Grave Encounters

Asi prvý found footage film ktorý som si užil tak ako som to čakal a nedočkal sa od starých prevarených flákov (The Blair Witch Project, Poundkeepsie Tapes, Lake Mungo, The Fourth Kind, Paranormal Activity). Až pri Grave Encouters som si blahom užíval pocit strachu s očami nalepenými na monitore a to z počiatku vyzeralo na peknú srajdu. Len jediný vstup v úvode a potom už len celý čas sledujeme zostrihaný záznam. Najlepšie na tom je, že skupinka si zarába takýmto dokumentom pričom na žiadnych duchov neverí. „Aha, záhradník! Videli ste tu nejakých duchov?“ „Ja som nastúpil len pred nedávnom.“ „Tu máš dvacku a povedz do kamery že si videl prízrak.“ Interiér blázinca zo začiatku nevzbudzuje strach, po dni a noci strávenom v uzatvorených priestoroch však dôjde aj na hustejšie prvky ako otvárajúce sa okno, neznáme hlasy a nadvihujúce sa vlasy. Následná paranormálna aktivita sanatória však využíva priestory ako sa patrí a ja som si už len predstavoval takéto niečo prevedené do vysokorozpočtovejšieho filmu. Nebudem prezrádzať čo sa mi páčilo, mohlo by to skaziť prekvapenie. Z podobnej kategórie (REC je vyšší level) preto hodnotím najlepšie pretože doteraz nie veľmi obľúbený subžáner vyvolal vo mne zvedavosť na ďalšie podobné kúsky - konečne. (07.11.2011)

Pro mě už definitivní utvrzení, že tenhle žánr není nic pro mou osobu, a že REC a Paranormal Activity 3 byly světlé výjimky. Tady se ještě navíc strašně dlouho neděje nic, zato otravnej frontman spolku ducholapů neustále trapně deklamuje do obrazovky, aby se duchové nebáli a urychleně jim dali znamení. Za takový narušování klidu se duchům nedivím, že se jim pomstili. Došlo u mě i ke zvláštnímu úkazu, kdy i když bylo po půlnoci, byla tma a já jsem v těch případech dost ochotná bát se, tak když konečně došlo na nějaký ty duchy a strašidelnou akci, byla jsem tak otupělá nudou, že mě to nechalo úplně chladnou. Nehledě na to, že ta hrstka scén, co má diváka vyhypovat, je tak ukázkově šablonovitá (osoba v rohu stojící zády, kameraman natahuje ruku a chce se jí dotknout, co se asi tak může stát, ehm? nebo ze stropu kape krev na zem, kameraman pozvedá kameru ke stropu, co na něm asi uvidíme, co?). S tímhle filmem oficiálně přestávám sledovat handycam horory, byť by měly zarážejícně vysoký hodnocení. (05.03.2012)

Když si odmyslíte úvodních cca 20 minut a závěrečných cca 25 minut, zbude relativně dlouhá střední část, která dokáže vybudit zimomriavky i u otrkaného hororisty, byť nepřináší nic až tak převratně nového. Bubáci jsou víc tušit, než slyšet či vidět a na5í by se dalo místy krájet i tupým nožem. Banální falšovaná para-dokumentaristika se mění v holý boj o "to be or not to be", konečné skóre ale neprozradím. Užil jsem si to celkem slušně, i když jsem na to koukal za denního světla (kterého byl jinak ve filmu veliký nedostatek). (23.01.2014)

Na rozdíl od japonských duchařin jedoucích v neefektivním poměru 10:1, kdy na minutu strašení připadá deset minut vaty (Kairo, Ju-on), nebo některých hororů infikovaných nataženou seznamovací částí či věčnými prolukami ve vyprávění, není tenhle jaxviňa strašidelný film ani trochu ředěný. Už od začátku šlápne do vrtule a nepoleví. Připomíná tím absint nebo líh. (10.10.2011)

Blair Witch zůstane navždy už jen jedna... Přesto se snímku nedá upřít podobná cheese atmosféra, pár solidních lekaček a celkově onen strašidelný zážitek, kvůli kterému právě a jen tyto filmy tak rádi vyhledáváme. Zamrzí hloupé kiksy ("musíme se rozdělit!!" už mě vážně irituje) a uzívaný konec. Jestli se v něčem Grave Encounters snaží zaujmout více, než desítky dalších podobných hororů, je to podařená "mytologie" psychiatrické léčebny a svěží hrátky s časem a paralelním vesmírem. (09.12.2011)