Grave Encounters

Grave Encounters je všetko možné, len nie originálny či pokrokový... s ultrarealistickými ručnokamerovými horormi sa v poslednej dobe roztrhlo vrece a tento celovečerný debut mladej filmárskej dvojice Colin Minihan & Stuart Ortiz, ktorá si hovorí "The Vicious Brothers" je taká všehochuť, neprehliadnuteľne inšpirovaná horormi ako Blair Witch Project, Paranormal Activity, [Rec] či Session 9. Na druhej strane však musím povedať, že pokus to určite nebol márny a Grave Encounters jednoznačne má čosi do seba. Počas jeho nočnej projekcie ma príjemne mrazilo, napätie by sa dalo krájať, ľakačky vcelku fungovali, takže potrebné hororové atribúty táto snímka spĺňa a v rámci žánrovej produkcie z roku 2011 sa určite nestratí. (11.09.2011)

Trochu jsem se obával, že Grave Encounters bude jen další laciný found footage horor, ale byl jsem ve výsledku mile překvapen. Ke trojce přihodím ještě jednu hvězdu za tu děsu plnou klaustrofobickou atmosféru. Na rozdíl od názoru ostatních mi vůbec nevadil delší rozjezd, který mé napětí po krůčcích zesiloval a nechával mě netrpělivě čekat, co se protagonistům přihodí. Je fakt, že úvod budí dojem ze kterého se film vyklube v totální chujovinu, ale postupem času začne odpadávat. Děsivost narůstá a nejvíc mě na Grave Encounters bavila tahle gradace. Na začátku vidíte vysmáté tvářičky, silácké gesta a pózy, a to vše posléze půjde rychle stranou. Totální izolace, tíseň a nesnází dolehlo i na mě, takže za mě velmi slušný FF! (20.08.2015)

Ještě trochu tlačit na pilu a byla by to skvělá parodie na handycam filmy. Takhle je to jen zcela bezradná rutina, která se úspěšně snaží vyhnout čemukoliv, co by diváka vyděsilo. Z povinnosti zvolená pseudodokumentární forma se bije s mimomísními "fantasy" prvky a digitální ksichty bubáků pobaví stejně, jako tragicky směšný závěr. Drobný závan naděje přináší slušný zvukový podkres, několik obstojně zvládnutých hororových momentek a ne úplně marní herci, jenže když vezmu v potaz způsob, jakým tvůrci zavraždili hororový potenciál onoho gigantického psychiatrického komplexu, musím opět rychle vystřízlivět. Několikrát si připomeneme Záhadu Blair Witch, Paranormal Activity a pár dalších kousků, jenže o vzdávání pocty nemůže být řeč. Čau. (14.10.2011)

Když si odmyslíte úvodních cca 20 minut a závěrečných cca 25 minut, zbude relativně dlouhá střední část, která dokáže vybudit zimomriavky i u otrkaného hororisty, byť nepřináší nic až tak převratně nového. Bubáci jsou víc tušit, než slyšet či vidět a na5í by se dalo místy krájet i tupým nožem. Banální falšovaná para-dokumentaristika se mění v holý boj o "to be or not to be", konečné skóre ale neprozradím. Užil jsem si to celkem slušně, i když jsem na to koukal za denního světla (kterého byl jinak ve filmu veliký nedostatek). (23.01.2014)

Asi prvý found footage film ktorý som si užil tak ako som to čakal a nedočkal sa od starých prevarených flákov (The Blair Witch Project, Poundkeepsie Tapes, Lake Mungo, The Fourth Kind, Paranormal Activity). Až pri Grave Encouters som si blahom užíval pocit strachu s očami nalepenými na monitore a to z počiatku vyzeralo na peknú srajdu. Len jediný vstup v úvode a potom už len celý čas sledujeme zostrihaný záznam. Najlepšie na tom je, že skupinka si zarába takýmto dokumentom pričom na žiadnych duchov neverí. „Aha, záhradník! Videli ste tu nejakých duchov?“ „Ja som nastúpil len pred nedávnom.“ „Tu máš dvacku a povedz do kamery že si videl prízrak.“ Interiér blázinca zo začiatku nevzbudzuje strach, po dni a noci strávenom v uzatvorených priestoroch však dôjde aj na hustejšie prvky ako otvárajúce sa okno, neznáme hlasy a nadvihujúce sa vlasy. Následná paranormálna aktivita sanatória však využíva priestory ako sa patrí a ja som si už len predstavoval takéto niečo prevedené do vysokorozpočtovejšieho filmu. Nebudem prezrádzať čo sa mi páčilo, mohlo by to skaziť prekvapenie. Z podobnej kategórie (REC je vyšší level) preto hodnotím najlepšie pretože doteraz nie veľmi obľúbený subžáner vyvolal vo mne zvedavosť na ďalšie podobné kúsky - konečne. (07.11.2011)