Režie:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Yann TiersenHrají:
Audrey Tautou, Mathieu Kassovitz, Rufus, Jamel Debbouze, Clotilde Mollet, Isabelle Nanty, Dominique Pinon, Yolande Moreau, Maurice Bénichou, Claire Maurier (více)Obsahy(1)
31. srpna 1997 ve 4 hodiny ráno dostala Amélie (Audrey Tautou) nápad. Musí stůj co stůj najít dávného majitele krabičky vzpomínek, kterou náhodou našla ve svém bytě, a poklad mu vrátit. Jestli to ocení, je rozhodnuto. Amélie začne zasahovat jiným lidem do života. Jestli ne, tak nic. Kultovní romantickou komedii o nesmělé Pařížance s laskavým srdcem milují díky její hravosti a půvabu miliony diváků po celém světě. Film o drobných, ale o to důležitějších radostech, který získal řadu prestižních filmových ocenění, ani po 20 letech od premiéry neztratil nic ze svého šarmu. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (1 577)
S dovolením pominu nesporné filmové kvality a zaměřím se na osobnější dojem. Amélie z Montmartru mě nadchla výstředností postav, protože to by klidně mohli být moji příbuzní (co bych za to dal...!) - těší je úplně bizarní věci, jejich podivný humor nikdo nechápe a navzájem o svých zvláštnostech nevědí. To je právě to. Kdyby to o sobě všechno věděli, víc by si porozuměli a já mám tenhle pocit často. Nechci se tady nějak nostalgicky rozkecávat, ale stalo se mi už mockrát, že o někom, kdo se mi vysmíval třeba kvůli mé posedlosti přesazováním kytek nebo chorobnému strachu z veřejných záchodků pak vyšlo najevo, že třeba sbírá tkaničky od bot nebo k smrti rád počítá trojčlenkou. Prostě - jak říkala moje babička - všichni jsme střelení, jenom jsme každej jinam trefenej. ;-) 100% ()
bývaly doby, kdy jsem měl Amélii nesmírně rád a nevěřil jsem, že by se mi kdy mohla okoukat. nestalo se. přihodilo se něco jiného. přestal jsem filmu věřit. zošklivily se mi Jeunetovy škaredé barevné filtry a zprotivili pitvořící se herci úplně stejně, jako jeho jedovatý optimismus. svého času svěží nálada dnes už malinko zavání umělinou. velice rád bych věřil v zázračnost každého okamžiku, v katarzní půvab každé tragédie a velice rád bych žasnul nad tajuplnými souvislostmi lidských životů a na svět se díval skrze růžové brýle, ale Amélie mi to neumožňuje. nedovedu se ani při usilovné snaze smířit s dětinsky naivním nazíráním na témata hluboká a závažná, nevěřím v bezstarostnou lásku bez bolesti, bez obětí a starostí a už vůbec v osud, který k ní vyvolenému člověku umete cestičku. snad je to stářím, ale už se nedovedu oddávat citovému sebeukájení s takovou vstřícností. je snadné mi udělat radost, nebo mě dojmout, ale nesmím přitom zavětřit ani náznak kýče nebo falše. o to víc oceňuji Jeunetovy následující Příliš dlouhé zásnuby, které staví vyumělkovaný patos Amélie tváří v tvář nepokrytému patosu zákopového šílenství. ()
[imdb: 8.6/10] | me: Milý európsky nekonfliktný, ale na môj vkus dosť jednoduchý a miestami príliš nevýrazný film. Audrey Tautou je jedinečná, jej postava je netradičná, krehká, ... stelesnené dobro, jemnosť a spravodlivosť ... a práve to je zároveň aj celá podstata tohto francúzskeho dielka. Je to špecifický film, ktorý niekedy pohladí, inokedy poteší ale väčšinou proste len tečie a vyžaruje až naivnú dobrotu (na všetky svetové strany) obalenú príjemnou hudbou, zaujímavou kamerou a strihom. ()
V ten den, v tu hodinu, tu vteřinu se stalo mnoho událostí. Ale nejdůležitější bylo, že se spermie s chromozomem X patřící R. Poulainovi vydala k vajíčku paní A.Poulainové, rozené Fouetové. Po 9ti měsících se narodila Amélie…. PŘÍBĚH:*****vypravěčská poetika. Od počátku je jasné, že se jedná o NEOBYČEJNÉ představení. Tady prostě není nikdo normální! Přesto všichni vypadají spokojeně. Jako by si dali oplatky s džemem. Atmosféra tvořená barevností a jemnou citlivostí mne pohltila. Byl to OPRAVDU nevšední zážitek, který mne na chvíli vytrhl z reality./ HUMOR:****absurdní lidé (a neurotická rybka) mívají divné nápady a stávají se jim zvláštní věci. Smutné, ale tady je to VESELÉ. Vždyť i umřít se dá zajímavě./ NAPĚTÍ:**** ne!! Ale je KRÁSNÉ, až snad napínavé sledovat pocity štěstí, při vzpomínkách, při hrách. Třeba hra na anděla. Ona by mohla být anděl!! Nebo Zorro mstitel./ Amélie je každou minutu krásnější a mě se nechtělo rozloučit. A nedivím se. Když se tak rozhlížím, tak málokomu z Vás. P.S. Myslíte si, že nemáte s Amelií nic společnýho? To Vás fakt nezajímá, kolik párů v tuto chvíli dosahuje orgasmu? Život je ale krásný, viďte? ()
(1001) Hned na začátek bych chtěla zmínit, že scéna ze strašidelné jízdy je jedním z mých nejoblíbenějších filmových erotických momentů. A dále bych chtěla říct, že každý film je ze zásady konstrukt, to jako reakci na některé zdejší komentáře. Následovat budou moje obvyklé plačtivé poznatky, ale tentokráte doslova, protože se mi snad ještě nestalo, že bych si k filmu musela přinést papírovou utěrku, protože mě pálily oči od toho všeho brečení a bez utěrky bych na film neviděla. Během mého problematického dospívání to byl jeden z prvních filmů s poselstvím "perverti jsou taky lidi", který jsem viděla, takže k němu mám zkrátka takový srdíčkový vztah. Plus ta dramaturgie budování postav skrz detaily a dramatického oblouku z "malých věcí" je promyšlená a políbeníhodná. ()
Galerie (104)
Photo © 2001 Miramax Films
![Amélie z Montmartru - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/159/694/159694170_d1014d.png)
Zajímavosti (44)
- Hlavní barvy ve filmu (zelená, žlutá, červená) jsou inspirovány malbami brazilského umělce Juareze Machada. (Kulmon)
- Ve filmu se objeví ukázky z dalších dvou snímků – Jules a Jim (1962) a Jak je těžké být dědečkem (1951). (Kulmon)
- Poté, co Amélie (Audrey Tautou) dostane foťák a fotí mraky na obloze v podobě zvířátek, v jednom záběru mačká spoušť na jedné straně a v dalším záběru na straně druhé. (vercza)
Reklama