Rien à déclarer
Nothing to Declare
Režie:
Dany BoonScénář:
Dany BoonKamera:
Pierre AïmHudba:
Philippe RombiHrají:
Benoît Poelvoorde, Dany Boon, Julie Bernard, François Damiens, Karin Viard, Bouli Lanners, Olivier Gourmet, Eric Godon, Zinedine Soualem, Guy Lecluyse (více)Obsahy(1)
Francouzi a Belgičané – co mají společného kromě hranice? První leden 1993. Ne všichni vítají zrušení hraničních kontrol mezi Belgií a Francií. Zvláště celníci, nejenže přijdou o práci, ale tím, že nebudou moci do poslední kapky krve hájit francouzskou či belgickou zem, jako by ztráceli smysl života. Avšak bez dozoru se neobejde žádná hranice ani v době nejtužšího míru. A proto je vytvořená společná mezinárodní belgicko-francouzská hlídka. Navzdory svému nepřekonatelnému odporu, usedají oba věční rivalové do poněkud obstarožního auta, protože ani jedna země nemá peníze na společné vybavení. (Česká televize)
(více)Recenze (56)
Ach, špičkování Francouzů a Belgičanů? Člověk si zpočátku říká, že to nemůže být vtipné, navíc když nezná jejich historii. Ještě ze začátku se ten humor jeví dost přehraně. Ovšem pak jsem začal dost dobře bavit, s filmem najel na stejnou notu a výsledný dojem je moc příjemný. Dany Boon umí točit opravdu vkusné oddychovky, kde je mimo humoru i lidskost, trocha výbuchu smíchu, trocha dojetí a výsledný mix se moc pěkně sleduje.. No a Nic k proclení (i přes pár hlušších míst) není vyjímkou a moc rád jsem se jím nechal potěšit. ()
Vítejte u Chtisů byl natolik úspěšný film, že to Boonovi kapánek vlezlo na mozek, což se projevilo tak, že blbec Francois Pignon, kterého tehdy hrál v divadle, začal mluvit severofrancouzským nářečím. Z toho důvodu se rozhodl, že se na sever vrátí a pokusí se na svůj předchozí úspěch navázat. Ani u Ch'tisů jsem nebyl nadšený tak jako někteří a tady to je ještě o stupeň horší. Když polovinu filmu vyplňuje romantická linka, ke které samotná zápletka (rivalita Francouzů a Belgičanů) pochopitelně svádí, není to zrovna zábavné. Ještě více mě štval Poelvoorde, a to především v první půlhodině snímku. Zbytek filmu ale poskytuje celkem slušnou zásobu legrace a objevují se také některé známé tváře z Veberových filmů. A ani hudba nebyla k zahození. 65% ()
Bude to znít možná jako klišé, ale Nic k proclení je opravdu velmi, velmi příjemná komedie. S výborným dabingem, perfektními herci a celou spoustou opravdu vtipných situací, které dokážou od srdce rozesmát. Velmi vydařená ukázka toho, že když člověk hledá, může najit kvalitní film, který zase až tak moc lidí nevidělo. Tenhle je toho jasným důkazem. ()
"Mám veškerá práva, když jde o zabránění invaze žabožroutů do mé země." Jako pravý Belgičan, tedy mulat, napůl Valon a napůl Vlám, bych se tomu nezasmál ani jednou. Ale jako příslušník nestranného národa musím konstatovat, že mě francouzští a belgičtí celníci dostali. Zejména bráněním vlasti posedlý Ruben Vandevoorde předváděl neskutečné kousky, o které nás Schengen zákeřně připravil. Obnovme tedy hranice a zažehněme nenávist mezi národy, vždyť je to taková sranda. ()
Ruben Vandevoorde je šťastný muž. Narodil se jako občan Belgie, nejskvělejší země na světě. A není ctihodnější poslání než dělat celníka a bránit hranice zbožňovaného království proti jeho největším nepřátelům - Francouzům. A taky drogovým pašerákům. Bohužel pro Belgii a jejího Valonského ochránce nastaly zlé časy. Blíží se Schengen a s ním invaze nájezdníků ze zkaženého jihu. Chudák Ruben byl navíc převelen do mobilní mezinárodní patroly a dostal nového kolegu Mathiase - Francouze milujícího vše galské. A Rubenovu sestru. Z tohoto třaskavého námětu ukuchtil hrající režisér Dany Boon milou komedii utahující si z nacionalismu, patriotismu, kulturních stereotypů, lidské omezenosti a tendence brát věci zbytečně vážně. Boon je skvělý jak před kamerou, tak i za ní, jeho parťák mu zdatně sekunduje, vtipy jsou srozumitelné i pro ty kdo viděli obě země maximálně na mapě a tak je o zábavu postaráno. ()
Reklama