Nadějné vyhlídky

Několik kvalitních britských herců, osvědčený režisér, uznávaný autor viktoriánské doby a obratný kritik společenských poměrů – přesto to tak úplně nefunguje. Z osudů dětí z nuzných poměrů byl Charles Dickens nejvíc opěvovaný za Nadějné vyhlídky. Sirotek Pip žije u své přísné a uječené sestry a jejího dobrosrdečného muže. Ač pochází z chudých stěn kovářské dílny, stane se společníkem dvanáctileté chráněnky Estelle, kterou si osvojila bohatá a excentrická stará panna. Jak všichni z klenotu britské literatury víme, ona pověstná jiskra přeskočí jen ze srdce A do srdce B, pyšná a panovačná Estelle cvičená být mrchou totiž mladíkovu náklonost odmítá. Stejný stav trvá i o několik let později, kdy mladík dostane příležitost prosadit se díky nečekané podpoře neznámého dobrodince v londýnské smetánce. Právě skutečnost, že se Estelle v dospělém podání objeví až po víc než hodině stopáže, mi nepřijde šťastná. Sázka na jistotu nakonec nevychází. Režisérský chameleon Mike Newell tu a tam zaboduje, víckrát ale musí strpět nelítostná, leč oprávněná slova kritiků. Vstup do stejné řeky selhává hlavně proto, že tvůrci nepřicházejí prakticky s ničím novým. Chtějí být noblesní, přejí si být svůdní, hodlají emočně oslovit, touží být myšlenkově hutní. Nejsou. I přes silnou předlohu tak budou příznivci lidských dramat i kavárenští intelektuálové docela naštvaní. Úvod ještě dokáže jakž takž vtáhnout do děje. Působí připraveným a dotáhnutým dojmem, divák věří atmosféře ostrovanského neutěšeného života venkovanů, londýnská pasáž se ale nepěkně zadýchává. A to i přesto, že odhalování kladů a záporů života na vysoké noze bylo vždy vděčným tématem. Závěr i s ohledem na předešlé dění neudeří tak, jak by si divák očekávající vypjaté momenty přál. Leccos jde na bedra ústřední postavě. Jeremy Irvine projeví pramálo charismatu, natož aby přidal uvěřitelné emoce. Je zastíněný prakticky pokaždé, když se na plátně objeví vedle Heleny Bonham Carter (neuvěřitelně mi tu připomínala Steva Buscemiho v ženském podání) nebo Ralpha Fiennese, který po několika komerčních projektech znovu dokazuje, jak vynikajícím hercem je. Newellova adaptace by se tak víc hodila na televizní obrazovky, jeho práce nepřesahuje mdlé inscenace. Také u nich začne divák dřív nebo později přemýšlet, jestli doma není potřeba utřít prach. Sečteno podtrženo: Když už si mám vybrat menší zlo, tak jednoznačně hollywoodskou love story podle Alfonse Cuaróna. (10.06.2013)

Pro mě tento film byl rozhodně překvapivým. Nešla jsem do toho s moc velkým očekáváním, hlavním lákadlem pro mě byla Helena v další své 'šílené' roli. A byla jsem mile překvapena. Pravda, že jsem se tedy občas ztrácela, hlavně ve jménech ale to nakonec ani nevadilo. Možná bych to tedy jen trochu zkrátila, ale byl to velmi příjemný film. 4* (26.01.2013)

Predlohu tohoto Dickensovho románu nepoznám, preto mi prišlo prvé zoznámenie s ním trochu komplikované. Hlavne k záveru ako keby chceli tvorcovia vyblafnúť na diváka všetko a chýbala tomu postupnosť. Inak sa námet podobá iným Dickonsonovým dielam, obsahuje viacero jeho klasických znakov. Herecky fajn, taký štandart. V niektorých momentoch ma to však nudilo a nevedel som si k postavám vytvoriť taký vzťah, aby mi na nich záležalo viac. (13.08.2017)

V mých očích nejlépe zpracovaný film podle Dickensovo předlohy. Špičkové herecké výkony, velkolepá výprava, perfektní kamera a nádherná hudba.... a samozřejmě Ralph Fiennes, který do svojí role vložil tolik emocí, že zůstává rozum stát. 90% " Myslíš, že je mrtvý? - Doufá, že já jsem... jestli žije, bude si přát aby byl až ho najdu." (25.05.2013)

Chudoba cti netratí, peníze kazí charakter, pýcha předchází pád, atd., atd. Prostě Dickens, no. Zvláštní vztahový propletenec na pozadí sociální sondáže napříč společenskými vrstvami. Vcelku standardní adaptace, Newell nepřekvapil. Nicméně, výprava je přepychová, takřka encyklopedická, film působí velmi autenticky, vůbec ne strojeně nebo teatrálně. Dialogy nešustí papírem, postavy jsou živé a nechovají se jak figurky z Člověče, nezlob se. Celé to navíc podpírají tři mocné pilíře Fiennes, Coltrane a Bonham Carter. (31.01.2013)