Babycall

Mám ráda zmatený děj - takový, který vše jednoznačně neservíruje na zlatém podnosu, nýbrž nutí diváka k neustálé pozornosti a nechává prostor vlastní představivosti. Mám ráda skandinávské filmy. Mám ráda Noomi Rapace. Tenhle film měl být trefou do černého. Nebyl. Sice nenudí ani na okamžik, ale výsledek je tak rozpačitý a nelogický, že přemýšlím, jestli se nejedná o pilot k norské verzi seriálu American Horror Story... /Videotéka O2TV, sekce Skandinávské filmy/ (03.03.2015)

Anna so svojim synom Andersom utekajú pred tyranským manželom a otcom. Pomaly si zvykajú na nový život, školu a byt kde momentálne bývajú. Nakoľko má Anna o svojho syna strach, rozhodne kúpiť malé vysielačky na prenos zvuku slúžiace na kontrolu malých detí spiacich vo vedľajšej miestnosti. Vysielačka však zrazu prenáša záhadné hlasy, plač a krik, ktoré sa jej syna netýkajú. Za každú cenu sa teda snaží zistiť pravdu čo sa to vlastne deje a odkiaľ zvuky prichádzajú. Noomi Rapace mala radšej druhý krát kopnúť do osieho hniezda. Nudné, znudené dielo riešiace pomätenú ženu, ktorá sa nikdy nespamätala z rodinnej traumy so štipkou mysterióznosti v poslednej 15 minútovke. Úplne bez napätia slúžiace skôr na uspanie ako na vystrašenie diváka. Dať tejto "čistej" dráme prívlastok horor či thriller je trúfalejšie, ako hrať finále LM bez postranných rozhodcov. Neviem kde a ako nahrabal tento film 50 %, ale mne nestačí, že v ňom hrá úspešná herečka, ktorá je momentálne žiadanejšia ako Schwarzenberg na český hrad. (29.01.2013)

Babycall jsem si vždycky přál ať si se ségrou šuškáme celou noc a děláme nářezy rodičům, ale nikdy jsme ho neměly. Noomi v roli matky byla hodně náladová, uzavřená do sebe a fixovaná na svého syna Anderse. Kristoffer Joner čím víc stárne tím hraje ve filmech větší hovno, kde jsou staré dobré temné lesy, kde zahrál báječně. Dávám 55% (28.03.2018)

Noomi Rapace je prostě skvělá! Opravdu perfektně zahraná a procítěná role, která prostupuje celý filmem a je vlastně jeho hlavním tahounem. Budete s ní soucítit, dýchat s ní, prožívat každou vteřinu a i jí fandit, aby ochránila Anderse od tyranského otce. Necháte se také vcucnout až trýznivou atmosférou, až to psycho prostoupí obrazovkou k vám domů a zaplní ho celý až po strop. Ano, to vše vám Babycall nabídne dosyta. Problém ale nastává, když samotný děj začnete po půlce filmu nechápat více a více. Tedy. Osobně nemohu říci, že bych ho nepochopil, ale lhal bych kdybych trvdil, že jsem z něj nějak chytrý. Film má po jeho konci dost nevysvětlených otazníků, které třeba ani otazníky nejsou a mají jasné návaznosti a utvářejí logický celek, ale jsou podávány divákovi takovým stylem, že je snad jen málokdo může pochopit. Viděla Lisbeth minulost, to co sama udělala/udělal někdo jiný a nebo jí prostě hrabalo a nic z toho se nestalo? Ale potom, jaktože její kamarád našel podle plánku to, co tam mělo být a ona viděla v lese to, co viděla? A kdo ten plánek, výkres syna, dokreslil? A kdo ho vůbec nakreslil? Duch? Syn někdy dávno? Nebo ona sama a nepamatuje si na to? Co a koho to vlastně slyšela v té dětské vysílačce? A proč to vůbec sakra jmenuje Babycall? A další a další otázky. Krucinál, pokud tento komentář bude číst někdo, kdo ten film chápe a na otázky ví odpověď, tak ať mi dá, prosím, vědět. Babycall je ale fajn psychotriller, u kterého se určitě nudit divák nebude, jelikož bude právě zaměstnán otázkami, bude cítit tu atmosféru a hlavně se kochat bravurně zahranou rolí Lisbeth Salander v podání Noomi Rapace. Celkově ale nemohu dát Babycall více než 6/10, co jsou 3*. Ale bavil jsem se, to ano. (19.03.2014)

Strhující thriller, který místo hraničí s hororem, který vás dokáže hned vtáhnout do děje. Výkon Noomi skvělý. Ale celý film snižuje až příliš mnoho otázníků, který film divákovi po shlédnutí nabídne a nejednoznačnost děje a až moc velká záhadnost. V konečném výsledku ale převládá pozitivní hodnocení filmu, protože v divákovi zanechá nějaký dojem a jen tak hned na něj nezapomene. (12.01.2015)