Rozchod Nadera a Simin

Přiznám se, že nadšení z vlny íránských snímků, která se před pár lety přelila světovými festivaly a přiměla spoustu cinefilů mluvit o íránské kinematografii s bezbřehým uznáním, mi není vlastní a nad několika oceňovanými íránskými kousky jsem spíš krčil rameny, takže k oscarovému Rozchodu jsem přistupoval s opatrnou skepsí. Naštěstí zbytečně. Rozchod je neokázalé psychologické drama, které je na hony vzdálené polopatistické produkci amerického mainstreamu. Vyhýbá se přímočarému aktivismu, ale nenápadně, zato neobyčejně účinně, analyzuje systém prostřednictvím jedné rozpadající se rodiny. V evropském prostředí by se tenhle film mohl připodobnit k zásadním kouskům polské éry morálního neklidu. Chudoba, náboženský radikalismus a ženská otázka, nikoliv masový, ale pod rouškou institucí, konzervativních tradic a všeobecného pokrytectví neustále probublávající pocit frustrace z autoritářského náboženského režimu a kulturní izolace (hrdinka filmu se chystá emigrovat a je kvůli tomu ochotna obětovat své manželství a dokonce riskovat i odluku od své dcery). Malý velký film, který dokáže s chirurgickou přesností zasáhnout na citlivém místě a vyvolat silné emoce. Celkový dojem: 95 %. (06.12.2012)

Dobre situovaná manželská dvojica čelí vážnemu problému. Simin sa chce rozviesť, lebo Nader nechce odísť do zahraničia a ten nechce odísť, lebo sa musí starať o chorého otca, ktorý býva v spoločnej domácnosti. Ich dospievajúca dcéra sa stáva jazýčkom na váhach... Ak by si miekto myslel, že týmto sa manželská dráma začína a končí, má len čiastočnú pravdu. Tu ide o viac. Celý príbeh razom dostáva inú dimenziu a je cťou tvorcov, že ju v komplikovanej krajine, akou je Irán, zvládli dokonale. Z manželskej drámy sa dostávame do súdnej ( nie však v našom európsko-americkom ponímaní, ako ho poznáme ), divák je konfrontovaný s náboženskými zvykmi, predsudkami a systémom. Z tohto pohľadu je viac ako žiadúce spoznať aj inú mentalitu. Film je natočený precízne a poctivo a poodkryje nám život v spoločnosti, ktorá je nám neznáma. (03.03.2012)

Pokud si dobře vzpomínám, tak na tenhle film jsem poprvé narazil, když jsem si procházel TOP 250 filmů na IMDb. Bylo po novém roce a A Separation se už probojovalo do prvních sta nejlepších snímků. Pak jsem si na film vzpomněl při Oscarech 2012, kde nejenže vyhrál cenu za nejlepší cizojazyčný film, ale dokonce scénář byl nominován na Oscara, což se moc často nestává, aby se do nominací na nejlepší scénář dostal cizojazyčný snímek. Od tohoto momentu jsem se o film zajímal více a konečně jsem ho před pár dny zhlédl. Musím říct, že veškerá ocenění jsou zasloužená a má očekávání jsou naplněna. A Separation je vynikající drama, kde rozchodem to teprve začíná. Vše se postupně na sebe nabaluje a vy jen čekáte, jak se tohle ještě vyvine. Musím přiznat, že mě trochu zklamal závěr (a tím myslím doslova závěr, poslední minuta byla vzhledem k celému snímku přeci jen trochu podpásovka) ale jinak mi nezbývá než napsat - parádní. Film mě nenudil, postavy jsou uvěřitelné a nejsou černobílé (není tam vyloženě špatná či kladná postava, každý a to doslova, má své kladné a záporné momenty) a napjatě jsem čekal, jak tohle skončí. Jak už jsem psal, krom té poslední minuty je to prakticky dokonalé drama. A podle toho taky tento film hodnotím. 90 %. (29.07.2012)

A já myslel, že jsou to všichni fundamentalisti, teroristi, šovinisti a další sti ! Omyl, jsou to lidé jako my, tam sice veškerá podobnost končí a Rozchod Nadera a Simin vám pouze jemně vysvětlí, že se liší od zbytku světa svou pevnou vírou v Boha a mají trochu jinak nastavené vztahy mezi mužem a ženou, ale nic hrozného zase, až na výjimky jsou všichni spokojení a i ti, co nejsou, tak mají přece možnost volby, mohou v klidu třeba odcestovat a tak....ach jo. No nic, být to odjinud, máme tu vcelku otřepané rodinné drama a nic víc. (16.07.2012)

Majstrovsky napísaná a zrežírovaná konverzačka. Domino nepredvídateľnych udalostí, ktoré z naoko banálnych situácií každodenného života vyústia v drámu, ktorá môže zničiť životy rodín. Napínavé, dusné, emocionálne vyčerpávajúce. Filmárska úroveň najlepších drám Woodyho Allena či Mika Nicholsa, v exotickejšom prostredí Iránu a jeho kultúry. Úchvatné je tu sledovať, že ľudí, ktorých duše a mysle sú uzamknuté zákonmi tak radikálnej viery, zužujú vo výsledku rovnaké osobné a rodinné problémy, ako kohokoľvek iného kdekoľvek na svete. A ten záver je K.O. (06.04.2012)