Krtkova dobrodružství

Dlouho jsem se odhodlával k hodnocení tohohle animáku. Krteček sám o sobě je fenomén na pět hvězd, byť si nepamatuju, že by mě jako dítě zase tolik dostal. Přičichl jsem k němu až díky svým dětem, které se na něj dívají rády. Nicméně jako seriál, který má své lepší i horší chvilky, je to tak akorát na čtyři hvězdy. Dokonce jsem zvažoval, zda raději nehodnotit každý díl zvlášť, jenže bych se u jednotlivých epizod hrozitánsky opakoval. Když se na tu lajnu krátkých filmů a večerníčků od padesátých do nultých let dívám, vidím určitý vývoj, a to jak v animaci, tak v pojetí. Úplně první Jak krtek ke kalhotkám přišel se od všech následujících dílů dost liší, krtek mluví a má ještě ocas a animace je v úplně jiném duchu. Pak přichází Krtek a autíčko se skvělou, skoro až gershwinovskou hudbou. Podle mě si ale Krteček svá nejlepší seriálová léta užíval v půlce sedmdesátek. Prostě mi nejvíc sedí ta animace, která je oproti přelomu šedesátek a sedmdesátek vyspělejší a nemá tak znatelný obzor. Ty starší epizody jsou taky fajn, mají občas takovou lehce halucinogenní hudbu, ale zlatý věk to není. Nejvíc mi sedí epizody jako Krtek chemikem, kdy Krtek za tónů disonantní melodie čaruje barevné bubliny. Obecně ale platí, že první polovina ságy je lepší než ta druhá. V osmdesátých letech přichází na řadu několik delších filmů, jimž asi vévodí Krtek ve městě. Pozornost určitě zasluhuje i Krtek ve snu, asi ta nejvíc deprimující a vizionářská epizoda o tom, jak by se lidstvo bez fosilních paliv prakticky vrátilo o staletí nazpět. Delší filmy se drží i přes sametovou revoluci až do roku 1994, pak přicházejí nové večerníčkové epizody. Ty už sedmdesátkovému Krtkovi víceméně dýchají na záda. Těžko říct, čím to je, připadá mi ale, že ten novější Krtek už není tak nápaditý a trochu ulítlý jako dříve. Je tu samozřejmě pár silnějších dílů, ale místy to působí tak trochu jako vývar. Postupně přestává hudbu skládat Vadim Petrov, místo něj nastupuje synťákově úsporný Jiří Strohner. Je cítit změna v animaci, tvůrci se snaží Krtka více vyobrazit v přirozeném pohybu, jenže výsledek působí docela nemotorně. Taky vzhled Krtka se trochu mění, ten novější má nižší čelo a větší oči. Pořád je ale tohle zlato oproti té čínské zvrhlosti, která přichází později a které je naštěstí věnovaný samostatný profil. (1 285.) (10.01.2020)

Jeden z řady Československých animovaných večerníčků a podle knižní předlohy také jednoho z našich nejznámnějších kreslířů tentokrát pana Zdenka Milera, tenhle večerníček mi přijde hodně rozporuplný v oblíbenosti, snad nejvíc ze všech, tady na filmové stránce ČSFD má od většiny uživatelů vysoká hodnocení a na jiných je to přesně naopak a co mně o tomhle zrovna tak předsvědčuje (ba ne ještě víc !) je oblíbenost/neoblíbenost tohohle večerníčku lidé v mém okolí, například můj tatka a jedna ze sester jej milovali a já a druhá sestra jsme ho nenáviděli. Takže se  raději vysvětlování své nelibosti zdržím, bylo by to zbytečné, a raději jen podotknu že takové dílo za to stojí aby mělo kladná i záporná hodnocení, to se vidí málokdy aby bylo nějaké dílo tak hodně rozporuplné jako tady Krtek. (04.05.2024)

Je to docela nostalgie a teď je pro mě ten seriál je prostě špatný. Krtek a kalhoty je ještě v pohodě a jeden díl mám v sobě dost zafixovaný ale ostatní díly (Krtek v Zoo, atd.) jsou velmi špatné a někdy i docela zvláštní. Například hudba je dost psycho a dabing krtka jsou jen výkřiky malých dětí. Díl krtek ve snu je suverénně nejpitomější věc na celém seriálu, díl který pochopí půl procenta dětí na světě. Takže proto 1 hvězda. Vím že je to pro všechny nostalgie, ale 90 procent tomuhle shitu je ostuda dát, zvlášť když svým hodnocením překonává milionkrát lepší seriály. (Teorie velkého třesku, Grimm, Akta X atd.) Pro mě nezajímavý český seriál. (01.03.2020)

Kolik generací už na nich vyrostlo? K několikaminutové pohádce na dobrou noc usedají každý večer tisíce dětí. Místy kouzelné zpracování ano, ale cílovým divákem je dítě, především předškolního věku. Leckdy se tak nedá přehlédnout ona drásavá hudba a depresivní nálada, která z každého druhého dílu vyzařuje. Ostatně, s odstupem času, si každý musí všimnout, že u nás vzniklo velké množství Večerníčků, kde hlavní postava snad v každé epizodě brečí, fňuká, kňourá. Krtek je exemplárním příkladem. (24.12.2011)

Vím, že je oblíbený. Třeba Francouzi ho milují. Vzpomínám si, že na vysoké si do sešitku s ním rodilý mluvčí, který nás učil, zapisoval poznámky. Mě Krteček nikdy neoslovil - a to doslova! :) Už jako dítě jsem zuřila, že nemluví. No, ráda ho nemám, ale uznávám, že se to panu Millerovi povedlo - ta figurka sama o sobě je geniální. Dvě hvězdičky aspoň postavičku. (29.06.2012)