Delikatesy

Zábavná černá komedie. Se vskutku vytříbeným černým humorem. Někdo film označí za uměleckou sračku, a ono jde přitom o stylisticky originální komediální dílo. Navíc každé dílo a výtvor lze označit za umění. Každé dílo i výtvor lze označit za sračku. To co je pro tento film nejvíce určující je ta hravost, se kterou je přiváděn na svět každý jednotlivý záběr. Jedinečně aranžované obrazy jsou pastvou pro oči. Zvukové hříčky se stávají poetickou skladbou moderního světa a ozvěnou běžného života, tužeb a obvyklých činností. Samotný příběh je krásně cynický ve své možné vizi budoucnosti. Se špetkou zlomyslnosti, hrstí romantického sbližování, lžičkou obhroublého chtíče a kapičkou naděje lepšího zítřku. Hlavní postavou je bývalý klaun, domovník činžovního domu a umný hráč na pilu Louison (dobrý Dominique Pinon). Jeho protihráčem je autorita domu, hamižný skrblík a neurvalý řezník Clapet (zajímavý Jean-Claude Dreyfus). Romantický prvek dodává křehká řezníkova dcera Julie (zajímavá Marie-Laure Dougnac), která se pokouší svému otci vzepřít. Z dalších rolí: pragmatická a vnadná slečna Plusse (půvabná Karin Viard), nespokojený a remcající pan Tapioca (Ticky Holgado), jeho zarputilá manželka (Anne-Marie Pisani), hluchá a pletení věnující se babička (Edith Ker), zamilovaný Robert Kube (Rufus), Robertův bezcharakterní bratr Roger (Jacques Mathou), milovník žab a hlemýžďů Potin (Howard Vernon), ustaraný a majetný Georges Interligator (Jean-François Perrier), jeho deprimovaná žena Aurore (Silvie Laguna), hrubiánský listonoš (Chick Ortega), malý uličníci Lucien (Mikael Todde) a Rémi (Boban Janevski), či zástupci odporu, kteří jsou nazýváni Troglodyté (Patrick Paroux, Maurice Lamy, Marc Caro, Eric Averlant a další). A tak se s velkolepou a černohumornou hravostí a originální stylizací rozjíždí nevšední příběh apokalyptické vize budoucnosti. Atmosféra mě pohltila, vcucla i nasála a já se mohl kochat, bavit se a nahlas se smát tomuto povedenému dílku. (29.12.2015)

Delikatesy přesně zapadají do kategorie filmů, které se mi hodnotí nejhůř - každý jeden prvek filmu tam je naprosto potlačen s výjimkou atmosféru nejistoty a všudypřítomné podivínství, jenž vás nešokuje, jen možná trochu znejistí. Mezi klady patří řezníkova krásná přítelkyně (?), naopak linie s "kanálovou organizací" mi tedy vůbec nesedla a přišla mi zbytečná. (25.08.2006)

Šílený experiment na filmovém poli. Bláznivá černá komedie s prvky horou. Poprvé jsem tento film viděl asi před 15ti lety a pamatuji si dodnes detailně některé scény. Nedávno jsem se na něj podíval po dlouhé době znova. Už pravda nemá takové kouzlo, jako když jsem byl malý kluk, ale vzpomínky ve mně zanechal natrvalo, jak to u mnohých filmů nebývá. Kdo má rád experimentování, určitě neprohloupí, když si jej pustí. 70% (21.09.2010)

Vzhledem ke zdejším ohlasům jsem se raději připravil na pěknou chujovinu, která mi možná ani trochu nesedne. Ale už od prvních záběrů včetně úvodních titulků na mě nastoupila velmi originální a vizuálně působivá podívaná, která mě povětšinu času velmi slušně bavila, přestože hlášek či scén k zasmání zde až tolik nebylo. Důležitá je pro Delikatesy prazvláštní atmosféra tvořená směsicí několika žánrů, a to černohumorné, absurdní komedie, romantického filmu, dramatu, sci-fi a hororu (které se v různě míře střídají a prolínají). A časté opěvování fantazie snímku/tvůrců je rozhodně na místě, některé věci člověka opravdu příjemně překvapí. Ale jakože u mě od počátku vládlo nadšení a nevadila mi ani výše zmíněná menší porce humoru, a tak nějak jsem tajně doufal, že šťáva filmu vydrží až do konce, směrem k závěru bohužel Delikatesám začal docházet dech, humor se takřka vytratil („vrcholem“ pro mě bylo sledování zasaženého řezníka) a poslední úsměvná sekvence to už nestačila napravit. Přesto vzhledem k původním očekáváním jsou myslím silné 4* více než dost (a já se kaju, jak mi mohlo přijít na mysl pochybovat o režisérovi Amélie), a zároveň je pro mě toto dílo signálem, že se s panem Jeunetem (a případně i jeho režijním parťákem) rozhodně nevidíme naposledy. „Na co čeká, až ten novej taky uteče v popelnici? Jak dlouho nám vydržel?“ – „Týden. Když nepočítám vývar.“ – Týden. Poslední zbytky jsme dojedli před dvěma dny. Mám hlad.“ (27.08.2013)

Zpočátku "amélkovsky" (tzn. krásně) poetická komedie (vrzání postele!) se na konci zvrhne v podivnou frašku, kde už není jisté, kdo je kladná a kdo záporná postava, kdo tam co dělá a co pro příběh znamená. Spousta příběhů je tam jenom nakousnutých, celkově prostředí není vysvětlené. Je to válečné období? Minulost? Budoucnost? Vesnice? Město? Proč ten tatínek vraždí svoje nájemníky? Vizuálně úžasné, s nakažlivou černohumornou atmosférou ale na můj vkus je tu trochu moc nezodpovězených otázek. 3 a 1/2 (23.07.2008)