Milí lidé

Všichni se sejdeme v jedné posteli? Pokud si myslíte, že jste zažili opravdu dusnou atmosféru, pořád bude překonána tímto filmem. Že jsme úchylní, ví každý, to není žádná novinka. Kamera mě občas mírně vytáčela, některé scény ubrat a na jiných místech zase ukázat víc a hned by to bylo lepší :) I na pouhých 89 minut je to strašně málo materiálu, který nikoho naivního nepřekvapí. Postavy jsou z většiny mdlé, chybí tam trochu dynamičtější chování. (20.12.2013)

Z mého nenáročného diváckého pohledu se jedná téměř o nesnesitelně dlouhou nudu s výtečným závěrečným setkáním 4 hlavních úchylů u vánočního stromečku na štědrovečerní večeři. Moje zklamání pramení především z neuvěřitelně vysokých očekávání, která jsem si před zhlédnutím nastavil na základě slibně vypadajícího popisu. Dánsko a okolní severské země jsou továrnou na depresivno. Nic jiného téměř točit nedovedou. Snad kromě pána prohánějícího v parku svoji užovku neshledávám na zúčastněných retardech nic závratně neobvyklého, ba dokonce společensky provokativního. O nějaký náznak černého humoru, kterého jsem tu očekával kupy, jsem zavadil opravdu jen zřídka, což shledávám zřejmě problémem největším. Víc než hvězdu dát nedovedu. (15.03.2015)

Druhý netradiční povídkový film o sexu, který jsem v poslední době viděl, přičemž každý reprezentuje jiný stupeň scénaristické odvahy. Zatímco Australani se s tím v The Little Death nepárali, Dánové se s tím neserou. Storky jsou podané hezky natvrdo, jako by vás někdo přetáhl robertkem přes hubu. "Milí lidé" končí - v trierovském stylu - jako bizarní, hořká komedie, což je skvělá katarze po ultimátní, skandinávské depce, která na diváka padne na začátku filmu. Taneček kolem stromečku 10/10. (03.04.2015)

Začiatok bol taký rozpal, že som normálne stratil orientáciu a nevedel, kde je sever! Som si myslel, že sa mi to všetko iba sníva. Polhodinu pred koncom som to musel vypnúť, pretože som valil do rachoty a tam som premýšľal, že ako to asi skončí. Potom som si ch iba predstavil, vlastne som ich videl akoby z veľkej výšky a hnedˇ mi to bolo všetko jasné. (17.02.2012)

Od Dreyera po Triera (jak se to rýmuje!) jsme se mohli domnívat, že nějak tak to je, a pokud se nám to nezdá, pak to bude nejspíš naše vina. Tady ta závažnost i přesvědčovací scopnost (jak se to rýmuje!) už chybí. Perverze je samozřejmě cesta, ale zde jde o cestu z perverze, která skončí (už mimo film) dvěma sňatky nebo alespoň čtyřmi spokojenými partnery (kteří se mohou jmenovat stejně). Film je legračně pojatý, to je v pořádku, protože perverze je spíš veselá.... Konkrétními Dány jsem začal, obecnými skončím: Když jsme tábořili - zrovna vařili včeři - v jedné písečné duně, přišla za nami - každý s baterkou - delegace osadního výboru (možná spíš domobrana) s vyjednavačem. Dohodli jsme se, že dovaříme, povečeříme a pak pojedeme dál. Ten den jsme večeřeli v záři asi pětadvaceti baterek; třeba to taky patří do expandujícího vesmíru perverze. (05.08.2017)