenní práce policistů bez příkras a se všemi problémy. Výslechy dětí i pedofilů, hádky s kolegy či nahlédnutí do osobních životů policistů- tahle linka mě bavila nejméně. Herecky je to velmi dobře zahráno a dialogy jsou mrazivé a nepříjemné. Některé scény jsou super, některé pasáže mi přišly naopak trochu nudnější. Hodnocení se u mne při sledování převažovalo jak dvě strany váh, ale pak přišlo finále a bylo rozhodnuto. Závěrečná hádka v kanclu s kolegyněmi byl takový masakr, že z toho až mrazilo. To byl herecký koncert jak se patří. + výslech malého chlapečka, který nechtěl, aby tělocvikář, který jej osahával šel do vězení, jelikož ho měl rád. ÚLET! Finální záběr celou depku jen podtrhuje a je správně šokující. Dobrý film, kdo rád kriminálky či cokoliv s pedofily, tak by tomu měl dát šanci. 7/10. (15.04.2023)

Konečne francúzky film, ktorým som si po dlhšom čase napravila pachuť po pár nevydarených "francúzákoch". Som rada, že Francúzi vedia točiť stále dobré filmy. Začala som toiž už pochybovať. Maïwenn znovu nesklamala. Po príjemnom prekvapení v podobe filmu Mon roi som siahla po jej skoršej tvorbe a oplatilo sa! Polisse je síce zvláštny film, ktorý zrejme nezaujme každého. Plne ho možno dokážu precítiť hlavne tí, ktorí vedia aké náročné je pracovať s ľuďmi. Obzvlásť s ich temnými stránkami. Ja som si tento film doslova vychutnávala. Videné v rámci projektu 52 films by women. (16.06.2016)

Hodně upřímné povídání o tom, jak to ve Francii vůbec není jednoduché. Na to množství národností, etnik a náboženství se prostě najde celá řada lidí, kteří nejsou schopni přijmout ani nejzákladnější otázky života. A od toho tady je speciální jednotka, která se snaží takovým lidem pomáhat. No a vzhledem k tomu, že vše je dosti realistické a zároveň se zakládá na skutečnosti, je tenhle film o to větším zážitkem. V první půl hodině jsem třeba nevěřil nikomu ani dobrý den, ale po dvou hodinách jsem si k plno postavám udělal vcelku nadprůměrný vztah. O to víc mě závěr šokoval. (28.11.2014)

Netušila jsem, že mě po první asi půlhodině rozporuplných pocitů tenhle snímek tak zasáhne. V každém případě už jen námět je sám o sobě velmi citlivý a umět ho zpracovat tak, aby diváka nějak oslovil je nesmírně těžké. Maiwenn Le Beskco nám polodokumentární formou přiblížil strašně náročnou a psychicky vysilující práci zvláštní skupiny policie, která se věnuje s obrovským nasazením vyšetřování, kde se jedná o obtěžování a zneužívání mladistvých, či jiných problémů souvisejících s dětmi. Jejich práce má pochopitelně vliv i na jejich soukromý život, kdy se musí mnohdy vypořádávat i se svými problémy. Je to opravdu vyjimečný film s mnoha silnými, emotivně vypjatými scénami a já ho i přes ten těžší rozjezd doporučuju ke zhlédnutí. - "Nejsmutnější je takový svět, v němž vyrůstají smutné děti". (24.03.2015)