Simonův vesmír

jasný. autista, potažmo aspergerovec začne řešit romantickej život bráchy, aby dosáhl svýho. do toho voice overem tak nějak moudře analyzuje život náš vezdejší. proboha! kdyby to natočil nějakej českej zaprděnej rejža, tak se tu kinosály nestačej odvodňovat. navíc mam pocit, že asperger vypadá přeci jen trochu jinak http://www.youtube.com/watch?v=j0z0OJ3jL2A&feature=bf_next&list=PL56E9EFB905904737vhled do duše zvláštního člověka, co zanalyzuje všechno kolem sebe a nahlídne na svět novejma očima? takovejch už tu bylo... (22.04.2012)

Bolo to veľmi svieže a pohodové ... to, že Simon má Aspergerov syndrom a v hlave veci, ktoré my obyčajní ľudia nikdy nepochopíme, a to, že jeho brat Sam mu vlastne obetoval svoj súkromný život, to je síce prítomné celý film, ale akoby na druhej koľaji ... veľmi dobre sa na to pozerá, lebo všetci herci sú veľkí sympaťáci a je tam parádna muzička. (10.06.2015)

Musím pochválit tvůrce, nápad postiženého chlapce, sehnat pro svého milovaného bratra novou přítelkyni, je protkán celou řadou veselých, bláznivých a bizardních nápadů, jak celou akci provést. Výsledek rve srdce každého diváka, musí! Mladý Bill Skarsgard je výborný, hraje mu to na jedničku a hudba skvěle doplňuje celý perfektně sladěný orchestr pánů filmařů. (17.04.2012)

Především jsem každou chvilkou čekala, kdy už někdo konečně bací tu trochu umírněnější verzi Sheldona Coopera po hlavě, nějakým předmětem ve tvaru kruhu, pochopitelně. Jako celek rozhodně příjemná podívaná a Bill Skarsgard se po tomto výkonu zařadil do mého soukromého seznamu zajímavých mladých herců. (04.09.2014)

(CINEMA MUNDI 2011) SIMONŮV VESMÍR je přesně ten typ filmů, který nemám rád, protože svou perspektivu přizpůsobuje postavě s mentálním/psychickým problémem, jenž zde slouží pouze k dolování emocí z diváků. Nemáme tak možnoust nahlédnout do mentality jedinců s Aspergerovým syndromem, ale ten je použit k ozvláštnění romantických komedií. Scény, v níž hlavní hrdina Simon nakoukává všechny filmy s Hughem Grantem, aby porozuměl žánrovým kódům, jenž pak aplikuje na fikční svět filmu, jsou nesmírně opojné a vůči žánru zábavně podvratné. Moje hlavní výtka se tak týká pouze toho, že se podoba romcomů nemění, ačkoliv k tomu bylo nakročeno, protože na místo leitmotivu kruhu, s kterým se pracuje i ve stylistické rovině, se přes peripetie v podobě trojúhelníku končí ustanovením heterosexuálního, i když tak trochu "jiného" páru. (15.03.2011)