Krtkova dobrodružství

Krtečka jsem nikdy neměla ráda. Pamatuji si, jak mě babička s nadšením volala k televizi, když ho vysílali, a pak se s nemenším nadšením dívala vedle mě na pohovce, zatímco já jsem se modlila za brzký konec. Ta postavička mě odjakživa hrozně iritovala, ani jako 3leté dítě mě to neoslovilo. Nelíbila se mi animace, nelíbily se mi zvuky, nelíbily se mi ty příběhy. Uteklo dost vody a Krtek se mi dostal znovu do života. Tchýně Krtka miluje, a tak dcerku zásobuje různorodým artiklem s motivem Krtka, samozřejmě došlo i na DVD. No tak jsme to pustili a ja se dívala taky... Krteček a kalhotky je ještě celkem milý, ale zbytek nestojí za řeč a čím novější, tím horší. Co mi tam vadí asi úplně nejvíc, a to jsem jako dítě nevnímala, je skutečnost, že Krtek s kamarady v podstatě můžou spáchat jakoukoliv špatnost, ale protože jsou to jako malá a bezbranná zvířátka, tak jsou vždy v právu a pyká protistrana. V podstatě to ukazuje, že když jsi v té správné škatulce, tak ti všechno projde. Například vrcholem je příběh o paraplíčku, kdy Krtek ukradne meloun, ukradeným nožem ho naporcuje, pak ho s kamarády sní, a když je začne honit majitel melounu, hází mu slupky pod nohy a střílí na něj pecky. Nakonec chudák podnikatel přijde o všechno, protože přijde bouřka a vítr ho na vozíku s melouny odvane až do nějakého rybníka, pohádka končí zlomyslným smíchem všech zvířátek. To je teda pěkná moralita. Krteček ve městě zase beztrestně nechá popadat lidi v metru, když zastaví schody, a poničí velké množství vozů, když jim do výfuků nacpe buřty. On a jeho kumpáni jsou jen obyčejní vandalové, ale je to podáno tak, jakože vlastně dělají dobře a měli bychom být na jejich straně. A tak by se dalo pokračovat dost dlouho... Takže Krteček? Ne, děkuji. (23.09.2017)

Dlouho jsem se odhodlával k hodnocení tohohle animáku. Krteček sám o sobě je fenomén na pět hvězd, byť si nepamatuju, že by mě jako dítě zase tolik dostal. Přičichl jsem k němu až díky svým dětem, které se na něj dívají rády. Nicméně jako seriál, který má své lepší i horší chvilky, je to tak akorát na čtyři hvězdy. Dokonce jsem zvažoval, zda raději nehodnotit každý díl zvlášť, jenže bych se u jednotlivých epizod hrozitánsky opakoval. Když se na tu lajnu krátkých filmů a večerníčků od padesátých do nultých let dívám, vidím určitý vývoj, a to jak v animaci, tak v pojetí. Úplně první Jak krtek ke kalhotkám přišel se od všech následujících dílů dost liší, krtek mluví a má ještě ocas a animace je v úplně jiném duchu. Pak přichází Krtek a autíčko se skvělou, skoro až gershwinovskou hudbou. Podle mě si ale Krteček svá nejlepší seriálová léta užíval v půlce sedmdesátek. Prostě mi nejvíc sedí ta animace, která je oproti přelomu šedesátek a sedmdesátek vyspělejší a nemá tak znatelný obzor. Ty starší epizody jsou taky fajn, mají občas takovou lehce halucinogenní hudbu, ale zlatý věk to není. Nejvíc mi sedí epizody jako Krtek chemikem, kdy Krtek za tónů disonantní melodie čaruje barevné bubliny. Obecně ale platí, že první polovina ságy je lepší než ta druhá. V osmdesátých letech přichází na řadu několik delších filmů, jimž asi vévodí Krtek ve městě. Pozornost určitě zasluhuje i Krtek ve snu, asi ta nejvíc deprimující a vizionářská epizoda o tom, jak by se lidstvo bez fosilních paliv prakticky vrátilo o staletí nazpět. Delší filmy se drží i přes sametovou revoluci až do roku 1994, pak přicházejí nové večerníčkové epizody. Ty už sedmdesátkovému Krtkovi víceméně dýchají na záda. Těžko říct, čím to je, připadá mi ale, že ten novější Krtek už není tak nápaditý a trochu ulítlý jako dříve. Je tu samozřejmě pár silnějších dílů, ale místy to působí tak trochu jako vývar. Postupně přestává hudbu skládat Vadim Petrov, místo něj nastupuje synťákově úsporný Jiří Strohner. Je cítit změna v animaci, tvůrci se snaží Krtka více vyobrazit v přirozeném pohybu, jenže výsledek působí docela nemotorně. Taky vzhled Krtka se trochu mění, ten novější má nižší čelo a větší oči. Pořád je ale tohle zlato oproti té čínské zvrhlosti, která přichází později a které je naštěstí věnovaný samostatný profil. (1 285.) (10.01.2020)

Češi byli vždy mistry kresleného filmu pro děti. A hlavně byli a jsou mistry večerníčků. Tento pojem nezná žádná země. Umíme vyrábět krátké příběhy, většinou pár minutové, pro ty nejmenší než půjdou spát. Naši hrdinové nemusí po sobě střílet, nemusí skákat ze skály, podrážet si židle, nemusí téct krev, nemusí se bít. Naši hrdinové jsou milí, dokonce nemusí ani mluvit. Příkladem takových večerníčků je Jája a Pája, Králici z klobouku, Pat a Mat, ale taky jedna z prvních postaviček pro děti - krteček. Jeho příhody, milost, radost mu může závidět i americký vrstevník Mickey Mouse. (09.01.2016)

Prosím vás, ZDENĚK MILER, klasik dětských let, krásné tvorby v jednoduchosti a dodání šmrncu zábavy v podobě nikoliv hloupých slovních hříček, které nás často v pohádkách dnešní doby provází, ale v podobě pouhých citoslovcí a občas zmínění pár slov ("tady, tady") - no, zkrátka.. Tohle patří do GALERIE DĚL KINEMATOGRAFIE, konkrétně do sekce děti ALE I dospělí. Grandiózní. Je to i psychologicky promyšleno. Nemám výtek. (30.12.2012)

Krtečka jsem měl rád už od mala a těch pár desítek dílů jsem musel shlédnout tolikrát, že bych dneska nepochopil, kde jsem na to bral čas. Bohužel jsou ty časy pryč a jen tak si shlédnutí nějakého dílu nedopřeji, ale určitě jsem s Krtečkem ještě neskončil. PS: Rozčiluje mě, že je tu každý díl zvlášť a každému pak naskočí x hodnocení. Pokud máte dva oblíbené uživatele, kteří se rozhodnou hodnotit každý díl, tak vám to pěkně zaspamuje poštu. (05.01.2016)