NON-STOP

Nýson v letadle aneb poté, co nesmrtelný traumatizovaný dedy vyhladil v Evropě veškerou východní mafii, proplížil se na palubu džamboudžetu, aby si zařádil s tenoristy na tvítru. S šedesátiletým maršálem jsou všichni v naprostém bezpečí, protože svými artritickými prsty tvítuje rychleji než třináctka na assbook Džastýna Bíbra. A tak si hoši fajn početují, nevyrovnaný Lájem ztříská pár pasažérů a všecičko se nakonec v dobré obrátí. S politováním však musím jít s hodnocením dolů, protože je scénárista cynická svině a nenechal na závěr obživnout jeho dcerušku, co v pěti letech pošla na leukémyjy, a dokonce se ani neobjevil čokoládový prezident, aby našeho hrdinu se slzami v očích poplácal po zádech a udělil mu Řád milkšejkového gerontozabijáka. Naprosto mi to narušilo dokonalý hevyend. (22.03.2014)

Což o to, Liam Neeson je pořád největší filmový drsoň široko daleko, a Serra umí svižnou režií a šikovnou kamerou zachránit ledaco. Nad ne zrovna chytrým uvažováním některých postav a počtu logických lapsů se mi však ani přesto nepodařilo přivřít oči. Navíc to z hlavy vypadává asi tak rychle, jako cestující z odbouchlého letadla. 60% (23.03.2014)

Zručný pán na režisérské sesli a talentovaný kameraman spolu tomuhle thrillerovému tryskáči dodají tak strhující drajv, že se vám z něj nebude chtít vyskočit ani s padákem na zádech. Liam Neeson je v jeho úvodu možná až příliš dlouho v otupělém zajetí "textovkové komunikace" s padouchem - pak ale dojde na první fackovanou, a non-stop napětí (název filmu fakt nekecá) je divákovi servírováno v podstatě až do úplného almost-blockbuster konce. Nelogičnosti nebijí do očí, atmosféra houstne a velice sympaticky to odsýpá. Dokonce i pro fungující kýč se tu najde místo! Tak račte nastupovat: naposledy jsem v hollywoodském letadle nedýchal s Greengrassem, a to je sakra co říct. (21.02.2014)

Znovu se musím pochválit. Režiséra španělského původu Jaume Collet-Serru jsem totiž po remaku Domu voskových figurín rozhodně neodepisoval. Uběhlo hodně vody, vznikly další povedené kousky a ani ten poslední rozhodně neplatí za nějakou zbytečnou látku. Z hlediska gradace děje je to solidní nášup, z hlediska přepáleného závěru je to zklamání, na které jsme si u podobných kousků tak nějak zvykli. Skončit to mohlo jakkoliv, pachatelem mohla být i třeba sto dvaceti kilová bruneta na sedadle 20B. Bouchači Liamu Neesonovi, ze kterého na stará kolena vyrostla akční hvězda současnosti, začnou chodit textovky, ve kterých někdo požaduje převedení 150 milionů dolarů, jinak co dvacet minut odkrouhne jednoho z cestující. Bacha, jsme v uzavřeném letadle, minulost našeho hrdinu stíhá, ti dole mu přestávají věřit, jenže nabroušený Liam si postaví hlavu a zjedná si pořádek. A divák se baví. Vodítka se vrší, podezřelí se objevují a vzápětí mizí, a tvůrci z rozhodně ne dokonalého scénáře tahají maximum možného. Motivace pachatele je zmatená, ale Collet-Serra je velmi schopný filmař, který ví, kde zabrat. A jak zahladit neduhy. Neeson je pak trefa do černého. 70% (31.03.2014)

Aneb sbalit Julianne není žádná prdel. Okamžitě volám čínské aerolinky, že chci mít na zpátečním letu Liama Neesona. Já se bál, že do téhle místy Bohem zapomenuté země dorazil s turné Míša David, a on to byl po delší době další povedený manuál o tom, co dělat, když se v letadle nudíte. (Motueka, NZ) (19.07.2014)