Delicatessen
Delicatessen
Kamera:
Darius KhondjiHudba:
Carlos D'AlessioHrají:
Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Jean-Claude Dreyfus, Karin Viard, Ticky Holgado, Edith Ker, Rufus, Jacques Mathou, Howard Vernon, Chick Ortega (více)Obsahy(1)
Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.
Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).
Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (229)
Docela zajímavý film, který mě ovšem dost často pekelně nudil až jsem u něj usínal. Nejvíc mi na tom vadilo, že hororová stránka snímku hodně ustoupila komediálním prvkům a několik pasáží bylo úplně o ho... Přesto jsem se dodíval až úplně dokonce a nelituju toho. Akorát vím, že tohle si moc často pouštět nebudu. Čekal jsem trochu víc masakru a dočkal jsem se jen dvou vražd. Když teda nepočítám tu povodeň na konci. Nejsrandovnější byla ta sebevražedná borka. ()
Těžko popsat film, v němž je až démonická kamera (záběry domu působí až poeovským dojmem!) sloučena ne vždy organicky s dějem, který je křížencem sci-fi, hororu i thrilleru a v něčem snad také grotesky. Herectví, které DELIKATESY vyžadují, je expresívní, vypjaté, v mnohém připomínající klasický horor éry němého hraného filmu či bujaré děje bulgakovovských próz, zejména MISTRA A MARKÉTKY. Neznámí jsou i herci a nesnadno zařaditelné jejich výkony. Na druhou stranu mistrovství formy, které film vyzařuje, imaginaci, kterou se přímo či nepřímo vyznačuje, umožňuje zjistit, odkud se bere pábitelizující ovzduší jedinečné AMÉLIE Z MONMARTRU, jak je možné, že film tak neobvyklý a právě tak hravý jako DELIKATESY, vůbec mohl vzniknout. "Vyšinuté" pojetí přitom lze stejně dobře chápat jako alegorické poselství o stavu civilizace, jako výzvu, varování, touhu zamezit silou ducha a umění civilizačnímu kolapsu. Uzavíraje svou úvahu, odkazuji se k tomu, čím jsem začal: obrazem vysokého činžovního domu, který v nočním oparu proti nebi tak trochu připomíná věž či hrad nebo zámek, sen, který je i hmotný a plný děje svých postav, ale také skutečnost, která chce být varujícím poselstvím. Jednoznačná odpověď, vyčerpávající závěr v této mlžnaté atmosféře prostě možná není. Takové bylo alespoň - podle mého názoru - skutečné přání tvůrců tohoto nevšedního díla. ()
Pre divákov neznalých Jeunetovho diela bude asi lepšie, ak začnú jeho komerčnejšími dielami typu Amélia z Montmartru, alebo Príliš dlhé zásnuby. Opačne by to nemuselo fungovať, Delikatesy by sa im mohli zdať príliš undergroundové. Delikatesy možno vnímať spoločne s Kusturicovým Undergroundom ako akúsi európsku artovú odpoveď na Gilliamov výpravnejší a drahší Brazil. ()
Výborná černočerná komedie,ve které se rozhodně vyplatí obětovat babičku dřív,než bude dobrá pouze na sulc.Nejsem žádný milovník francouzských filmů,ale mám pár oblíbených vyjímek a Delikatesy se drží dlouhou dobu v čele.Komedie,která je černá až cynická a zároveň je tak ujetá,že se na ní dá vysvětlovat význam slova crazy. ()
Velice delikatesní nápaditý film, který mi sedl perfektně. [9/10] (Constellation, Hachette, Sofinergie, UGC) (Barevný /// Produkce: Claudie Ossard /// Scénář: Gilles Adrien, Marc Caro, Jean-Pierre Jeunet /// Kamera: Darius Khondji /// Hudba: Carlos D'Alessio) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Galerie (56)
Photo © Miramax Films
Zajímavosti (3)
- Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)
Reklama