Amélie z Montmartru

No nezamilovali by ste sa do nej ? Jean Pierre Jeunet natočil typicky netypickú francúzsku romantickú komédiu o servírke, ktorá sa rozhodne pomáhať okoliu a pri tom tak trochu zabúda na seba. Skvelé halúzky na začiatku a konci filmu, bizarné príhody a udalosti, typicky francúzsky jemný (trpaslík) i kanadsky tvrdý (sused) humor vo filme, ktorý je úžasným pohladením pre dušu a v ťažkých chvíľach vám pripomenie, že s úsmevom všetko prekonáte. (23.12.2004)

Původní odpadový hodnocení Asi jsem cvok, ale zjistit, kolik lidí má právě v Paříži orgasmus ani další jiný voloviny nechci. A vidět film o ničem taky nepotřebuju víc jak maximálně jednou, na to jsem si užil dosytosti různých pitomých telenovel. Jedině mě utvrdil v tom, že Francouzi ani Němci už neumí, stejně jako my, natočit dobrej a zároveň zábavnej příběh, aniž by tam zatáhli nějaký sračkovitý psychologický blbosti hlavních charakterů (kde jsou ty časy Chalupářů?). Mimochodem by mě zajímalo, kterej kritik=kretén tuhle ženskou může přirovnat k Audrey Hepburn. Dodatek Řekněme, že jsem to přehodnotil, když jsem se na to o skoro tři roky později podíval znovu. Výtečnej film pro citově vyprahlý existence, kterými je bohužel většina lidstva, včetně mé maličkosti. Bohužel až příliš deprimující a strašně barevně přefiltrovaný. A stále si myslím, že srovnávat AT s AH je hloupost. Konec je navíc až příliš dobrej a romanticky klasickej. Princezna dostane svýho krásnýho prince, ze kterýho se nevyklube vlk v beránčím rouše, ale opravdový Prince Charming. Kolikrát jsme to už viděli? Ale jiná otázka je, kolikrát to už skutečně někdo aspoň v našem okolí zažil? No a vypravěč občas mele neskutečný hovadiny. A stále se mi od Jeuneta líbil víc Vetřelec IV. K charakterům postav, větší snůšku cvoků aby člověk hledal pinzetou. (03.10.2006)

Nápad a atmosféra na jedničku. Vzpomínám si, že svého času podlehl kouzlu té křehké Francouzky snad každý. I můj šéf :-) Mě to minulo, i když nelze říct, že by mě snímek vyloženě zklamal, spíš jsem od něj čekal větší emoce. Ještě větší emoce než tam byly. Často jsem se od plic zasmál (zelinář) a dojal (opravář), nicméně film má i svoje slabší okamžiky. Čímž ovšem nechci napsat, že by se mi to nelíbilo. BEZ TEBE BY MÉ DNEŠNÍ CITY BYLY JEN SKOŘÁPKOU CITŮ DÁVNÝCH... (15.12.2003)

"Amélie zhluboka dýchá. Život se jí zdá tak krásný. Až jí prodchne touha pomáhat celému lidstvu." To je tak hezký. Já chci taky pomáhat. Ovšem nikoli Amélii. Ta je plná náznaků a ty já neumím rozpoznat. Kdyby si mě vybrala za partnera, tak bych si toho ani nevšiml. Stejně jako jsem dosud nezaznamenal, že i artyčok má srdce. Teď už to vím. A taky vím, že když budu chtít pohladit na duši, tak si stačí pustit Amélii a přeskočit úvodní představováni všech obyvatel Francie a přilehlýho okolí. A pokud někdo potřebuje doprovod trpaslíka na cestě kolem světa, tak se mi neváhejte ozvat. Jsem levnej. (05.04.2022)

Inteligentní minimalistická romance o tichém proplouvání vlastním, pěknými barvičkami přikresleným iluzorním světem, odhalování malých tajemství všedního života a hledání skromné lásky. Amélie je obsahem vcelku jednoduchá a plytká, ale hutné průpovídky vypravěče (často vzhledem k ději nepodstatné) a spousta vizuálních hrátek s obrazem (přikrášlování, zhmotnění představ, symbolika) dává filmu iluzi složitosti, či chytrosti. Ne, samozřejmě jej nechci bagatelizovat, je příjemný, milý a s kouzelným artovým nádechem, tedy přesně takový kousek, který uspokojí většinu normálního i intelektuálního obecenstva, ale pokud už někoho neomámí svým iracionálním kouzlem, dojdou mu argumenty. 6/10 (19.03.2009)