Režie:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Yann TiersenHrají:
Audrey Tautou, Mathieu Kassovitz, Rufus, Jamel Debbouze, Clotilde Mollet, Isabelle Nanty, Dominique Pinon, Yolande Moreau, Maurice Bénichou, Claire Maurier (více)Obsahy(1)
31. srpna 1997 ve 4 hodiny ráno dostala Amélie (Audrey Tautou) nápad. Musí stůj co stůj najít dávného majitele krabičky vzpomínek, kterou náhodou našla ve svém bytě, a poklad mu vrátit. Jestli to ocení, je rozhodnuto. Amélie začne zasahovat jiným lidem do života. Jestli ne, tak nic. Kultovní romantickou komedii o nesmělé Pařížance s laskavým srdcem milují díky její hravosti a půvabu miliony diváků po celém světě. Film o drobných, ale o to důležitějších radostech, který získal řadu prestižních filmových ocenění, ani po 20 letech od premiéry neztratil nic ze svého šarmu. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (1 578)
:::::::::::::::::::::::::::::::: Nevím, co si mám o tom myslet. Pravdou je, že je to krásný film, roztomilý a Audrey Tautou má nádherný kukuč, ale to je tak asi vše. Nevím. Často jsem se také nudil. Buď budete ( jako většina ) tento film vychvalovat do nebes a nebo vezmete v úvahu, že to na nás po celou dobu Jeunet jen hraje a podbízí - viz. komentář od sinpa ....... PS: Taky Vám tak Audrey Tautou připomíná Audrey Hepburn ?? Zvláštní, že se dokonce tak i jmenuje křestním jménem .............. Zajímavé komentáře: sinp, RadimFišer, Pavlin :::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: ()
Film je plný malých krásných drobností, u kterých vám úsměv na tváři vydrží od začátku do konce. Všechno mě na něm tak přitahuje, vůně a barvy Francie v každém záběru, okouzlující hudba, malé detaily jako švitoření opeřenců, šumění větru v korunách stromů nebo zapadlé uličky mě tak dokonale dokázaly zahřát u srdce a ten příběh! :-) Zpočátku jsem moc nadšená nebyla, říkala jsem si "co je na tom filmu tak jedinečného ....". Po zhlédnutí mě až bolí to, jak moc se cítím dobře. Nevím proč jsem se tomuto snímku vyhýbala. Amélie je takový něžný snílek, který měl opravdu zajímavou a originální strategii jak se seznámit s mužem svého života. Došla k závěru, že je předurčena lidem kolem sebe dělat radost aniž by tušili, že v tom má prsty. ()
Dokonalé harmonické splynutí formální i materiální stránky tj. hrátky s kamerou, roztomilá hudba, okouzlující herci na straně jedné a podmanivý příběh infikující diváky dobrou náladou a chutí do života a další drobná potěšení na straně druhé. Ještě nikdy mi film neudělal takovou radost. Stačí shlédnout Amelii, a jsem vysmátej do konce večera:-) ()
Poetičnost, jemný, hravý humor i trauma z partnerského osamění, jehož zosobněním je stále ještě mladá a dychtivá mladá žena žijící pod neopakovatelnými pařížskými střechami. Hravost a radost čiší z těch před i za kamerou. Rozepisovat se o kráse a skvělé kreaci Audrey Toutou nesmá smysl, protože lavinová suverenita jejího výkonu si nemůže nepodmanit doslova každého. Životní příležitostí však není jen pro svou hlavní představitelku, ale i pro tvůrce. V záplavě všech pokladů absolutních špiček, jak je přinesla ve francouzské i ve světové kinematografii druhá polovina minulého století, si toto dílo zachovává svou výraznou a nepřehlédnutelnou osobitost. Je tím, čím má být. Pohlazením a povzbuzením pro duši i srdce všech dychtících a frustrovaných. ()
S dovolením pominu nesporné filmové kvality a zaměřím se na osobnější dojem. Amélie z Montmartru mě nadchla výstředností postav, protože to by klidně mohli být moji příbuzní (co bych za to dal...!) - těší je úplně bizarní věci, jejich podivný humor nikdo nechápe a navzájem o svých zvláštnostech nevědí. To je právě to. Kdyby to o sobě všechno věděli, víc by si porozuměli a já mám tenhle pocit často. Nechci se tady nějak nostalgicky rozkecávat, ale stalo se mi už mockrát, že o někom, kdo se mi vysmíval třeba kvůli mé posedlosti přesazováním kytek nebo chorobnému strachu z veřejných záchodků pak vyšlo najevo, že třeba sbírá tkaničky od bot nebo k smrti rád počítá trojčlenkou. Prostě - jak říkala moje babička - všichni jsme střelení, jenom jsme každej jinam trefenej. ;-) 100% ()
Galerie (103)
Zajímavosti (44)
- Scéna před nádražím, kdy chce Amélie (Audrey Tautou) Ninovi (Mathieu Kassovitz) odtajnit, kdo je tím záhadným mužem, který nechává své podobenky v koších vedle nádražních automatů po celém městě, má ukazovat Gare de l'Est (Východní nádraží). Ale ve skutečnosti jde o hlavní vchod Gare du Nord (Severní nádraží), které je od Východního vzdálené pouhých cca 300 m vzdušnou čarou. Vstupní portál Východního nádraží je totiž daleko menší a skromnější. (hippyman)
- „Poulain“ (zde jako Améliino příjmení) ve francouzštině znamená „hříbě“. (Facillitant)
- Audrey Tautou (Amélie) neumí dělat "žabky", ty jsou tak dílem počítačových mágů. (Kulmon)
Reklama