Stoker

Stoker má sice vcelku jednoduchý příběh, ale jako takový je dokonale vypilovaný, plný krásných detailů a především má něco, co dnešním průhledným báchorkám, které v kinech lámou rekordy, chybí - tajemství! Mia Wasikowska a Mathew Goode podávají ďábelské výkony a jeden druhého dokonale doplňují a i paní Kidmanová tu hraje víc než dobře, klobouk dolů. Filmový génius Park Chan-wook pak sází jednu dokonalou scénu za druhou - počínaje úvodními titulky a konče až samotným závěrem - opravdu, z režijního hlediska je každá minuta filmu skvostná a já po celou dobu sledování blahem kroutil prsty. Tolik vizuálních nápadů, ozvláštnění a skvěle fungujících symbolů se na ploše jednoho filmu jen tak nevidí...celkově mě ona práce se symboly - jak narativními, tak i vizuálními - nadchla. A Mansellova hudba je taktéž boží...o Stokerovi nemohu mluvit jinak než v superlativech, uvidíme, co přinese druhá polovina roku, ale prozatím to vidím na film roku 2013 (žádný nadcházející blockbuster mi nemůže poskytnout tolik potěšení, uvidíme, co přinesou nové filmy Refna, Gondryho, von Triera a Cuaróna...) P.S.: Hitchcock by měl radost... (15.06.2013)

Ako už z popisu filmu vyznieva, ide o multižánrový projekt, kde sa miesi dráma, psycho a thriller, všetko okorenené miernou dávkou mysticizmu a jemnej sexuality. Na tom by nebolo nič zvláštne, je veľa podobných filmov. Ale ten spôsob, tá forma prevedenia, tá réžia, páni, to sa len tak nevidí. Ide o vizuálnu a zvukovú lahôdku, bombu, ktorá vám v hlave vybuchne nádherným obrazom, sprevádzaná dokonalou, nadpozemskou hudbou, ktorá všetko ešte zvýrazní. K tomu treba prirátať aj perfektné herecké výkony, hlavne M. Wasikowskej, podmanivej a uhrančivej, jej herecké nasadenie ešte viac podčiarkuje vizuálno-zvukovú stránku filmu. Nemôžem zabudnúť na symbolizmus a plynulé prechody, ktorých tu je neúrekom. Jedna scénka mi pripomenula film (zdanlivo dosť od veci a na míle vzdialený svojou obsahovou stránkou) a síce, keď Mia česala svojej matke vlasy, ten plynulý prechod od vlasov ku tráve, presne ako vo filme 2001: Vesmírna odysea (1968), keď vyhodila opica kosť, ktorá sa premenila na kozmickú loď. Chcem tým len naznačiť, že film dokáže vyvolať a evokovať aj také predstavy alebo súvislosti, ktoré sa za normálnych okolností zdajú nepodstatné alebo nesúvisiace. Môžem iba konštatovať, že na filme sa odviedlo kus dobrej roboty, poctivej a náročnej filmariny, to musí byť jasné snáď každému. Na druhú stranu chápem, že nie každému musí tento snímok vyhovovať a rozumiem aj nízkemu hodnoteniu. Pre mňa je to ale stelesnená genialita pretavená na filmové plátno. (02.06.2014)

Chan-wook Park atmosféru tohoto filmu natočil naprosto luxusně. Stejně tak Clint Mansell složil naprosto úžasnou muziku na piáno. Na druhou stranu mně na tomhle psycho thrilleru vadilo, že se celou hodinu neděje vůbec nic. No i když vlastně děje. Buduje se ta atmosféra. Děsně, děsně pomalu a neuvěřitelně intenzivně. Pak jak kdyby to chytlo druhý dech a rozjelo se přesně to, na co jsem celou dobu čekal a čemu jsem vlastně nevěřil, že se ve skutečnosti stane. Jenže jakmile se to rozjede, zase tak dobrý to není. Takže mi nezbývá nic jiného, než si vzpomenout na ty momenty z první hodiny, kdy režisér budoval tu psycho atmosféru, kterou pak solidně odpálil. (29.12.2014)

,,Víte, čeho jste se dopustila?" ,,Jela jsem rychle a efektivně." ,,A v čem spočíval ten efekt?" ,,Abych vás přilákala...." Po delší době nádherný filmový zážitek připomínající, že film je medium vizuální. Vytříbená forma kupodivu nepřebíjí obsah. Střípky z rozbitého zrcadla se pomalu skládají, tu se zdvojí, tam nějaký nezapadne správně, jinde chybí... Bizarní obraz je skládán zvolna, trpělivě, protkáván zvuky a tóny, barvami temnými i zářivě pastelovými, odstíny bílé i cákanci rudé...krve. Hlavní postavy jsou svině, i když každá tak trochu jinak. Zhrzená manželka utápějící se v samotě a nudě, podivínská dcera libující si v zabíjení ptáků a temných pohledech a slizký strýček mající nejedno děsivé tajemství. Mrazivá atmosféra zvolna houstne tak, jak se stupňuje hrůza provázející konání postav. Snímek s artovými postupy jistě neosloví každého. Kdo se ale nechá omotat pavučinou a vtáhnout do děsivého světa, neměl by litovat. (28.06.2013)

Artově podaná Jungova kamera - úhel pohledu, barevnost, symfonie obrazů, evolučních záběrů s dotykem Terrence Malicka. Začátek připominající práci Forzaniho a Cattet (Amer), závěr solidní brutalita s krásným soundtrackem. Bohužel opět v modrém, ovečky z CSFD opět chtějí stejný filmový postup, už je to směšný. (15.12.2014)