Babycall

Já měl štěstí v tom, že jsem od začátku nepočítal s hororem, ačkoliv by jím to někomu mohlo lehce zavánět. Tohle je hlavně drama (tak trochu narušené matce hrozí od sociálky odebrání osmiletého synka) s mysteriózním nádechem, nic totiž není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. To nejdůležitější si film nechává až na posledních cca 15 minut, což mnohé odradí, ale Sletauneho esem v rukávu budiž herecké obsazení dvou osamělých lidí v podání Noomi Rapace z trilogie Millenium a Kristoffera Jonera (režisérův předchozí Naboer nebo děsivý Villmark). Babycall rozhodně nebude vonět každému: nestaví na napětí, krvi a už vůbec né na lekačkách, ale mě si svým zvláštním způsobem získal. (24.02.2012)

Mňa Babycall zaujal. Ide o sympatický mysteriózny thriller, líznutý trochou ducháriny. Avizovaná zápletka s detským telefónom je po chvíli odstavená na vedľajšiu koľaj a do popredia sa dostávajú nejasné preludy hlavnej postavy, komplikované vzťahy, ktoré má so svojimi najbližšími a jej divné vnímanie reality. Noomi Rapace je naozaj zaujímavý herecký zjav, ktorý s prehľadom zahrá akúkoľvek rolu a vďaka jej pôsobivému výkonu pridávam k hodnoteniu Babycallu hviezdu navyše. (22.03.2012)

Snímek "Babycall" má jeden zásadní silný prvek, pro který stojí za to sena něj podívat. Tím prvkem není nikdo jiný než Noomi Rapace, která v hlavní roli opět odvádí skvělou práci a dává tak mírně zaniknout skutečnosti, že snímek vlastně nemá tolik co říct a o horor se snaží spíše jen okrajově. To je velká škoda, protože napětí se vytrácí rychle. (27.06.2016)

Film mi nabídl jen jedno velké zklamání. Co taky chcete očekávat od filmu, když vlastně není tajemství, že hlavní hrdinka je psychicky labilní hysterka fixovaná na svého syna. Těm bystřejším zápletka dojde už asi v půlhodině filmu. Vatové scény typu: Nepamatuju si, co jsem dělala. - Viděl jsem tě v kavárně. - To jsem nebyla já, které vlastně v celkovém vyznění filmu nedávají nijak smysl zápletce, ale jen umocňují psychickou nemoc hlavní hrdinky a tudíž i další důkazy, proč by jí divák neměl věřit - a to je právě podle mě největší chyba filmu. Pamatujete na Šestý smysl, kdy jsme všichni věřili Bruci Willisovi a o to silnější byl konec? Proč dnešní scénaristé nedokážou divákovi podpoknout nohy jako tenkrát Shyamalan? Scény s dětskou chůvičkou mohly být lepší a dalo se z nich vyždímat napětí a strach, nechápu, když na tomto motivu postavili i název filmu, proč posloucháme v celé stopáži filmu křik z vysílačky jen 2x. Po skončení filmu začnete přemýšlet nad minizápletkami, které film předložil (proč Helge viděl Anderse? kdo se teda utopil a kdo "byl vyhozen" z okna? sociální pracovníci tedy byly jen výplody fantazie? dělo se tedy něco v sousedství, co slyšela v chůvičce?...) (01.01.2013)

No teda docela zklamání. Je to v podstatě takovej slabší Naboer - máme tu osamocenou a trýzněnou hrdinku, častý procházení bytu, skromný dialogy, dlouhý tzv. "koukací" scény a spoustou záhad pramenících z paranoidní mysli (klasika typu: nepamatuju se, kde jsem posledních pět hodin byla, viděl jsem tě - to jsem nemohla být já, atd). Není to ale špatnej film, jen nedostál očekávání. Za sebe můžu říct, že jsem se nenudila, protože podívaná to byla rozhodně napínavá. Baví mě i to uvažování nad pointou a k tomu velmi slušný výkony Noomi Rapace a Kristoffera Jonera. Bohužel konec, kterej to mohl dost pozvednout, je tu suchej, nudnej a spíš zklame. Jinak bych dala snad i ty 4*. (03.03.2012)